Litevští Leninové a Stalinové skončili v lese. Na náměstí už se snad nevrátí
Na jihu Litvy, uprostřed lesů, leží park Gritas. Tady po rozpadu Sovětského svazu odpočívají desítky soch Lenina nebo Stalina. Pomníky, které postupně mizely z litevských měst, začal před dvaceti lety sbírat místní podnikatel. Vytvořil jakýsi komunistický skanzen a zároveň jednu z největších litevských turistických atrakcí.
Nostalgická hudba provází návštěvníky po celém rozlehlém parku. Ampliony jsou rozvěšené po stromech. Chodíte po lesních pěšinkách, podél kterých stojí větší či menší sochy.
U každé z nich je text o historii díla. Kdo ho vytvořil, kde socha stála a jaký byl její osud. Autorem tohoto skanzenu komunismu je Viliumas Malinauskas. To on začal v devadesátých letech skupovat sochy po celé Litvě.
Na park si vydělal na houbách
„Skoro v každém městě byla nějaká socha. Jenom v samotném Vilniusu bylo pět Leninů. No a pak stát vypsal výběrové řízení na využití všech těch pomníků sovětských komunistických hodnostářů,“ vzpomíná.
Čtěte také
„Konkurz jsme vyhráli zřejmě i proto, že jsem výstavbu parku zaplatil jen ze svých peněz. Žádné státní dotace jsem nechtěl,“ dodává podnikatel, který kdysi extrémně zbohatl na prodeji hub z litevských lesů.
„Dnes máme v parku sto jedenáct různých pomníků a celkem jsme shromáždili více než milion a půl nejrůznějších předmětů, které souvisí se sovětskými časy,“ dodává.
Memento, nebo nostalgie?
V tichu lesoparku potkávám první turistku. „Je to část naší historie, kterou bychom měli znát. I proto, aby se už nikdy neopakovala. Proto vnímám tento park pozitivně. Je to memento,“ říká mi starší paní.
„Park nám připomíná, v jakém systému plném lží jsme kdysi žili,“ dodává žena. Jenomže majitel muzea pod širým nebem dodnes čelí kritice řady historiků, podle kterých ukazuje období sovětské okupace povrchně a zábavně.
Pak se totiž najdou i takovéto hlasy: „Žili jsme v té době a vzpomínáme v dobrém, třeba na pionýr. Díky němu jsme měli o zábavu postaráno. Dnes sedí děti jen u počítače.“
„V Sovětském svaze měli všichni práci, ať chtěli nebo ne. Měli jsme bydlení, jistoty… A co máme dnes?“ ptá se mě paní, která přijela do parku na exkurzi.
Čtěte také
Sovětské časy už se nevrátí
Park nabízí kromě soch také mnohem větší exponáty, jako například vagon, ve kterém sovětský režim posílal nepohodlné lidi na Sibiř. „Pořád k nám míří turisté, ročně přibližně sto dvacet tisíc lidí,“ říká hrdně majitel muzea. „A neznám zemi, ze které by k nám nepřijeli.“
„Nabízeli mi sochy z různých zemí hlavně bývalého Sovětského svazu, ale vše jsem odmítl. Chci ukazovat jen ty, které kdysi stály v Litvě,“ říká mi podnikatel, který tuto podivnou atrakci vymyslel.
A nebojí se, že se zase jednou sochy Leninů a Stalinů vrátí na náměstí? „Víte, to jsou jen hloupé řeči. Ty časy už jsou dávno pryč a rozhodně se nevrátí.“
Související
-
Varšavskou projížďku komunistickými časy oceňují spíše...
Chcete si sáhnout na bustu Lenina, podívat se do jídelny pro soudruhy anebo si obléct policejní uniformu z osmdesátých let? Většina z vás patrně ne, ale pro zahrani...
-
Krakovské předměstí Nowa Huta je komunistický skanzen i žádaná adresa
Někteří návštěvníci dávají před rynkem nebo hradem Wawel přednost výletům do míst, která tvoří přímo protiklad historického centra Krakova. Jako třeba předměstí Nowa Huta.
-
Přímou inspirací rozdělovských věžáků byl nerealizovaný projekt pro Paříž, říká kurátor Roman Hájek
Šest věžáků v kladenském Rozdělově je architektonický unikát. V padesátých letech je navrhl architekt Josef Havlíček, dnes jsou chráněnou kulturní památkou.
