Manželství v dobrém i ve zlém? Zákruty jsme vybrali stejným smyslem pro humor, vypráví Eliška Balzerová

Blahopřeji k ocenění, které jste včera převzala. Je to zvláštní, protože jste v oboru audioknihy debutantka. Annie Ernauxová je nositelka Nobelovy ceny za rok 2022. Režisér Michal Bureš říkal, že když vám ji nabízel, poprvé jste odmítla. Proč?

Čtěte také

Evergreen i mladá krev. Audiokniha roku 2023 ocenila životopis Agathy Christie i akční mikulášský příběh

Vzdorovala jsem, protože velmi sleduju literaturu, čtu, knížku jsem přečetla, věděla jsem, že je autorka oceněna Nobelovou cenu za tu knihu, protože byla nejvýraznější z její tvorby. A měla jsem předtím strach, řekla jsem: to bude můj debut, nikdy jsem to nedělala, nechci to pokazit, třeba to neumím. Bála jsem se toho množství stran a abych to dobře posluchačům nabídla. Protože to je vlastně můj pohled. Já to přečtu nějakýma očima.

Je to autorčin život, ale vaše oči...

Ano. Říkala jsem si, co když si to jiná čtenářka bude představovat jinak? Je to dost ženské téma. Ale režisér mě přemluvil, tak jsem řekla, že do toho jdu. A šla jsem do toho poctivě, seděli jsme ve studiu vždycky čtyři hodiny, zažívala jsem to poprvé, bylo to pro mě docela těžké.

Ale když už jsem se do toho začetla, dostala, najednou tam začala být období, která jsem dobře znala, i když to je v jiné zemi – ve Francii, ale u nás je to obdobné – tak mě to začalo hrozně bavit a on mě nemohl od mikrofonu dostat. Říkal: Končíme, čtyři hodiny, jsi unavená! Ven, zítra znova! (smějí se)

Audiokniha roku 2023: Nejlepší interpretka – Eliška Balzerová (za audioknihu Roky, OneHotBook)|foto:OneHotBook

Jste s autorkou téměř vrstevnice. Říkala jsem si, že ty společenské okamžiky musely být poměrně zásadní styčné plochy. Ona ale taky nešetří svůj intimní život a ženskou problematiku. Jak se s tím popasovat? Jak to správně pochopit, když to člověk sám tak nemá, a předat to posluchači?

To, jak ona to píše, má mnoho vrstev. Snažila jsem se tím prohrabat úplně až na dno, abych to pochopila. A myslím, že každá ženská to v sobě má. Jenom o tom třeba neví nebo si na to nesáhne. Já jsem tam nacházela souvislosti nebo situace, které jsem v sobě měla. A ona je ve mně probudila nebo mě nechala si na ně sáhnout, když jsem chtěla pochopit ten její život. Neměla jsem s ničím problém.

Dokonce včera, když mi dávali cenu, pustili tu nejostřejší pasáž, kdy mluví o svém těle a co má žena dělat, když jí je tolik a tolik a opustil ji manžel a tak dále. V tom sále nastalo úplně hrobové ticho, všichni se dívali na mě, jako bych to prožila... ale pak začali bouřlivě tleskat. Asi jsem to načetla tak, že pochopili.

Čtěte také

Role starých žen jsou úlevné, říká Eliška Balzerová. Na divadelních prknech exceluje v představení Hraběnka

Vy vstupujete letos do skvělého roku. Budete zítra se svým manželem slavit 50. výročí svatby. Přiznám se, že když jsem si přečetla „Eliška a Jan se brali na Karlštejně“, vstoupily mi slzy do očí. Co jste si tehdy slíbili? Asi v dobrém i ve zlém, ne?

Ano a to opravdu dodržujeme.

V dobrém – to je jednoduché. Ale ve zlém se to někdy pokazí, protože osudy se rozejdou, a někdy se to pokazí i tak, že se vztah vyprázdní. Děti odejdou z domu a lidé na sebe zírají a říkají si: co budeme teď dělat? Jak to, že jste všechny zatáčky vybrali?

Mimochodem o tom Annie Ernauxová taky velmi krásně píše. O odchodu manžela, samotě ženy, jak odejdou děti, a co má dělat? Pořídí si milence? Zas to nefunguje... Krásné, přečtěte si to, poslechněte si to. (usmívá se)

Ale ptala jste se, jak vybrat zákruty toho zlého. Já myslím, že jsem měla to štěstí, že jsem narazila na chlapa, který má úžasný smysl pro humor. Když nás potkalo něco ošklivého nebo zlého, on se tomu vždycky dovedl zasmát. Dovedl si udělat legraci sám ze sebe a velmi často i ze mě. Dělá to dodnes. A tím mě velmi odzbrojil, že jste se na něj ani nemohla zlobit, nebo on na mě, protože jsem se s ním společně zasmála. Zákruty jsme vybrali stejným smyslem pro humor. Doufám, že jsme ho dodnes neztratili.

Přišlo mi velmi úsměvné, že žena, která již přes 20 let hraje vyhledávanou hru Můj báječný rozvod, slaví padesát let svatby. Není to zábavné v kontextu toho, co v tom monodramatu všechno předvádíte?

Je to zábavné. Já taky, když večer odcházím, vždycky řeknu muži: „Ahoj, jdu se rozvádět.“ (směje se) Myslím, že právě to může hrát ženská, která to nezažila. Protože si to může jenom představovat a tím diváky navodit do těch představ.

Čtěte také

Poslechněte si, jak Eliška Balzerová vzpomíná na Nemocnici na kraji města

Třeba v jedné situaci jsem se smála – jak ona sní prášky a volá na linku důvěry a směje se: „Já jsem snědla všechno, co jsem našla v lékárničce!“ A Jana Kališová, která to režírovala, říkala: „Proč se směješ?“ Říkala jsem: „Ona si chtěla sáhnout na život a najednou pochopila, že život je úžasný. Psychoterapeut ji z toho dostává...“ A ona říká: „Ty se můžeš smát, protože ses nikdy nerozváděla!“ Pochopila jsem, že ženská, která se rozvádí nebo rozváděla... já je v tom hledišti poznám.

Jak je poznáte?

Ony se mnou hovoří. Když on odejde, já říkám: „...no vida. A za ním bouchly dveře, já koukala na dveře... Dovedete si to představit?“ a z hlediště se ozve: „Jo“. Ony ty dámy takhle zareagují. Říkám si, je tam zase někdo, kdo to chudák prožívá nebo to nedávno prožil. Ale pro ně je to taková terapie. To je docela dobré. Že dojdou v té hře k nějaké katarzi. Opět se vracím k tomu, co jsem říkala: ono to končí s humorem. Ta paní najde někoho nového a v tuto chvíli je vysvobozena.

Který román přiměl Elišku Balzerovou udělat si řidičský průkaz? Jak se cítila v roli kuchařky Tiché? A co Elišku Balzerovou naučil v představení Ledňáček Miroslav Hanuš? Poslechněte si celý rozhovor.