Mallory z dokumentu Heleny Třeštíkové: Sociální pracovnice se před kamerou zamkly v kanceláři

2. září 2015

Mallory byla malá ustrašená holka, kterou svět, ve kterém žila, udělal zlou. Takhle vzpomíná na svůj život Mallory, hlavní postava stejnojmenného dokumentu Heleny Třeštíkové. Film ale také ukazuje, že byla romantickou bytostí, která potřebovala chránit. Jak dokázala zvítězit nad závislostí? A jak pomáhá lidem v nouzi stát?

„Když jsem na plátně viděla, čím jsem procházela, tak se otevíraly staré rány, na něco jsem ale byla pyšná, něco mne dojalo – jak roste syn Kryštof,“ přibližuje své pocity po zhlédnutí dokumentu v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.

V dokumentu je znát, že Mallory, vlastním jménem Miroslava Neradová, dlouho hledá místo, kam by patřila. „Poděs jsem a také zůstanu. Ale ještě nějaký pátek jsem máma a mám ráda muziku, lidi kolem sebe…“ říká.

Pochvaluje si také práci, kterou nyní dělá – asistuje vozíčkářům, chce dokončit školu a stát se sociální pracovnicí. „Ve chvíli, kdy pomáháte tělesně postiženému člověku, tak si uvědomujete, jaká jste fňukna,“ upozorňuje.

Čtěte také

Po narození syna Kryštofa měla nepopsatelný pocit provinění, a proto se rozhodla jít na detox a s drogami skončit. A to se jí daří doteď. V těžkých chvílích někdy jde mezi lidi a opije se, někdy ale ani to nepomůže. Vzpomíná také, že když byla na dně, tak skončila u sebepoškozování, než aby si dala dávku. „Kdybych si byla jednou jedinkrát dala, tak je to konec, konec Kryštofa, konec všeho,“ přibližuje svůj boj s drogami.

Od státu dostala 213 korun

Popisuje také, jak stát pomáhal v dobách, kdy neměla kde bydlet a žila v autě – pro dávku mimořádné okamžité pomoci žádala týden, ve finále dostala 213 korun, což byl výsměch. „V době, kdy se natáčel dokument, tak to bylo špatné, dnes se to ale zlepšilo,“ dodává.

Mallory, vlastním jménem Marie Neradová, byla hostem moderátorky Lucie Výborné

Vrací se také do doby před 5 nebo 6 lety, kdy šla v rámci natáčení dokumentu s Helenou Třeštíkovou na sociální úřad. „Tehdy úřady spíše děsila. Sociální pracovnice, co tam v té době dělaly, se seběhly do jedné kanceláře, tam se zamkly a odmítly vylézt, dokud tam bude kamera,“ vzpomíná.

A mají vůbec lidé z ulice šanci dosáhnout svého bydlení? „Musí se rozhodnout a s životem něco udělat,“ nastiňuje s tím, že dnes dobře pomáhá Naděje – asistenti s klienty chodí a pomáhají vyřizovat dokumenty.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

autor: prh
Spustit audio