Můj klub

Můj klub z berlínské čtvrti Schönholz nese hrdý název SG Bergmann-Borsig. Ač byl v NDR tenis považovaný za buržoazní sport a všemožně perzekuován, měl známý výrobce turbín pro elektrárny i svůj oddíl "bílého sportu".

Dnes máme 115 členů, což je při šesti antukových dvorcích luxusně nízké číslo. Snad i proto má klubový život za památníkem sovětským vojákům vyloženě rodinné parametry a v Česku by nám ho mohl kdekdo závidět.

Někdy mám až pocit, že je tenis až druhořadou záležitostí. Lidé si zajdou po práci popovídat, na pivo v klubovém baru, něco dobrého se ugriluje a pocení a hekání hráčů na kurtech vytváří jen jakousi kulisu.

Každou chvilku jedna ze členek "jen tak" upeče koláč nebo dort a přinese ho na zápas jednoho z našich závodních družstev. Minulou neděli se na "mač" našeho týmu mužů nad 30 let sešly koláče hned 3. Když nedávno předčasně zesnula jedna za členek, na uctění její památky se bleskově zorganizoval smuteční turnaj.

Ale teď k veselejším věcem. Nejlepším tenistou v klubu je zcela neoddiskutovatelně Olaf. Viděl jsem ho už mockrát a pokaždé měl v ruce buď raketu nebo cigaretu a pivo jedné, za totality vysmívané východoněmecké značky. Při takzvaných sranda-mačích zvládne Olaf držet raketu i pivo současně.

Správcem klubu a zároveň trenérem dětí je Uwe. Tenisová drobotina Uweho zbožňuje. Ještě nikdy jsem neviděl nikoho nadhazovat míček mrňatům s takovou trpělivostí a přesností, jako to dělá právě on. Až se výhledově příští rok začne tenisu věnovat moje dcera, budu chtít, aby se dostala do rukou právě Uwemu.

Pak tu máme dva Larse. První z nich, ač nehraje moc dobře, je v našem mužstvu nasazen jako čísla 1 a coby beránek obětován nejlepším hráčům soupeře. Lars to bere s nadhledem a protože jeho utkání končí zpravidla nejdříve, má čas nás ostatní fotografovat.

Druhý Lars je zase proslulý tím, že svůj zápas protáhne vždycky na tři sety, ať už je v zápase lepší nebo horší. Nejlépe oblékaný chodí "metrosexuál" Roy a zapomenout bych neměl ani na Thomase, který, ač ho desetkrát za sebou na síti prohodíte, stále hraje stylem servis-volej.

A ještě něco... Pokud jste měli minulou neděli dojem, že moje příspěvky mají trochu jinou akustiku, pak vězte, že jsem je načítal v tenisové klubovně.

Z Berlína Jiří Hošek, Český rozhlas