Lyže pomáhaly dělníkům, pak sloužily zábavě. Víte, jak vypadaly na konci 19. století?
Rok 1632 se nesmazatelně zapsal do historie Jilemnice. Tehdy převzali Harrachové zdejší panství, které dnes patří mezi nejnavštěvovanější stavby v Česku. Sídlí v něm Krkonošské muzeum, s jehož ředitelem Janem Luštincem mluvila v Hostu Radiožurnálu moderátorka Patricie Strouhalová.
Harrachovi ovlivnili nejen samotnou Jilemnici, ale také sportovní klání na českých územích, jak připomíná Jan Luštinec. V roce 1892 totiž Jan Harrach navštívil světovou výstavu v norském Oslo a odvezl odtud dnes docela běžné sportovní náčiní, totiž lyže. „Jan Harrach si říkal, že by se mohly hodit jeho dělníkům,“ přibližuje Jan Luštinec.
A skutečně se ukázalo, že jsou velmi praktické. Lyže se tak začaly šířit nejen jako užitečný nástroj, ale také jako prostředek zábavy. „Lyžařská jiskra se postupně dostala do měšťanského prostředí, kde se začíná rozvíjet sport,“ potvrzuje Jan Luštinec.
Tehdejší lyže byly těžké, často vyrobené z jasanového dřeva. A jejich cena byla také poměrně vysoká. Za ty dovezené tehdy lidé zaplatili celých 11 zlatých a 60 krejcarů, ty, které byly vyrobeny u nás, stály asi o polovinu méně. Jenže i pět krejcarů byla poměrně vysoká částka. Tehdejší dělník ji vydělal za 14 dní práce.
Krkonošské muzeum v Jilemnici se poprvé obrátilo na své návštěvníky s prosbou o pomoc při získání unikátních podlahových hodin z dílny tamního hodináře Františka Josefa Pochopa z období okolo roku 1830. Jde o jediné známé dochované podlahové hodiny jilemnického původu.
Výtvarně jsou skutečně působivé a navíc plně funkční. Více na stránkách Krkonošského muzea.
Proto si lidé začali vyrábět lyže doma a lyžování postupně skutečně propadli. „První závod se v Jilemnici konal v roce 1895 a už o dva roky později se konaly první mezinárodní závody,“ popisuje Jan Luštinec. Od roku 1987 navíc závodily i ženy a od té doby se jejich účast stala samozřejmostí.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
