Laskavý gentleman se srdcem pro děti bez lásky. Před sto lety se narodil uznávaný dětský psycholog Zdeněk Matějček
Zabýval se hlavně náhradní rodinnou péčí a specifickými vývojovými poruchami chování a učení. Stál také u zrodu a znovuobnovení SOS dětských vesniček. Profesor Zdeněk Matějček se stal legendou dětské psychologie nejen u nás. Ve vzpomínkách pamětníků zůstane ale také jako neobyčejně laskavý člověk se silným vztahem k přírodě.
„Byl to člověk lidsky vřelý, dovedl jednat s obrovskou empatií a laskavostí,“ vzpomíná na mezinárodně uznávaného psychologa Zdeňka Matějčka jeho dlouholetý spolupracovník, klinický psycholog Jaroslav Šturma.
Čtěte také
Deprivační syndrom
Krátce po studiích na Univerzitě Karlově začal Zdeněk Matějček pracovat v Sociodiagnostickém ústavu v Praze. Zaměřil se především na výzkum vývoje dětí v podmínkách ústavů. Spolu s Josefem Langmajerem vydal v roce 1963 objevnou knihu Psychická deprivace v dětství, která zaznamenala značný ohlas.
„Sledovali jsme stovky dětí vyrůstajících v kojeneckých ústavech a dětských domovech, což nikde jinde neměli. Mohli jsme srovnávat a popsat, jak se tyto děti vyvíjejí, což u nás nebylo tak populární, ale přesto u nás ty knížky vyšly,“ vzpomínal na vlnách Českého rozhlasu Zdeněk Matějček, který se významně podílel také na dokumentárním filmu Děti bez lásky. I ten se věnoval dětem, které vyrůstaly bez rodiny a bez vztahu.
„Brzy nato vyšel nový zákon o rodině, který první místo jako výchovnému prostředí dával rodině. To předtím nebylo, rodina se tam ztrácela, dokonce byla viděna s velikou nedůvěrou,“ připomíná klinický psycholog Jaroslav Šturma.
Škola jako dobrodružství
Matějček se také zabýval školní zralosti dětí. Upozorňoval na to, že za horšími výsledky ve škole můžou stát nejrůznější poruchy učení. „Dětem s dobrým napadáním ztěžovaly školní uplatnění, takže tyto děti, ačkoliv třeba byly i nadprůměrně nadané, tak ve škole propadaly. Obvykle se o těch dětech hovoří pod zkratkou ADHD – děti s poruchami soustředění, pozornosti, s neklidem,“ upřesňuje Šturma.
Čtěte také
„Škola má být jakousi dobrodružnou výpravou za poznáním a nikoliv nějakým lopotným shledávání známek a dobýváním dobrého vysvědčení,“ zdůrazňoval Zdeněk Matějček. Své vlastní dětství prožil v Kladrubech nad Labem, kde jeho tatínek vedl slavný hřebčín. I proto měl velmi blízko k přírodě.
„Otec byl myslivec a jeho otec taky myslivec, čili my jsme to zdědili. K tomu patřily lesy a pan lesní byl takový náš idol. S hajnými a se všemi ostatními, kteří se kolem lesa nějak potloukali, jsme byli jedna ruka,“ vypráví na archivní nahrávce.
Na honu s legendou
Na naháňce na Českolipsku se se Zdeňkem Matějíčkem poprvé setkal také tehdy šestnáctiletý Daniel Krejcar, dnes vedoucí psycholog psychiatrické nemocnice v Bohnicích. „Byl tam takový pajdavý pán s hůlkou a chlapi říkali: ‚To je ten profesor, ten slavný psycholog,‘“ vzpomíná s úsměvem.
Když se o pár let později sám rozhodl pro studium psychologie, chodil také na Matějčkovy přednášky. „Ta zkušenost z něj sálala všemi póry, vždy s kravatou, šarmantní a přišel mi v nejlepším slova smyslu jako gentleman ze staré školy.“
V roce 1996 ocenil prezident Václav Havel profesora Zdeňka Matějčka medailí za zásluhy.
Související
-
Adoptované děti si nesou trauma celý život, školy s tím neumí pracovat, všímá si matka dvojčat
Stanislava Hošková je samoživitelka a maminka adoptivních dvojčat. Na začátku byla euforická, běžný život s adoptivními dětmi je ale prozaičtější. S čím se musí potýkat?
-
Děti rozchod zvládnou, pokud ho zvládnou rodiče, zdůrazňuje poradkyně. Jak se správně rozvést?
„Je potřeba motivovat rodiče, aby si nechali pomoct,“ říká Pavla Poláková. sociální pracovnice a spoluautorka knihy Hlavu vzhůru po rozvodu?!
