Lidé na vozíku žijí osobní lockdown často. Mít blízké na home office jim pomohlo, říká ředitel Paraple
Ač klientům centra Paraple služba chybí, koronavirová situace pro ně přinesla i pozitivní aspekt. „V osobním lockdownu dost lidí na vozíku žije samo, někdy dobrovolném, někdy nedobrovolném. Někdy se jim i situace zlepšila, protože jejich osoby blízké byly doma, na home office,“ říká ředitel centra, ragbista David Lukeš. Jak vypadá „wheelchair rugby“? „Moc nám toho tam nezbylo. Ten název využili spíš marketingově,“ usmívá se. Jaké inspirace si přivezl ze Spojených států?
Související
-
Slovník byl vytržený z kontextu, hájí zástupkyně ombudsmana doporučení, jak psát o postižených
Poslechněte si rozhovor se zástupkyní veřejného ochránce práv Monikou Šimůnkovou.
-
Máme podobný život jako zdraví, jen řešíme víc komplikací, říká šéfka Sportovního klubu vozíčkářů
V jedenadvaceti letech jí autohavárie změnila život, zůstala ale aktivní. Michaela Krunclová dnes vychovává dospívající dceru a šéfuje Sportovnímu klubu vozíčkářů v Praze.
-
Nehledáme problémy, kde nejsou. Vozíčkáři sjíždí Vltavu bez starostí
Když chce Michaela Krunclová pádlovat, musí jí kolegové pádlo přivázat k rukám. Pak předsedkyni Sportovního klubu vozíčkářů posadí do lodě…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
