Lidé na bezdomovce nadávají, ale já je mám ráda, říká Růžena Ďorďová z Armády Spásy
Růžena Ďorďová již dvě desetiletí neúnavně pomáhá lidem v nouzi. Během svého života si vyzkoušela mnoho různorodých profesí, ale nejvíce ji oslovila práce v oblasti sociálních služeb. Tato zkušenost ji dovedla k povolání pečovatelky a následně k práci sociální pracovnice v Charitě v Karlíně, kde pomáhala lidem bez domova. Svou kariéru posléze rozvinula v Armádě spásy, kde působí dodnes.
„Přes zimu jsem vždycky byla na krizovém centru a jednou za mnou přišla Věrka Zemanová z Armády Spásy a chtěla, abych k ní přešla a pomáhala jí v terénu. Neváhala jsem a rychle dala v Charitě výpověď. Proto teď pracuji pod Armádou Spásy v Malešicích. Funguje tam skvělý kolektiv - neodejdou domů, dokud těm lidem nepomůžou. Mají to prostě na prvním místě.“
Růžena Ďorďová, sociální pracovnice v Armádě spásy, popisuje svou práci, která zahrnuje poskytování pomoci lidem bez domova. Klientům jsou k dispozici noclehárny a teplé jídlo, což je vyhledávané zvláště během zimních měsíců.
„V Malešicích máme třicet lůžek. Pokud některý z nich pracuje, má po dobu práce nárok na stejné lůžko. Když pracuje, tak si najde nějaké bydlení a pokračuje dál.“
„V jídelně může přijít na polívku třicet lidí, ale kolikrát jich přijde o hodně víc. Takže je tam o ně postaráno.“
Klienti mohou také využít sprchu a získat čisté oblečení.
„Kolikrát si sami mezi sebou stěžují, když někdo není vykoupaný. Takže v prvé řadě jdou do koupelny a okamžitě dostávají čisté věci. Dokonce tam máme i kadeřnice, stříhají se i nehty, atd. Když nakonec člověk z koupelny vyleze, je z něho úplně někdo jiný. Nikdo by nepoznal, že jde o bezdomovce.“
Klienty si musíme umět získat, bývají uzavření do sebe
Sociální pracovníci nabízejí podporu nejen při vyřizování osobních dokladů, ale také při doprovodech k lékařům nebo jiným institucím.
„Provozujeme Denní centrum, kam mohou lidé kdykoliv přijít a odejít. Dostanou ošacení, dostanou najíst zdarma. Součástí je terénní práce, tj. Například doprovod na úřady, zařizování dokladů, doprovod k lékaři, po nemocnicích, aj. Každodenní rutina.“
Mnoho klientů se uzavírá do sebe a je pro ně obtížné sdílet své problémy. Ďorďová však vynakládá veškeré úsilí, aby si získala jejich důvěru a mohla jim co nejlépe pomoci.
„Navazujeme s klienty kontakt, aby se nebáli říct, co je trápí a s čím chtějí pomoct, Někteří jsou uzavření do sebe a nechtějí o sobě mluvit, nechtějí o sobě dát vědět, nechtějí říct, kdo jsou. Proto se s nimi musíme zblížit, když jim chceme podat pomocnou ruku.“
Práce v sociálních službách Růženu Ďorďovou naplňuje a dodává jí pocit smysluplnosti.
„Někdo na ně nadává, že jsou špinaví, ale já mám bezdomovce ráda. Já jsem radši v práci než doma. Jestli si mám vybrat mezi prací a rodinou, tak je to vždycky práce.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
