Maya, dcera Pablova. Rodinné vazby u Picassových obnažují otcovskou lásku i přísnost
Milující otec a zároveň geniální malíř. Pařížské Picassovo muzeum představuje výstavu věnovanou vztahu mezi tímto umělcem a jeho prvorozenou dcerou, Mayou. Otcovství Pabla Picassa ovlivnilo natolik, že během roku a půl vytvořil 14 obrazů se svou dcerou.
Podle odborníků se tato série stala jednou z největších, které jsou zasvěcené jedinému dítěti. Výstava nás ale zavede i do tajuplných, až okultistických hlubin Picassovy rodiny.
Palác Salé, v kterém sídlí Picassovo muzeum v Paříži, najdeme ve čtvrti Marais. A teď v něm připravili výstavu zaměřenou na rodinné vazby. Tou mě provází historička umění a hlavně vnučka samotného umělce Pabla Picassa, Diana Widmaier-Picasso.
Maya, ta prvorozená
„Výstava je zaměřena na mou matku, Mayu, která byla první dcerou Pabla Picassa. Expozice nás nabádá k novému prostudování zejména portrétů. Prostřednictvím Mayi můžeme objevit, jak se věnoval portrétům, a hlavně těm s dětmi.“
„Picasso je známý jako mistr kubismu. Kubismem vyjadřoval svou humanitu a právě na těchto portrétech, kdy se nezdráhal portrétovat členy své rodiny, je patrný jeho pohled na svět,“ říká kurátorka Diana Widmaier-Picasso.
O svém dědečkovi mluví nejen jako o velkém umělci, ale hlavně člověku, který miloval svou rodinu a své děti. Byl jakýmsi šéfem klanu. Rodina pro něj byla velmi, velmi důležitá. A potřeboval jí být nablízku.
Zcelá výjimečná
„Zvlášť Maya měla výsadní postavení. A to nejen proto, že byla nejstarší dcerou, narodila se v roce 1935. V kontaktu zůstali i poté, co se rodiče rozešli. S Mayou se ale nadále vídal. Jezdila za ním na prázdniny a byla si s ním opravdu blízcí a to až do té doby, než sama založila rodinu,“ upřesňuje jeho vnučka Diana Widmaier-Picasso.
Výstava, kterou v Picassově muzeu připravili, potrvá devět měsíců.
„Když bychom to počítali, bude to určitě kolem tří set dokumentů. Řekla bych, že nejdůležitější je kolekce těchto nastříhaných kreseb neboli dekupáží.“
Váleční svědci
Kurátorka a vnučka Pabla Picassa doplňuje i důležitý aspekt, tedy dobu, ve které byla její matka dítětem.
Čtěte také
„A pak je to i série maleb s Mayou. Zcela poprvé se nám podařilo shromáždit a vystavit na jednom místě tyto malby. Můžeme tak na nich pozorovat, kam se Picasso za tu dobu posunul. Picasso je totiž vytvořil na konci 30. let a v prvních letech války. Maya se tak prostřednictvím těchto obrazů stala i takovým svědkem počátku války.“
„Smutek, který vidíme v očích Mayi, nám zračí pocity a obavy z vývoje situace v Evropě. I když se Picasso snažil Mayu rozveselit. Jak mi matka vyprávěla, Picasso, můj dědeček, o bombardování mluvil před dětmi, jakoby o nic nešlo: Je to přece jen ohňostroj, před kterým se ale raději schováme do sklepa.“
Když vás učí kreslit Picasso
V Muzeum Picasso ale ukazují i velmi raritní kresby. Podle kurátorky na nich Picasso učil svou dceru kreslit. A to třeba zvířata, postavy z cirkusu. A pak jí obrázky dokonce známkoval.
Diany se ptám ještě na poslední místnost výstavy, která nás zavádí do zcela odlišného světa rodiny Picasso.
„Picasso měl i svou mystickou stránku povahy. Věřil v nadpozemský svět i neurčité božské síly. O Picassovi se mnohdy mluví jako o animistovi. I proto kladl důraz na věci denní potřeby, kterým přisuzoval až spirituální význam. Takové předměty ho chránily.“
A udržovaly jakousi rodinnou paměť na konkrétní události. Jednalo se přitom nejen třeba o krabičky od mýdla nebo kartáček na zuby. Picasso si schovával i ostříhané nehty nebo vlasy, nejen své, ale i dalších členů rodiny.
Jedná se tak v podstatě o rodinný relikviář. A byla to právě moje matka Maya, která tyto věc shromáždila a uchovala.
Maya prostě byla Picassovým uměleckým komplicem. A hlavně miláčkem. Pomáhali si navzájem, říká o své matce Diana Widmaier-Picasso. Výstava nazvaná Maya, dcera Picassa, je otevřena až do konce roku.
Související
-
Díla svobodomyslné Toyen okouzlují návštěvníky Muzea moderního umění v Paříži
Odvážná, svobodomyslná, originální i málomluvná. Tyto přívlastky se pojí k jedné z nejvýznamnějších českých umělkyň 20. století Marii Čermínové neboli Toyen.
-
Středověký klášter se otevřel umění: v městečku Bernay dali nový život románským zdem z 11. století
Normandii proslavilo převážně vylodění spojenců na konci druhé světové války. Už méně se ale mluví o historii tohoto francouzského regionu.