Muzeum otrokářství v Brazílii
Z dvoumilionového města Fortaleza, ležícího na severovýchodě Brazílie, pouhé 3 stupně pod rovníkem, vyjíždíme směrem k pohoří Baturité. Hned po ránu je vlhké dusno. Všude je ohromně zeleno, palmy, pastviny, bažiny, vodní plochy. Přijíždíme do Muzea otrokářství, které provozuje paní Aneite Rodriges z třetí generace vlastníků okolních pozemků (tedy otrokářů!). Dosud zde pěstují cukrovou třtinu a vyrábějí z ní národní nápoj, pálenku cachacu.
Jdeme na prohlídku domu, nejdříve prostor, kde žili majitelé, tzv. casagrand. Vybavení odpovídá poměrům zdejší vyšší třídy v předminulém století. Před domem jsou vystaveny i hospodářské stroje, lisy na zpracování cukrové třtiny, pečlivě udržované.
A již vcházíme do přízemních prostor, tzv. senzaly, otrokárny, kde žili, zjevně asi živořili, otroci. Je zde tma, nízké stropy, na stěnách okovy, biče, džbán s vodou, ukazují nám samotku - místnůstku, kam se sotva vejde člověk. Zde byli otroci zavíráni i na 6 dní. Průvodce nám demonstruje, jak byli uvazováni do okovů a bičováni. V těchto nehostinných, pochmurných prostorách žilo až 60 osob, včetně dětí. I pro ty zde byly okovy, upevněné nízko nad udusanou podlahou.
Přicházíme do prostornější místnosti, vyzdobené malůvkami exotických božstev, které si s sebou přinesli z původní vlasti někdejší obyvatelé. Postavy mají i svá exotická jména - Oxum, Okoss, Oxumaré. Zde žily ženy, které pracovaly v domě, tzv. negras mukamas. Ty měly poněkud příznivější podmínky k životu, ale ze strany domácí paní zakoušely i ony, zřejmě pro náklonnost, kterou jim projevoval její manžel.
Alespoň následný vděk za práci na plantážích vyjadřuje nápis při vstupu do muzea. Průvodce Igor nám ho překládá, zapisujeme si alespoň poslední větu: "Naše země dluží mnoho práci a učení africkým národům." Zřejmě si to ale v Brazílii všichni uvědomují, protože, jak nám Igor potvrzuje, zde neexistuje žádná diskriminace potomků Afričanů a tolerance v soužití společnosti může být inspirací i pro celý svět.
Tato reportáž se uchází o vaši přízeň v soutěži Zápisníku zahraničních zpravodajů. Pro své hodnocení můžete využít známkování pod textem - systém je stejný jako ve škole. Reportáže zaslané ve třetím kole soutěže můžete hodnotit v červnu 2009. Další informace uslyšíte ve vysílání ČRo 1 - Radiožurnálu každou sobotu a neděli po 10. a 22. hodině.