Mohou být jedovatí savci?
Představte si, že i savci mohou být jedovatí. Nebojte se, nejsou to ani kočky ani psi, ale australské ježury nebo ptakopyskové.
Ptakopysk podivný je už podle jména prazvláštní zvíře, které jako kdyby si od kachny vypůjčilo zobák a nohy s ostruhami a plovacími blánami. A od bobra placatý ocas, aby se mu ve vodě dobře kormidlovalo.
Když jednoho uhynulého ptakopyska přivezli v 18. století praprapraprapradědečkové námořníci poprvé z Austrálie do Evropy, vědci si mysleli, že je to podvod, že takhle podivné zvíře neexistuje a že je to nějaký podivný slepenec.
Ptakopysk dorůstá velikosti půl metru, takže kdyby na to přišlo, vešel by se vám do školní aktovky. Proč byste ho tam ale strkali, stačí, když si naládujete do hlavy ještě jednu zajímavost. Samičky ptakopysků jed nemají, zato samečkové mají v zadní noze jedovou žlázu – takový váček s jedem propojený s ostruhou na zadních nohách. Takže když se sameček brání, svaly na zadní noze zmáčknou jedovou žlázu, z té se vypustí úzkým kanálkem jed do ostruhy a tou pak ptakopysk škrábne svého nepřítele nebo třeba neopatrného člověka.
Člověku většinou není jed ptakopyska smrtelně nebezpečný, ale velice nepříjemný ano. Proto je rozumné na ptakopysky nesahat. A tohle všechno si zapište za uši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
