Na solných polích ve Slovinsku dosud vládne středověk

16. srpen 2009
Sečovljská pole ve Slovinsku

Počátky těžby soli na slovinském pobřeží se datují až do středověku. Právě tehdy tam byla vytvořena první solná pole. Spíš než o těžbu šlo však o sběr soli. I když tato tradice v oblasti vymizela, na Sečovljská solná pole se podíváme. Na poslední místo, kde se "bílé zlato" získává ještě postaru.

Proslulá slovinská solná pole se nacházejí v těsném sousedství chorvatských hranic. Zatímco na jejich severní části se sůl těží dodnes, podstatně větší část území - jižní - je už od konce 60. let 20. století mimo provoz. I tak se tady ale na jednom místě sůl sbírá ještě postaru.

Zhruba po víc než třech kilometrech chůze podél sítě už téměř zarostlých solných polích a kanálů nakonec dojdete k muzeu. Jde vlastně jen o dva nově zrekonstruované domy tehdejších dělníků. Ti se sem za výdělkem stěhovali na konci dubna. Příprava polí jim totiž zabrala minimálně měsíc. Solná pole pak opouštěli až na konci srpna.

"Vyrábět sůl bylo v minulosti velmi důležité, protože sůl byla jako bílé zlato. Tehdejší lidé se sem stěhovali, protože za sezónou chtěli vyprodukovat co největší množství soli. Jak totiž můžete vidět, pole jsou na otevřených prostranstvích. Nedalo se je zakrýt, když přišel v létě déšť. Dělníci tak museli předejít všem katastrofám," uvedla moje průvodkyně Anja.

Jdeme se podívat do obytné části jednoho z opravených domů. Dodnes tady vše funguje po starém. Na vymoženosti moderního světa zapomeňte, říká mi Anja, která na solných polích společně s několika málo nadšenci pracuje.

"Tady dole můžete vidět, že je vše bez elektřiny. I dnes totiž používáme stejné metody jako lidé ve 14. století. Nejsou tu ani žádná okna, protože tato místnost sloužila jako sklad. V horní části se potom bydlelo. Celkem tu žilo pět až osm lidí. Sice se to zdá jako velký dům, ale není tak velký," říká mi Anja.

Co asi každého na obydlí tehdejších dělníků zaujme, jsou okna nasměrovaná na sever a na jih. Důvod je jednoduchý. Do oken v horkých letních měsících tolik nepražilo slunce a navíc je jimi vidět přímo na solná pole i na kanál. Právě ten je důležitý, protože přináší čerstvou mořskou vodu. A pomalu se dostáváme k zásadní otázce: Jak celý systém vysoušení soli funguje?

"Před každým domem, jako je tento, byla solná pole. Toto je jedno z nich. A jak vlastně sůl produkujeme? Nejdřív musíme dovnitř nádrže dostat díky přívodovému kanálu čerstvou mořskou vodu. Než vůbec vyprodukujeme první sůl, trvá to dva týdny, protože slaná voda cirkuluje z menší nádrže do větší. Po těchto čtrnácti dnech už ovšem produkujeme sůl každý den," přiblížila má průvodkyně.

Upřesnila, že se slaná voda pomalu a hlavně opatrně odstraňuje pomocí pumpy poháněné větrem a zbytek pak obstará slunce. Postupně vykrystalizovaná sůl se pak pomalu sebere speciálními nástroji a ještě před uskladněním se propere.

V dobách největší expanze, tedy před velkou průmyslovou revolucí, bylo na solných polích víc než 450 domů a žilo tu přes 2500 lidí. Dnes už je to jen hrstka nadšenců. Jinou práci si však podle Anji ani jeden z nich nedovede představit.

"Je to sice těžká práce a moc peněz si nevyděláte. Dokonce ani nevím, za kolik se sůl prodává v obchodě. Mám ovšem tuto práci ráda. Jsem v přírodě, na slunci a na čerstvém vzduchu. Pokaždé, když získáme první sůl, oslavíme to. Je to hezká práce a tohle je hezké místo," dodala Anja.