Moulin

Myslím, že jsme na tom všichni stejně. Potkat na ulici primáře Sovu, asi bychom s ním zavedli dříve či později řeč na své zdravotní neduhy bez ohledu na to, že se jedná o pouhou seriálovou postavu. Podobné je to i s Moulinem. Potkat ho, asi bych ho nemohl brát jinak než jako policejního komisaře.

Ale znáte to - když je vám někdo sympatický, chcete o něm vědět více. Proto jsem se začetl do jeho životopisu, který vyšel před několika týdny. Věnoval ho své sestře, která do svých dvaceti let trpěla jednou z forem tuberkulózy, a když díky medicínskému pokroku vstala z vozíku a začala se věnovat horolezectví, zřítila se v Alpách do dvousetmetrové propasti. Toto trauma pronásledovalo Yvese Reniéra dlouhá léta.

Jeho život byl jinak dost pestrý. Jeden čas byl Casanovou - nebo alespoň největším francouzským svůdcem - potom hipíkem a experimentoval i s drogami. Policie ho sledovala celých sedm let, a není proto divu, že když v jedenatřiceti dostal nabídku na roli komisaře Moulina, věděl si s ní rady . Často totiž v seriálu využil i svých osobních zkušeností. A po letech se na něm začal dokonce podílet i scénáristicky – prostředí znal dokonale.

Proč mě jeho životopis tak upoutal? Jednak proto, že po natočení jednoho dílu Moulinovi řekli: Tak to bylo naposledy, lidé to už nechtějí! přestože průzkumy ukazovaly stále velký divácký zájem. Nevděk existuje všude na světě a nejsou vůči němu imunní ani slavné seriálové postavy.

Ale Yves Renier je sympatický i z jiného důvodu. Jako Francouz - i když se narodil ve švýcarském Bernu francouzskému otci a anglické matce - dokáže změnit svůj život a radovat se z něj i ve věku, kdy v jiných zemích – tedy rozhodně u nás - lidé už bilancují.

V 60 letech se dal komisař Moulin - tedy Yves Renier - na natáčení podmořského života. V současné době by měl být v Austrálii a poté v Jižní Africe. Důvod? Natáčení dokumentu o Velkém Bílém žralokovi.

Tomu říkám rozmanitý život.

Z Paříže Jan Šmíd, Český rozhlas