Na slovenské základní škole mají jedinečný povinný předmět – sokolnictví. A malou zoo k tomu

Orli, káňata, jestřábi, různé druhy sov včetně puštíků nebo sovy pálené, ale i tři druhy papoušků. To všechno mají na starosti žáci slovenské základní školy

Ze Štiavnických Baní na středním Slovensku vyjede každé ráno autobus a postupně nabírá děti z okolních měst a vesnic. Od běžného školního autobusu se liší tím, že děti, které veze, běžně používají kožené sokolnické rukavice, speciální výstroj a třeba jezdecké boty. Jede do školy Maxmiliána Hella, která jako první na světě zavedla povinný předmět sokolnictví a kromě běžného vybavení pořídila pro žáky i menší zoologickou zahradu.

„Orli, káňata, jestřábi, různé druhy sov včetně puštíků nebo sovy pálené, ale i tři druhy papoušků,“ vyjmenovává Pavel Michal ředitel základní a mateřské školy Maximiliána Hella, ptáky, o které jeho škola pečuje.

Pro Araby je dravec důležitější než pěkné auto. V Emirátech pro ně mají i speciální nemocnice

Za péči o své sokoly jsou Arabové ochotni utratit astronomické částky

Na cestě letadlem do Perského zálivu se vám může stát, že budete sedět vedle sokola. Bude mít vlastní sedačku a pařáty přivázané ke speciálnímu bidýlku. Poletí s ním ovšem nejspíš i jeho hrdý majitel. Arabské letecké společnosti smějí přímo na palubě a bez klece přepravovat až patnáct vznešených dravců. V zemích Zálivu si jich lidé nesmírně cení, hýčkají je a za sokolího člena rodiny utrácejí astronomické částky.

Právě jeho napadlo, že by se běžná výuka měla rozšířit o něco navíc. Sokolnictví tady mají žáci povinně od šesté třídy, ale věnovat se mu dobrovolně můžou mnohem dřív. Ti z nejaktivnějších pak dostanou na starosti každý svého dravce.

Škola na plný úvazek

A zatímco mi pan ředitel všechno vysvětluje, procházejí kolem nás studenti s orly, sovami nebo supy na rukou. Třeba dvanáctiletý Nikolas, který nese svoje káně lesní. Jako každý den musí svého svěřence zvážit, aby věděl, jakou porci kuřátek mu má dnes připravit.

Zatímco Nikolas si teď musí vše připravit, o kousek dál v kleci krmí Tobias dva velké orly bělohlavé. Ptáci si pochutnávají na kuřatech a křepelkách, sežerou jich asi třicet denně.

Někteří z žáků školy se sokolnictví věnují i na střední a později vysoké škole

Žáci se o své ptačí svěřence nestarají pouze v rámci výuky ale i o víkendech nebo o prázdninách, i když za aktivitu navíc je nikdo neznámkuje.

Povinně, ale s nadšením

„Sokolnictví je u nás na úrovni klasického školního předmětu, jako je biologie nebo matematika,“ vysvětluje Pavel Michal. „Známkujeme hlavně vědomostní zkušenosti, ne to jak například žák drží ruku při létání. To se naučí postupně, na to jeden rok nestačí. Učí se celý život.“

Ze sokolnictví se tady dá i propadnout, ale děti mohou také nabyté zkušenosti zúročit ve svém dalším životě. Někteří žáci se sokolnictví věnují i na střední škole a někdy se dostanou až ke studiu veteriny.

Škola Maximilliána Hella se stala na Slovensku legendou a je o ní velký zájem. Kdo by se taky nechtěl učit tam, kde se může o přestávce věnovat ptákům, zajezdit si na poníkovi nebo sledovat opičky a krokodýly?

Spustit audio
autoři: Pavlína Nečásková, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas