Magazín Experiment: Jak si jeskyňáři představují budoucnost? A pomůžou muzea k záchraně bílých nosorožců?

Letos je to přesně 300 let, co brněnský rodák Lazar Schopper jako první člověk sestoupil do propasti Macocha. Moravský kras je oblíbeným místem speleologů dodnes. I po stovkách let jim mnohá ze svých tajemství ukrývá. Jeskyňáři se ale nevzdávají a své postupy i techniku stále zdokonalují. Pomáhají jim v tom výdobytky 21. století – laser, drony i speciální dýchací přístroje.

Podél Sloupského potoka jsme s předsedou České speleologické společnosti Janem Lenartem přišli do jeskyně v Moravském krasu. Je tu jeden z větších jeskyních vstupů poblíž Sloupsko-šošůvských jeskyní.

Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou rozsáhlým komplexem dómů, chodeb a obrovských podzemních propastí vytvořených ve dvou patrech|foto:Václav Žmolík, Český rozhlas

Mám na sobě pevné boty, na hlavě čelovku, ale Jan Lenart toho má s sebou mnohem víc. „Mám tady přístroje, které poradí speleologovi při zjišťování, jestli tam není nějaký toxický plyn,“ vysvětluje a vyndává z pouzdra zařízení, které vypadá jako dvacet let starý telefon, má displej a tlačítka.

Neviditelné nebezpečí

Přístroj po zapnutí nejdřív zapípá, aby dal najevo, že se na úvod kalibruje. Pak už nám ale ukazuje hodnotu 21 %. Množství kyslíku je tady tedy dobré. Jsou ale jeskyně, kde jeskyňáři působí i při sníženém množství kyslíku.

Zařízení dál zjistilo i přítomnost oxidu uhličitého, což je naopak nedýchatelný plyn, poměrně nebezpečný pro jeskyňáře, a taky sirovodíku známého tím, že zapáchá jako zkažená vajíčka. „To je plyn, který se v jeskyních příliš nevyskytuje, spíše v nějakých starých důlních dílech,“ komentuje Jan Lenart.

Stokrát chytřejší než obyčejný metr

Když máte jistotu, že je v jeskyni bezpečno, můžete začít s jejím mapováním. Dříve se k tomu používala tužka a papír, dnes mají speleologové k dispozici počítačové metody.

Jan Lenart opět vytahuje z pouzdra krabičku, která stejně jako předchozí přístroj vypadá jako starší telefon s displejem a tlačítky. Tentokrát jde ovšem o speciálně upravený laserový dálkoměr.

Technika moderního speleologa|foto:Michal Šafařík, Český rozhlas

„Pro jeskyňáře se do tohoto přístroje vyrábí samostatný čip, který obsahuje kromě dálkoměru také kompas a sklonoměr. Zároveň ještě tento přístroj umí komunikovat přes bluetooth,“ upřesňuje speleolog.

„Navíc má (dálkoměr) i druhý paprsek, takže když ho takto zapnu, tak vidíme na zemi červený laserový bod a přístroj nám naměřil tři hodnoty: vzdálenost 15,3 metru; azimut, to znamená odchylku od magnetického severu; a potom taky sklon od horizontály,“ vyjmenovává Jan Lenart.

Jan Lenart mapuje jeskyni pomocí laserového dálkoměru|foto:Michal Šafařík, Český rozhlas

Zařízení pak naměřené hodnoty může přes bluetooth rovnou posílat do minipočítače, který dnes už speleologové mají s sebou a můžou v něm hned začít vytvářet mapu jeskyně.

Jeskyňářské vize budoucnosti

„Existují i zařízení schopná naráz oskenovat celý prostor, ale je to limitované velikostí a nedostanete tak velký přístroj skrz nějaké úžiny,“ vysvětluje jeskyňář, proč nejde vždy využít ještě sofistikovanější technologii. Alespoň zatím.

Časem by všechno, co speleologové k prozkoumávání jeskyní potřebují, mohlo být dostupné třeba i v obyčejném mobilním telefonu, věří Jan Lenart.

Kromě měřících přístrojů používají jeskyňáři také drony. „Jsou velmi malé a jsou náchylné na jakýkoliv průvan, takže jsou špatně ovladatelné. Do budoucna se ale asi tyto drony s průvanem dokážou vyrovnat,“ věří speleolog. Takové mapování je ale podle něj zatím spíš futuristická vize.

Aby pod hladinou nedošel kyslík

Tato část jeskyně je suchá, i když poněkud vlhká, ale mnohé jeskyně jsou alespoň částečně zatopené. A stejně jako technika, kterou speleologové používají při objevování jeskyní na suchých místech, jde dopředu i technika, kterou používají potápěči.

„Vývoj jde dopředu především v oblasti takzvaných rebreatherů, které se používají při dlouhých a hlubokých ponorech třeba v Hranické propasti. Jsou to přístroje, které recyklují tu vydýchanou dýchací směs,“ říká speleo-potápěč a místopředseda České speleologické společnosti Jan Sirotek.

Čtěte také

Jeskyně jsou životní styl, věří Libor Matuška, velitel Speleologické záchranné služby

Vzduch, který potápěč dříve vyfoukl přímo do vody, díky tomuto přístroji může zůstat uvnitř okruhu. Rebreather zbaví dýchací směs oxidu uhličitého a přidává do ní kyslík, popisuje potápěč.

Jan Lenart i Jan Sirotek se ale shodují, že speleologie je také umění, a proto nezávisle na technologickém vývoji v ní bude vždy hrát zásadní roli lidská intuice a kreativita.

Jak se proměňovala česká speleologie od dob Karla Absolona a co lidstvu přinesla? A proč by při záchraně bílých nosorožců mohla zásadní roli sehrát muzea po celém světě? Poslechněte si celý Magazín Experiment.