Mladé Japonce sumó neláká. Jsou však i výjimky
Časy se mění. Tradice ustupuje moderně a platí to i ve sportu. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Anebo naopak můžeme. Třeba do Japonska, kde se stále hůře vede tradičnímu zápasu sumó. Z povědomí mladých Japonců tuhle tradiční a respektovanou zábavu stále více vytlačují baseball a fotbal. Přesto se najdou mladíci, kteří touží stát se vynikajícími sumisty.
Když padne chodcům na semaforu zelená, valí se vpodvečer nejrušnější tokijskou křižovatkou u stanice Šibuja lidská tsunami. Dospělí se vracejí z práce, studenti ze škol. Spousta z nich však nemíří rovnou domů, ale do některé z hospod a restaurací.
Platí to i pro čtveřici mladíků, kteří si přisedli k mému stolu. Sport je vděčným společenským tématem, které pomáhá nastartovat konverzaci. Hoši studují na prestižní univerzitě Mejdži a v jednom z nich – jmenuje se Hosoja Kacuhiro – se ukrývá začínající sumista.
„Když jsem byl malým chlapcem, zúčastnil jsem se turnaje pro nejmenší a vyhrál jsem ho. Od té doby mám sumó rád a věnuju se mu,“ vysvětluje Hosoja, jak se k tradičnímu japonskému sportu dostal. Sumistu v něm poznáte snadno. Oproti svým třem kamarádům je značně při těle, což není náhoda, ale naopak výsledek každodenního snažení.
Jak rychle přibrat? Jíst jen dvakrát denně
„Samozřejmě si musím upravovat jídelníček, abych co nejvíc přibíral. Jím jenom dvakrát denně – oběd a večeři. Dávám si hodně rýže a hlavně speciální polévku chankonabe. Je v ní všechno možné, především zelenina a maso, takže spousta proteinů. Je to odpradávna nejslavnější jídlo zápasníků sumó,“ přibližuje.
„Vím, že je to nezdravý životní styl. Trochu se toho bojím, ale hlídám se,“ přiznává Hosoja. Otázka, jestli se jednou stane profesionálem, ho uvádí do rozverné nálady. „Jasně! Stanu se yokozunou, špičkovým zápasníkem,“ směje se.
„Je moc těžké dostat se mezi profesionály, ale není to nemožné,“ dodává už vážně. „Je jich asi čtyři sta, a když se mi podaří dokončit univerzitu, rád bych se pak stal profíkem. Základem je mít aspoň 180 kilo, ale to je samozřejmě minimum. Mám zatím sto dvacet.“
Čím víc totiž zápasník váží, tím větší má šanci na úspěch. „Je to logické. Sice můžete mít skvělou techniku, ale souboj je založený na srážce zápasníků, takže těžší prostě vyhrává,“ potvrzuje Hosoja. Také on chce vítězit, takže sumó má v jeho denním programu stálé místo.
„Trénuju ráno do deseti nebo do jedenácti a odpoledne spím, abych setřásl únavu. Ale protože jsem student, tak někdy musím na trénink i vpodvečer, což profesionálové nedělají. Život zápasníka sumó je dost náročný a tvrdý, pokud chcete být opravdu dobrý,“ vysvětluje.
České sumó nezahálí
I proto sumistů ubývá, mladí takhle žít nechtějí. Navíc v poslední době se i tento sport potýkal se skandály, například sázkařským nebo dopingovým. A co je možná pro Japonce nejhorší a nejpotupnější – nejlepší sumista současnosti se narodil v Mongolsku. „Jmenuje se Hakuho, působí sice v Japonsku, ale pochází z Mongolska,“ říká Hosoja a přidává ještě jinou zajímavou informaci.
„Vaše posluchače možná bude zajímat, že tu máme i jednoho Čecha. Jmenuje se Pavel Bojar a používá zápasnické jméno Takanoyama. Je hodně vysoký a silný, takže má dobré vyhlídky na to, aby jednou patřil k nejlepším,“ zvěstuje Hosoja Kacuhiro blyštivou budoucnost českému sumó. Na rozloučenou se doširoka rozkročí a předvádí mi ukázkový zápasnický postoj.
Čech Pavel Bojar je v japonské stáji Naruto-beya už deset let. Před nedávnem postoupil do druhé nejvyšší divize, což je veliký úspěch. „Je to hranice, která odděluje profesionály od učedníků. Takový borec dostane osobní sluhy, stane se velkou hvězdou, dostává plat. Je skutečným profesionálem,“ vysvětluje v telefonickém rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů vicemistr světa v amatérském sumó Jaroslav Poříz. Jak náročný trénink musí profesionální zápasník sumó absolvovat a jak se v posledních letech změnil svět sumó, se dozvíte při poslechu záznamu celého rozhovoru.
