Místo do evangelií ponořený do vln: baptistický pastor na souostroví Outer Banks miluje surfování
Pokud toužíte poznat duši Ameriky, vydejte se do kostela. Minimálně ve venkovských oblastech to platí, když chcete co nejrychleji porozumět životu místních. Někdy vás při tom může čekat dost bizarní překvapení, jako se to přihodilo americkému zpravodajovi Janu Kalibovi. Domluvil si schůzku s pastorem baptistického kostela u mysu Hatteras. A když dorazil na toto odlehlé místo v nejjižnější části bariérového souostroví Outer Banks v Severní Karolíně, nestačil se divit…
Oblékl jsem se do kostela a skončil na pláži. Russ Howard je totiž surfující pastor. Možná byste ho v pátek odpoledne čekali ponořeného do evangelií, ale on je ponořený do vln Atlantského oceánu. Byla to prý zábava a voda byla velmi čistá, popisuje baptistický pastor, když odloží prkno a vysouká se z neoprenu. Ptám se, jestli je to forma přípravy na neděli.
Surfing jako relaxace i profesní výhoda
„Jo, je to skvělá relaxace. Cítíte se znovu jako dítě. Je to parádní součást mého cvičení. Osvěžující činnost, která všechno resetuje. Tady na ostrovech Outer Banks jsou surfaři svébytnou komunitou,“ říká mi.
Ze svého kostela, u kterého také bydlí, to má Russ Howard na pláž u majáku městečka Buxton asi deset minut jízdy. Surfuje celoročně a odmala. Téhle vášni propadl mnohem dřív, než vůbec coby syn ateisty v jednadvaceti letech přijal křesťanskou víru a stal se knězem.
Teď ale dovede svého koníčka velmi dobře využít i v zaměstnání. U vody se prý také pěkně loví duše. „Věřím, že duchovní úřad je potřeba vykonávat budováním vztahů. Tedy že musíte chodit mezi lidi. Pozdravíte se, zjistíte, že ten druhý taky rád surfuje. Tak se zeptám, jestli rád jí ryby. On řekne, že ano. Potom jdu a přinesu mu ze svého úlovku pěkně očištěného platýze,“ prozrazuje svou strategii.
„Když se příště potkáme, už z dálky na mě volá, že ryba byla skvělá. Já mu přinesu další a pozvu ho k nám do kostela. Takhle Bůh proniká do srdcí lidí, náhle k němu získají vztah a změní to jejich život,“ vysvětluje.
Síla modlitby v říši hurikánů
Je tady nepřehlédnutelný vzájemný průnik pro našince velmi netypických nedělních mší, vlastně komunitních setkání s živou hudbou, a každodenního života. Je to nutnost v oblasti, kde končí silnice, kterou navíc často spláchne nějaký ten hurikán a místní jsou tu odkázaní sami na sebe vedle oceánu, co zároveň poskytuje obživu, ale i ničí.
Čtěte také
„Lidi, kteří jsou hurikánem zasaženi nejvíc, často nechtějí přijmout pomoc. Lidé jsou tu velmi hrdí a během pandemie bylo tohle podle mě nejlepší místo na světě. Na hurikány jsme tu zvyklí a skvělá věc je modlitba. Nenajdete nikoho, kdo by se během bouří nemodlil. A v týdnu po hurikánu máme obvykle velmi dobrou účast na mši,“ směje se Russ Howard.
Soukromá lekce: od Adama k evangeliu
Než se rozloučíme, bere si do ruky názornou pomůcku – kostku s biblickými výjevy – a začíná mě obracet na víru. Jde na to pěkně od Adama, tedy vlastně ještě výš – od jeho Stvořitele: vznik světa, hříšné lidstvo, Ježíš vykupitel, který pro nás zemřel na kříži, síla evangelia… Nakonec je z toho půlhodinová soukromá bohoslužba.
Na nedělní mši jsem prý samozřejmě vítaný. Anebo – jak jinak – na prkně ve zdejším divokém Atlantiku.
Související
-
Modlitby teravádských mnichů ukazují správnou cestu. Vítejte v buddhistickém chrámu severního Laosu
Věci, které my považujeme za normální, si drží od těla. Jsou jim zapovězeny prakticky všechny světské radovánky, dokonce nesmějí vzít do rukou ani peníze.
-
Za lidskými útoky je často bolest, nepochopení nebo potřeba si povídat, všímá si farářka
Lidé mi říkají, že jim připadám normální, směje se farářka Církve československé husitské v Brně Sandra Silná. Všechny moje přešlapy mě udržují přístupnou pro lidi.
-
Je strašlivě těžké pohnout lidským srdcem, říká farář Romuald Štěpán Rob
Rozhovor s katolickým knězem Romualdem Štěpánem Robem o křesťanském příběhu a také Twitteru papeže Františka.
