Milostné aférky politiků

Dominique Strauss-Kahn, předseda Mezinárodního měnového fondu, zapomněl, že jede do Ameriky. Tedy do země, kde profesoři nechávají během konzultačních hodin dveře svých kanceláří otevřené, aby je dívky nemohly obvinit z harašení, a při jízdě výtahem se skupinou studentek raději soustředěně studují stěnu. Už se totiž staly případy, kdy studentka obvinila profesora z vilného pohledu.

DSK, jak se mu ve Francii familiérně říká, měl milostný vztah na svém pracovišti se svou kolegyní. Přišel na to její manžel, který jí poctivě chodil do elektronické pošty. DSK byl obviněn ze zneužití svých pravomocí, ale všechno ustál a zůstává v čele vlivného Mezinárodního měnového fondu.

Mohlo by se něco podobného přihodit ve Francii? DSK je známý svůdník, ale lépe se nevede ani ostatním francouzským politikům. Ještě když byl ministrem vnitra a v manželském vztahu se Cecilií, která byla, pravda, v New Yorku, měl Nicolas Sarkozy vztah s novinářkou z listu Le Figaro. Bral ji na zahraniční cesty a reportérka byla dokonce přítomna jednáním na jeho ministerstvu.

Známý svůdce Dominique de Villepin měl za milenku dokonce dívku původem z Česka, o kterou se pak postaral tím, že ji poslal do zahraničí hájit francouzské kulturní zájmy. A Chirac? Milenka, kterou nechal, chtěla údajně spáchat sebevraždu. Mnohé ilustruje historka z noci na 31. srpna 1997, kdy přišla o život princezna Diana: Chirac, coby prezident, byl několik hodin nezvěstný a nevěděla o něm dokonce ani jeho žena.

Nikdo však neměl na Francoise Mitteranda, který se pyšnil nevídaným apetitem. Ze svého bytu docházel přes most na ostrov svatého Ludvíka za švédskou přítelkyní, na Montmartru navštěvoval pravidelně Dalidu a ještě v době, kdy byl už těžce nemocen, měl kolem sebe mladičkou přítelkyni.

O čem to svědčí? Možná o tom, že když vyjíždějí francouzští politici za hranice, někdy zapomínají, že na jisté věci se jinde pohlíží s menší shovívavostí. A proč to není problém ve Francii? Protože mezi politiky nelze napříč politickým spektrem najít žádný rozdíl.

Když se bývalý premiér za vlády Francoise Mitteranda, socialista Laurent Fabius, stal v letech 1997-2000 předsedou Národního shromáždění, navštěvovala ho v jeho úřadě pravidelně půvabná dívka, která se z modelky stala zpěvačkou.

Jmenovala se Carla Bruniová.

Jan Šmíd, Český rozhlas, Paříž