Děti rozchod zvládnou, pokud ho zvládnou rodiče, zdůrazňuje psycholožka. Jak se správně rozvést?

Pojďme se pustit do toho, že ztráta bolí, v nějakou chvíli je to normální, že přijdou emoce, s kterými je potřeba nějakým způsobem zacházet, že přijde strach, hněv, smutek, odpor, dokonce je tam popisováno znechucení až zhnusení. Dá se tohle „dobře“ prožít?

Čtěte také

Za rok stát odebere rodinám 1700 dětí, pouze pět procent z nich je skutečně ohroženo, varuje klinický psycholog

Prožít nevím, jestli dobře. Dá se to zvládnout. Kniha popisuje takzvané fáze psychorozvodu, kdy to přichází jako každá zátěžová situace: popření, šok, smutek, zoufalost, nějaká zloba... až k tomu vyrovnání se.

Jak to mají rodiče udělat, aby v nějaké z těch fází neuvízli?

Samozřejmě je spousta rodičů, kteří to zvládají, zvládnou to. Důležitá je tam motivace. Motivace musí být, že chci, aby moje dítě bylo v pohodě. Děti nejsou v pohodě, pokud rodiče nejsou v pohodě. A děti rozchod zvládnou, pokud ho zvládnou rodiče.

Podle teorie mezer v rolích jsou děti vybaveny vnímavostí vůči potřebám rodičů a jsou pohotové převzít na sebe odpovědnost za jejich spokojenost, za jejich nasycení. Stanou se tak jejich rodiči, pečovateli, partnery, aby dosáhly cíle – vidět své rodiče spokojené. Udělají cokoliv i za cenu ztráty vlastního dětství a bezstarostnosti. Jenže, jak se už ve svém dětství stanou takto dávajícími, obvykle v této roli zůstanou i později a nenajdou zdroje pro sebe. Dávají, aniž dostatečně přijímají. Anebo naopak – berou a berou, protože v době, kdy měly především ony dostávat, dávaly...
z knihy Hlavu vzhůru po rozvodu?!

Znám spoustu rodičů, kteří si vzali děti jako rukojmí. Ať už vědomě, nebo nevědomě. Jakým způsobem se dá pracovat s nimi?

Je hrozně důležité, aby se informace k rodičům a podpora dostaly včas, než si stačí udělat spoustu špatných věcí. Na to je i zaměřena nejenom ta kniha, ale třeba aktivity, o které se snažíme s Markétou Novákovou v rámci České republiky, známé jako Cochemská praxe.

Je to nový způsob práce s rodiči v rozpadu soužití. To znamená dostat informace včas, podpořit rodiče, nabídnout jim podporu, ať už individuální – třeba práce s psychologem, jak se vyrovnat s rozpadem soužití, nechat si pomoct, motivovat rodiče k tomu: musím si nechat pomoct, abych to zvládnul. A chci to zvládnout, protože mi na mých dětech záleží.

Proces psychorozvodu

Jinými slovy, to je ta hláška v letadle: Nejdřív nasaďte masku sobě a potom svým dětem. Co když ta fáze mezi nasazením masky sobě a svým dětem trvá roky?

Kdyby to trvalo v letadle roky, tak to dítě je mrtvé. Nesmí to trvat roky. Musí to být soustředěný tlak na rodiče: Rodiče, domluvte se. Musíte se domluvit relativně rychle. Možná je to i oddělení situace. Řešíme tady rozpad soužití, nastavení péče. Dítě nemůže žít ve vakuu.

Je tu proces psychorozvodu – mám si něco prožít, zažít a zvládnout to. Je to o tom oddělit partnerství od rodičovství. Je to špatný partner pro mě, proto se s ním rozcházím, možná mi bude trvat nějakou dobu, než to zpracuju, nicméně je to dobrý táta mého dítěte, nebo máma, a já potřebuju nastavit svému dítěti nějaká pravidla, nějaký způsob života, aby ono to zvládalo.

Dá se říct v průměru, jak dlouho to trvá?

Vyrovnání se s rozchodem? V knize docenta Matouška je uvedeno až pět let.

Co je to židličková metoda? Existuje na rodičovství kurz? Mají to nesezdané páry jednodušší? Ubližuje podle psycholožky střídavá péče dětem? Poslechněte si celý rozhovor.