Na šampionát jsem si musel vzít dovolenou. Nejvíce mě bolí ruce, přiznává parahokejista Michal Vápenka

Michal Vápenka

Na letošním mistrovství světa v parahokeji, které se konalo v Ostravě, získal český tým čtvrté místo. Hlavním gólmanem je dva metry vysoký parahokejista Michal Vápenka, který v dopoledním rozhovoru pro Radiožurnál Sport také přiznal, že si na toto klání musel vzít dovolenou a že největší bolest zažívá jako sledge hokejista v rukou.

Dopolednímu hostovi ještě teď prý běhá mráz po zádech. Na letošním mistrovství světa v parahokeji, které probíhalo na přelomu dubna a května, vybojovali Češi čtvrté místo. Pro šestačtyřicetiletého parahokejistu to byl prý neskutečný zážitek. Kromě výborného výkonu vzpomíná hlavně na fanoušky, kteří si dokonce vymysleli svá vlastní hesla na jeho podporu. Ambasadorem celého mistrovství byl legendární hokejový brankář Dominik Hašek.

Svou výšku bere parahokejista Michal Vápenka jako výhodu. „Hodí se to při hře, zacpat co nejvíce místa v bráně,“ popisuje svou taktiku. Parahokej se od klasického hokeje podle něj zase tolik neliší – hráč je usazen na speciálních sáňkách a má v ruce hokejku. „Hřiště je stejné, i hokejky. Jediné, co se liší, jsou ty sáňky a upravené fauly, ale jinak vychází z pravidel normálního hokeje.“ Kvůli sníženému počtu hráčů se hraje třetina na 15 minut.

My nehrajeme hokej, hrajeme rugby na ledě. Jediný způsob jak někoho zastavit je mu dát hit.
Michal Vápenka

Od volejbalu k parahokeji

Během hry prý nejvíce bolí ruce. „Jimi se člověk nejen posouvá po ledě, ale i střílí. Zatížení je na celou vrchní polovinu těla,“ říká sledge hokejista. „Na šampionát jsem si musel vzít dovolenou. Přestupoval jsem z jedné práce do druhé, takže mi to krásně vyšlo,“ říká. Sportem se neživí a tak musel jezdit po práci do Nymburka na odpolední tréninkové fáze, přičemž domů se vracel až pozdě večer. Takto se to opakovalo čtyři měsíce v kuse.

„V Kanadě a USA to funguje na velmi profesionální úrovni, tam mají dvoufázové tréninky. Jsou to mladí kluci, kteří ráno vstanou a řeší jenom hokej – jen to, co je baví,“ srovnává českou a zahraniční úroveň parahokeje. „Mám pocit že hrají úplně jiný sport, ale tak to je, když se potká amatér s profesionálem.“ I přesto host patří ke světové špičce.

Pchjongčchang Lucie Výborné: Bez kvalitní protézy je paralympiáda jízda o život

Český paralympionik Tomáš Veverka v závodě na hrách v Pchjongčchangu

Sportovci s protézou dolní končetiny se řítí po paralympijské sjezdovce v Pchjongčchangu rychlostí až 90 kilometrů za hodinu. Jejich protézy přitom musí bezchybně fungovat. Jenže jak si lyžaři mohou být jistí, že je protéza nezklame ani ve velkém tlaku a velké rychlosti?

V rámci sportů přitom začínal lyžováním, pokračoval volejbalem, basketbalem i florbalem. Nakonec skončil u hokeje. Neexistuje prý žádné věkové omezení. „Dokud člověk stíhá, tak se může zapojit,“ vysvětluje. Jestli se náš tým dostane i na paralympiádu prý zatím není jisté. Řeší se totiž rok před jejím zahájením.

V českém parahokejovém týmu je patnáct lidí s rozdílnými příběhy. „Bez černého humoru se nedá vydržet. V jakékoli partě k tomu patří a v parasportu o to víc,“ usmívá se Michal Vápenka.