Mamutí zub, obaly z 50. let i koloběžka. Úklid břehů Rýna může přinést nejedno překvapení

„Lidem se to musí dát před nos – výlovky, fotky, statistiky –, aby pochopili, kolik toho je. Rozhodně jim to nedojde jen tak, když na procházce u řeky narazí na osamělý igelitový pytlík,“ říká Christian Stock. Herec a člen iniciativy Krake, která v Kolíně nad Rýnem provozuje maličkou výstavu.

„Chceme upozornit na to množství, a co to s přírodou dělá. Ale sázíme i na vtip, to je pro mě hrozně důležité. I když se bavíme o smutné věci – když pomyslíme na zvířata, co se dusí plastem anebo ho mají v břiše.“

U vstupu do skromné expozice jsou seřazené koloběžky, které dobrovolníci vylovili z řeky|foto:Václav Jabůrek, Český rozhlas

Po nás plasty

U vstupu do skromné expozice jsou seřazené elektrické koloběžky, které dobrovolníci vylovili z řeky, a uvnitř najdeme leccos – od stovek zapalovačů, tisíců plastových víček, až po atrapy zbraní a skoro historické exponáty.

„Mými favority jsou staré obaly. Někdy najdeme balení třeba i z 50. a 60. let, kde jsou ještě původní směrovací čísla, ceny v markách… Člověk si uvědomí, že tyhle plastové věcičky tu budou ještě dlouho po nás,“ poznamenává Christian.

„Jasně, jsou to odpadky, ale vyprávějí nám příběh. A pak jsou tu věci, co objevujeme snad pořád. Mám třeba plné kýble obalů od Capri-Sonne, ze kterých dělám koláže, abych lidem nastavil zrcadlo.“

Ve vitrínách ale narazíme třeba i na nože, nábojnice anebo na fotku nalezeného granátu, který museli obratem zničit pyrotechnici.

Nejrůznější poklady nalezené na břehu Rýna vystavují aktivisté v Kolíně nad Rýnem|foto:Václav Jabůrek, Český rozhlas

Když se dva perou, třetí uklízí

Úklid břehů se dřív dělal spíš jen nahodile a byla to věc pro místní nadšence. Dokud se neobjevil Joachim Umbach a pár jeho přátel z Düsseldorfu.

Čtěte také

První jarní víkend patří v Belgii čištění pláží. Už 15 let ho organizují tamní surfařské kluby

„Řekli jsme si: když už, tak to pojďme udělat pořádně. Pusťme se do toho podél celého Rýna – od pramene hezky až k ústí do moře,“ vypráví. „Tuhle akci jsme poprvé svolali v roce 2018 a tenkrát se do ní zapojily týmy ze čtyřicítky obcí. Teď už to vyrostlo k pěti stovkám. Vyvinulo se to dynamicky.“

Nejen Německo totiž trápí paradox – za samotnou řeku zodpovídá centrální vláda, ale břehy mají na starost regiony a obě strany se přetahují o to, kdo se postará o úklid. Joachim Umbach tak přišel s iniciativou Rhine Clean Up Day, při které se do čištění břehů zapojí desetitisíce dobrovolníků.

Pozdrav z pravěku

„Jsme na to samozřejmě trochu pyšní, ale taky znovu a znovu šokovaní. Děláme to rok co rok, některé týmy pracují v podstatě nepřetržitě, ale i tak se odpad kupí a jeho množství nás pokaždé zarazí. To je ta odvrácená stránka,“ dodává.

Klenotem sbírky je mamutí zub|foto:Václav Jabůrek, Český rozhlas

Někdy se ale povede i nečekaný nález. Christian Stock kvůli tomu sahá do jedné z vitrín.

„Tady máme zub z mamuta. Je to asi šedesát tisíc let starý kousek. Objevil jsem ho mezi oblázky ve vyschlé části koryta. Mám už přece jen trochu vycvičené oko,“ usmívá se a před nosem mi mává nažloutlou hmotou, která je svým způsobem i pýchou muzea. A asi taky jedinou věcí, kterou do řeky nehodil člověk.