Musíme vývoj sledovat. S Německem jsme ekonomicky propojeni pupeční šňůrou, říká politolog

Spory mezi německými koaličními stranami trvaly dlouho, velká krize byla už na konci minulého roku. Znamená to, že všechno směřovalo k tomu, že koalice do řádných voleb nevydrží?

Spory tam byly. Kancléř je člověk smíru a dialogu, ale na druhou stranu je vidět, že vládní koalice byla složena z dvou bloků. Na straně jedné byl ten levicový, jehož agenda byla zaměřena do velmi intenzivní sociální politiky a podpory systému sociálních dávek. Potom tam byli zelení, kteří si dali v koalici do vínku boj s klimatem a politiku, která má podporovat dekarbonizaci.

Čtěte také

Robert Schuster: Co mají společného německý koncern Volkswagen a vláda kancléře Scholze?

Dále tam byla FDP (svobodní demokraté – pozn. red.), která na to kývla, protože chtěla snižovat daně a volala k rozpočtové kázni. Od začátku tedy bylo zřejmé, že to úplně nebude hrát dohromady. Teď už se přetáhla doba, kdy je za potřebí schválit rozpočet Spolkového sněmu na příští rok. Tady to celé vybobtnalo, protože zde se rozpory jednoznačně ukázaly jako nepřekonatelné.

Poslední kapkou bylo středeční koaliční jednání, na kterém chtěli SPD (sociální demokracie – pozn. red.) a zelení povolit „dluhovou brzdu,“ což ministr financí a šéf FDP Christian Lindner odmítl. Olaf Scholz následně požádal prezidenta o jeho odvolání. To všechno se odehrálo pár hodin po tom, co Donald Trump vyhrál americké prezidentské volby. Na sociálních sítích jsem viděl řadu poznámek o tom, že je to první výsledek toho, že Donald Trump vyhrál. Má to nějakou souvislost?

Může se to zdát, protože je to skutečně den, nebo dva poté, ale já to čtu zejména tak, že hlavní souvislostí je jednání o rozpočtu.

U vyjednávání jsme samozřejmě nebyli, obě strany je interpretují trochu jinak, ale vypadá to, že kancléř chtěl, aby byla dluhová brzda překročena o nějakých 15 miliard eur, s čímž se Christian Lindner coby spolkový ministr financí nedokázal ztotožnit. Na to konto bylo navrženo jeho odvolání a s ním to „zabalili“ i ostatní ministři FDP s výjimkou jednoho, který tam zůstal, ale zároveň stranu opustil.

Čtěte také

Německá společnost je přetížená a tlačí na politiky, ať něco dělají s migrací, popisuje politolog

Chybějící rozpočet

Německý kancléř Olaf Scholz oznámil, že jeho menšinový kabinet požádá o důvěru poslanců v průběhu ledna. Očekává se, že důvěru nedostane, čímž se otevře cesta k tomu, aby německý prezident vyhlásil předčasné volby. Volby by se v takovém případě konaly v březnu, nebo nejpozději na začátku dubna. Opozice včetně FDP ale tlačí na urychlení voleb, šéf CDU/CSU (Křesťanskodemokratické unie – pozn. red.) mluví o tom, že by se mohly konat v polovině ledna. Pro dřívější volby se vyjádřili i respondenti aktuálního průzkumu veřejného mínění. Odolá kancléř těmto tlakům?

Čistě ústavně vzato může odolat, protože on je jediný, kdo může nastartovat proces důvěry nebo nedůvěry. Německá ústava dává samozřejmě i možnost opozici, aby vyjádřila nedůvěru, jde o známé konstruktivní vyjádření nedůvěry. Tam je ale třeba, aby současně s tím už byl ve hře kandidát, který by měl většinu a stal se novým kancléřem.

Momentálně tu ale není alternativa k tomu, aby vzniklo něco jiného s novou osobu na špici. Chtělo by se říci, že to dopadne tak, že kolem půlky ledna se půjde do Spolkového sněmu. Zajímavé je, že menšinová vláda Olafa Scholze chce do té doby dokončit řadu z jejího pohledu zajímavých projektů, které jsou teď v různé fázi rozpracovanosti.

Chce velet k určité věcnosti, dialogu s opozicí a tak dále. S největší pravděpodobností tedy bude potřebovat i hlasy CDU/CSU a tady je pikantní, že lídr CDU/CSU Merz říká, že by pořadí mělo být jiné. Nejprve by měl kancléř co nejrychleji zažádat o důvěru, měla by mu být vyslovena nedůvěra a následně by se měl s CDU/CSU dohodnout na tom, co potřebují prohlasovat.

Čtěte také

Robert Schuster: Co mají společného německý koncern Volkswagen a vláda kancléře Scholze?

Zmíním ještě jednu drobnou věc: Německo stále nemá přijatý rozpočet. Německá ústava sice pamatuje na to, že bude v případě, že rozpočet nebude přijatý, fungovat provizorium – základní platby tedy budou realizovanány –, ale Německo je aktuálně v hospodářské recesi, což si můžeme doložit celou řadou čísel, a to nejhorší, co si teď může přát, je nejen to, že nevznikne akceschopná vláda, ale také, že nebude rozpočet.

Považujete za nejpravděpodobnější, že po volbách bude velká koalice vedená CDU/CSU, ve které bude také SPD?

Je to jedna z možných variant. Vypadá to tak, že spolu bude vládnout ústřední pravicová či levicová síla, ale to je jen jedno ze štěpení, jak ho vnímají politici. Potom je tam určitá kulturně-politická dimenze, kde vidíme, že uskupení Sahry Wagenknechtové společně s AfD (Alternativou pro Německo – pozn. red.) zaberou třeba pětinu voličského výsledku.

Nejen, že to ztenčí možnosti toho, jak by koalice vůbec mohly vznikat, ale je to i něco, co je pro část politického spektra naprosto nepřijatelné, aby hlasovali pro strany, které chtějí úplně otočit zahraničně politické nebo jiné směřování, které napadají členství v Evropské unii a další věci. Na druhou stranu je vidět, že tyto strany silné budou, to je zřejmé.

Dobré indicie jsme k tomu tento rok dostali v rámci tří zemských voleb, které se konaly sice v regionu bývalé NDR – kterému se dnes říká nové spolkové země – kdy zejména AfD bodovala perfektně. Neméně bodovalo i uskupení Sahry Wagenknechtové, která je nyní dokonce takový kingmaker, bez kterého to nevznikne.

‚Pupeční šňůra‘

Dodejme, že poměr sil v bývalých východoevropských spolkových zemích je jiný, než v rámci celého Německa. Co ale může to, co se děje v Německu, znamenat pro českou ekonomiku?

My jsme uměli na Němce leccos hezky svést. Když se nám daří, tak za to můžeme my, když se nám nedaří, tak za to může Německo a recese a to, jak je tam země špatně řízená. Objevují se u nás označení České republiky jako 17. spolkové země Německa. Německá ekonomika je tedy v mnoha ohledech určující pro to, jak to bude vypadat tady v Česku. Trendy musíme dobře sledovat, například i nové tendence v dekarbonizaci.

Čtěte také

Spojené státy se začínají více zabývat Indo-Pacifikem. Biden jede Německo uklidnit do budoucna, myslí si amerikanista Perutka

Jsme spolu velmi dobře propojeni reálným byznysem, sledujeme to dobře a uvidíme. Sám nedokážu predikovat, co se stane, jisté je ale to, že německá ekonomika je velmi znejistěna tím, jak funguje – nebo nefunguje – německá politika. Její hospodářství je formálně v recesi, HDP je dvě čtvrtletí v poklesu, což jsou bezesporu velké problémy.

Hrozí nezaměstnanost a zvyšující se odvody na zdravotní pojištění, klesají daňové příjmy pro stát, což bude pro sestavování rozpočtu velký problém, objevují se první insolvence v důsledku špatných rozhodnutí vlády, bankroty. Hovoří se o zavírání podniků, stagnuje německý vývoz, k tomu se neví, co bude s Amerikou poté, co se kormidla chopí Trump.

Určitě je to velmi zajímavé a dynamické a prostě to musíme sledovat, protože jsme s Německem minimálně ekonomicky propojeni pupeční šňůrou. 

Co budou hlavní témata nadcházejících německých voleb? Změní se s novou vládou postoj Německa k podpoře Ukrajiny? A dá se čekat, že lídrem SPD bude nadále současný německý spolkový kancléř Olaf Scholz? Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.