Likvidace vraků automobilů

5. prosinec 2011
Vaše téma

Ať už se jedná o naše nebo dovážené autovraky, ve výsledku to vyjde nastejno. Každé takové auto, které dosloužilo, je potřeba zničit, zlikvidovat a jak mi určitě dáte za pravdu, taková rokle v lese a nebo sídlištní parkoviště určitě není tím nejlepším místem. Akreditovaných autovrakovišť je u nás v celé republice necelá stovka. Jedině na těchto místech se můžeme s likvidací auta vyrovnat, jak se říká, s čistým štítem.

Jinak řečeno, na tomto místě odborně zlikvidují všechny nebezpečné kapaliny, jako je olej, chladicí směs nebo brzdovou kapalinu způsobem, který odpovídá zákonu o ochraně životního prostředí. A také jedině na tomto pracovišti dostaneme o této ekologické likvidaci potvrzení tak, aby naše bývalé auto, nyní vrak, mohlo být na dopravním inspektorátu vyřazeno z evidence. Necelá stovka akreditovaných vrakovišť je ale málo. Proč, to vysvětluje Jaroslav Nálevka z Odboru životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje.

Jaroslav Nálevka: Podmínky tak, jak jsou nastavené současným zákonem o odpadech jsou nastaveny pro podnikatele dost krutě z hlediska finančního, poněvadž zabezpečené plochy a vybudování zařízení k čištění vod, včetně dešťových je z hlediska toho provozovatele, zvláště toho drobnějšího, ekonomicky velmi náročná.

Autovraků u nás nepřibývá jen proto, že vozy častěji obměňujeme. Vraky se k nám taky i dovážejí a po našem vstupu do Evropské unie se jejich dovoz ještě zvýšil. Tak to alespoň vyplývá z údajů Svazu dovozců automobilů. Přímá evidence na hranicích už od 1. května neexistuje. Dovoz aut ze členských zemí se neregistruje. Předpisy, kromě těch celních, se ale nezměnily a zákon tedy, podle Pavla Tunkla, pohlíží na autovraky nebo vozy v zahraničí vyřazené z evidence jako na odpad.

Pavel Tunkl: Podle zákona 188 z roku 2001, tedy od roku 2001 jakýkoli dovoz odpadů a tedy i dovoz vozidel, které byly v zemích Evropské unie vyřazeny jako odpad, podléhá povolení Ministerstva životního prostředí a samozřejmě ten odpad potom tady zůstává.

A neobstojí v tomto případě prý ani námitka, že často se takové vozy znovu do evidence motorových vozidel u nás dostanou.

Pavel Tunkl: Když se držitel, vlastník vozidla, rozhodne, že vozidlo je odpad a vyřadí ho jako odpad, toto vozidlo může být v různém stavu, ve stavu nepojízdném, ve stavu opravitelném, neopravitelném, ale i ve stavu pojízdném. Nicméně podle dikce zákona evropských pravidel je to odpad a podléhá povolení dovozu.

Je tady i praktický problém. Ročně se k nám dováží až 150 tisíc vozidel, z nichž je přibližně 120 tisíc znovu registrováno pro provoz. A se zbylými 30 tisíci se často jako s odpadem nezachází.

Pavel Tunkl: To znamená, vozidlo se doveze, vytěží se z něho určité náhradní díly a odloží se na černou skládku a čeká se, kdo tuto zátěž životního prostředí bude likvidovat.

A zátěž pro životní prostředí je to poměrně výrazná, pomineme-li samotnou hmotu auta jako takového, jsou tu, jak už jsme říkali, různé kapaliny, které z vraku volně vytékají do země. A náklady na dekontaminaci zeminy z takové černé skládky jsou pak výrazně vyšší než výdaje na likvidaci vraků.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: vva