Málokdo vyrazí v Himálaji k hoře bez požehnání. I za českou výpravou přišel na obřad tibetský láma

Než opustíme základní tábor a vydáme se na první vynášku do stěny Čo Oju, čeká nás milá rituální povinnost. „Púdža je budhistický obřad, který by nám měl přinést štěstí, požehnání našim věcem i nám. Docela tomu věřím, bez púdže bych se nehnul,“ říká jeden z členů expedice.

V balíku voní zapálené vonné tyčinky, na stožáru je česká vlajka, pět modlitebních praporků, pět barev – modrá, bílá, červená, zelená a žlutá symbolizující nebe, vodu, oheň, mrak a zemi. Naše parta se už pomalu schází k obřadu, každý si přináší své věci, ať už horolezecké boty, osobní talismany nebo nic.

Tibetský láma zpívá modlitby a 11 horolezců se střídavě dívá na čorten ozdobený vlajkami, střídavě k tyrkysové bohyni – hoře Čo Oju, jejíž vrcholek vykukuje z mraků. Každý je sám a všichni jsme spolu.

Požehnání se dostane i věcem, které jsme na čorten položili. Nejblíže čortenu sedí horolezec Honza Říha. „Dal jsem tam vlajku Od nevidim do nevidim – běh, který jsme s kamarády vymysleli – aby se dařilo sehnat partnery pro tento běh, který chce pomáhat druhým,“ popisuje.

Své věci si na čorten položila i horolezkyně Mirka Jirková. „Mám tam své elegantní výškové botičky, spoustu talismanů a hlavně mouchu, která mne provázela i loni,“ říká. Šéf expedice a partner Miroslavy Jirkové Honza „Tráva“ Trávníček k čortenu šoupnul mimo jiné vlaječku, která s ním byla na všech čtyřech osmitisícovkách. „Kamarád mi ji půjčuje, a já mu vždy slíbím, než odjedeme, že mu ji vrátím,“ vysvětluje.

Libor Uher položil na čorten Rubikovu kostku a plyšovou želvu. „Vždy si tam dávám od dětí plyšáka, v té plyšové hračce je všechno,“ upozorňuje. V obřadu se snaží nalézt něco pozitivního, když byl na expedici a byl svědkem obřadu, tak se stalo něco špatného. „Doufám, že tahle púdža, která je pro mne v něčem jiná, že to nějak prolomí,“ dodává.

Lucie Výborná vysílá z Himálaje|foto: Lucie Výborná

Vzájemnost naší 11členné party vnímá Martin Havlena. „Pro mne je to symbolické, mám tam hromadu myšlenek a přání. Dal jsem si tam fajfku – jsem rád, že lidé si na půl hodiny stoupnou vedle čortenu a popřemýšlí o sobě. Tak to má být,“ nastiňuje.

Hromadu přání na čortenu uzavírá Petr „Miska“ Mašek. „Mám tam dědovy boty, svoje boty a své cepy. Jsou to slavné boty, které bojovaly nad kanálem La Manche, pilot je daroval dědovi Maškovi, jsou asi 70 až 80 let staré. Zvítězíme nad La Manchem,“ podotýká.