Mám čtyři zkušenosti s nádorem. Nejsem nemocná, nevzdává se armádní psycholožka Zuzana Nemčíková

„Až teď v 55 jsem trochu zmoudřela, trochu se zklidnila. Dříve bych se popsala jako praštěná holka, dneska už jsem dospělá žena,“ směje se Zuzana Nemčíková.

Do jejího života nastoupila rakovina v roce 2005. To na chvíli položilo i životního optimistu. „V té době se mi zrušilo místo vojskového psychologa a stala jsem se velitelkou baterie velení protiletadlové skupiny. Opět jsem mohla být s dětmi a s rodinou,“ vzpomíná Nemčíková. „Najednou, když bylo to hezké období, tak se objevila bulka.“

Do Prahy přišla v roce 2010. „Cítila jsem, že působení jako psycholog 4. brigády mě unavovalo, zahraničních operací bylo mnoho. Cítila jsem, že potřebuji odpočinek.“

„Obličej byl ještě pěkný. Chemoterapie působí nejen na játra, ale na celé tělo. Začala jsem přibírat, přibírat, přibírat a sama jsem se nepoznávala,“ vzpomíná Nemčíková.

Nechcete to přijmout, byla jsem od 19 let sledována, protože to bylo v naší rodině. Měla jsem pocit, že jsem selhala. Šla jsem se omluvit, že se budu léčit.Zuzana Nemčíková

„Běhala jsem, abych měla vnitřní sílu“

Běhat začala v 50 letech. „Uvědomila jsem si, že mi je 50, hormony pracují jinak, tloutla jsem, rozhodla jsem se, že musím zahušťovat kosti, což můžete i pohybem.“

„I 3. nález jsem si našla sama,“ apeluje Zuzana Nemčíková na samovyšetřování. „To, že jdeme na ultrazvuk nebo na mamo, v březnu to může být čisté, ale v červenci už tam něco může být.“

Podle Zuzany Nemčíkové se o smrti nemluví. „Člověk, když dobře žije, může i dobře umírat. Je s tím vyrovnaný.“