Lukáš Krpálek vybojoval v Riu zlatou medaili: Pocity jsou nepopsatelné, užívám si to všechno

„Tohle mi nedojde ještě hodně dlouho. Medaili jsem si hrozně přál, a to jakoukoliv, je to něco nádherného, hrozně moc si toho vážím, jsou to nepopsatelné pocity,“ říká v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou.

Před českým domem na něj čekaly davy lidí – všichni mu tleskali a vítali ho. „Nešlo nezatančit vítězný tanec, i když jsem člověk, který moc netančí, musel jsem si to užít,“ usmívá se.

Při přivítání v českém domě mu pustili také vzkaz jeho ženy Evy, a v té souvislosti přiznává, že rodina mu moc chybí. Když se na letišti před odletem do Ria loučil s manželkou a malým synem, tak se mu dokonce nechtělo odlétat. „Manželka mi posílala každý den fotky, cítil jsem obrovskou podporu,“ přiznává.

Čtěte také

Svěřuje se také s tím, že před olympiádou byl nervózní – každý od něj očekával medaili, což nebylo jednoduché. „Kolikrát jsem byl i nepříjemný,“ dodává s tím, že nyní je rád, že se vrátí za svou rodinou a že budou společně oslavovat.

Tréninky v Japonsku jsou nesrovnatelné

Do Japonska přijel poprvé v 17 letech, pak se tam často vracel. „Dalo mi to hrozně moc, jezdil jsem tam dvakrát, třikrát do roka na tři až čtyři týdny,“ říká s tím, že tréninky v Japonsku jsou o něčem jiném než v Česku a v Evropě. „Konkurenci mají na obrovské úrovni, nedá se to srovnávat,“ dodává.

Tréninkové dávky tam jsou jiné, trvají někdy i 4 hodiny, ale přesto, že dávky byly obrovské, tak ho to velmi to bavilo. „Japonci si fandí navzájem, jsou radostní,“ vysvětluje. Když to zažil poprvé, tak dokonce po večerech i kolikrát brečel a chtěl domů.

„Později jsem vyhrál juniorské mistrovství světa a mistrovství Evropy, tak jsem si řekl, že to bylo ono, co mi pomohlo, abych dosáhl takového úspěchu,“ vyzdvihuje.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.