Modré oko Arménie zatím nevyschlo, ale pláče

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sevanskému jezeru se právem říká Modré oko Arménie

Když byste se podívali na satelitní snímky jižního Kavkazu, uvidíte na něm Modré oko Arménie. Tak se neoficiálně přezdívá Sevanskému jezeru – největšímu kavkazskému jezeru a také jednomu z nejvýše položených jezer na světě. Sovětští inženýři s ním měli velké plány, které málem skončily ekologickou katastrofou. Modré oko Arménie trápí ovšem hodně problémů i dnes.

Hladina Sevanského jezera je sytě modrá a stejnou barvu má také obloha nad ním. Od břehů jezera se zvedají hory jižního Kavkazu. Už od konce října jsou zasněžené. Je tu klid, protože turisté k Sevanskému jezeru v zimě nejezdí.

Sedím na přídi lodi, která patří místním ochranářům. Spolu se správcem parku Felixem Gončujanem brázdíme tisíc čtverečních kilometrů vodní hladiny. Felix pozoruje z lodi břehy, hlídá, aby se do jezera nedostávala špína, odpadky, chemikálie a podobné „nepatřičnosti“.

Sevanské jezero je přírodní unikát. Arméni se o něj však začali starat až v posledních patnácti letech. Jeho hladina se před šedesáti lety nacházela o dvacet metrů výš. Dokonce i Sevanský klášter, který dnes stojí na vrcholku poloostrova, byl tehdy na ostrově. Sovětští inženýři totiž chtěli vodou ze Sevanského jezera zavlažovat široké okolí a kromě toho postavili i vodní elektrárny. Vody v jezeře pak začalo ubývat.

Felix Gončujan kontroluje z lodi rybáře a čistotu vody v jezeře

Díky novým kanálům, které přivádějí vodu do jezera, už hladina od poloviny 90. let neklesá. Bez problémů ovšem jezero není. „Kontrolujeme rybáře. Kvůli masivnímu rybolovu na začátku 90. let téměř zmizel sevanský pstruh a další druhy,“ říká Felix Gončujan.

V případě ekologie je důležitá osvěta. Uvědomuji si to, když na břehu jezera potkávám Surena Avatysjana, který žije ve vesnici Sevan. Vede mě ke své boudě, ve které má člun a v kýblu nachytané raky. Ti se chytat smějí. „Dřív – tak před dvaceti lety – jsem měl denně v síti padesát ryb. Dneska tak jednu nebo dvě, a to musím nechat síť ve vodě alespoň dva dny,“ stýská si.

Suren Avatysjan je jedním z patnácti rybářů z vesnice, kteří ještě loví na Sevanském jezeře. Dříve jich tu bývalo padesát. Mám na mysli, co mi říkal správce parku Felix Gončujan, totiž že masivní rybolov zdecimoval rybí populaci. Ptám se proto rybáře Surena, co si o tom myslí.

Rybář Suren Avatysjan ukazuje svůj úlovek. Chytat smí v Sevanském jezeře jen raky a karasy

„Kvůli rybolovu to není. Vždyť tady bylo na konci 80. let tolik ryb. Proč by tady nemohly být i dnes?“ ptá se mě sebejistě Suren. Co tedy způsobilo úbytek ryb, vracím mu otázku. „Jako dítě jsem slyšel vyprávění, že pod Sevanským jezerem je ještě jedno jezero. To začalo před šedesáti lety nasávat vodu, a proto taky začala klesat hladina. Myslím si,“ říká Suren, „že ryby mizí právě kvůli tomuto podzemnímu jezeru.“

Podzemní jezero nikdy nikdo neobjevil, patří totiž do pověstí zdejších lidí. Těžko říct, jestli by Modré oko Arménie nad Surenovými argumenty zaplakalo. Možná by se však jenom přimhouřilo. Vždyť ekologie je v Arménii poměrně nová vědní disciplína.

<p><iframe width="610" height="350" frameborder="0" scrolling="no" marginheight="0" marginwidth="0" src="https://maps.google.cz/maps?f=q&amp;source=s_q&amp;hl=cs&amp;geocode=&amp;q=Sevan+Lake,+Gegharkunik,+Armenia&amp;aq=0&amp;sll=49.930008,15.369873&amp;sspn=6.097375,21.643066&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ie=UTF8&amp;hq=&amp;hnear=Sevan&amp;t=h&amp;ll=40.407222,45.343323&amp;spn=0.73199,1.675415&amp;z=9&amp;output=embed">mapa</iframe><br /><small><a href="http://maps.google.cz/maps?f=q&amp;source=embed&amp;hl=cs&amp;geocode=&amp;q=Sevan+Lake,+Gegharkunik,+Armenia&amp;aq=0&amp;sll=49.930008,15.369873&amp;sspn=6.097375,21.643066&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ie=UTF8&amp;hq=&amp;hnear=Sevan&amp;t=h&amp;ll=40.407222,45.343323&amp;spn=0.73199,1.675415&amp;z=9" style="color:#0000FF;text-align:left">Zvětšit mapu: Sevanské jezero v Arménii</a></small></p>