Lakované misky z tajemného Baganu

Barmský Bagan patří k nejtajemnějším místům naší planety. Ve stínu tisíců staletých chrámů a pagod se ale krčí stejně proslulé dílny na výrobu lakovaných předmětů, nejčastěji různých misek nebo talířů. Výroba těchto nádob trvá i déle než rok.

Od časného rána se z malého dvorku přízemního domu v Novém Baganu ozývá zvláštní zvuk. Vychází od primitivního válce, kterým za pomoci dlouhé bambusové tyče rychle otáčí asi 40letý muž. Na jedné straně tohoto zařízení přidržuje misku a neskončí, dokud není úplně hladká. Hrubý povrch obrušuje tím nejjemnějším smirkovým papírem, který existuje. Prý je označen číslem 400.

"Vyhlazení trvá sedm dní, samotná výroba jedné takovéto malé misky však i čtyři měsíce, větší aspoň půl roku a těch největších minimálně rok. Jako základ používáme bambus, který splétáme do konkrétního tvaru, a k němu přidáváme i koňské žíně. Kvůli pevnosti i pozdějšímu zdobení se lak mísí s pilinami nebo popelem. A pak už stačí jen natírat, jednu vrstvu za druhou," popisuje vpravdě dlouhodobý proces 40letá Ma Bin-suk a zároveň mi ukazuje celkem 15 misek vedle sebe dokumentujících jednotlivé fáze.

Dílna Ngwe Htee i obchod, které jsou součástí jejich domu, stojí na bezejmenné prašné cestě končící přímo u staletých chrámů. Právě mezi nimi jsem jednoho večera Ma Bin-suk potkal. Jela na motorce, když se vracela od jedné z pagod, u které pravidelně prodává své zboží. Ochotně zastavila a svezla mne do hotelu. Rád jsem jí slíbil, že druhý den přijdu na prohlídku.

Techniku výroby lakovaných nádob přinesli do Barmy čínští řemeslníci a umělci, které si z dobyvačných výprav do Říše středu v polovině 16. století přivedl tehdejší barmský panovník Bayinnaung. Mimochodem, v samotné Číně byla tato technika známá už na konci 2. tisíciletí před n. l. a později byla oblíbená i v Japonsku. V Baganu se pak jejich produkce rozvinula před dvěma sty lety a ve 20. letech minulého století zde vznikla i specializovaná vládní škola.

Určitě jste, ať už v knížce či televizi nebo na vlastní oči, viděli zástup buddhistických mnichů s miskami v rukou, jak obcházejí dům od domu a vybírají milodary nebo žádají trochu rýže. A lidé jim je dávají právě do lakovaných nádob.

Ma Bin-suk se tuto techniku naučila od své babičky, která měla dílnu ve starém Baganu. Do podnikání se pustila s manželem, který je designérem. Jak dodává, nejdůležitější je pochopitelně samotný lak získávaný ze stromu Melanorrhoea usitatissima z čeledi ledvinovníkovitých, který v Barmě volně roste.

To už však scházíme do sklepa, který na první pohled vypadá jako vinné sklípky v Čechách nebo na Moravě. I tady se vzduchem šíří typická vůně, ovšem z laku. V podzemních prostorách v Baganu totiž místo lahodného moku "dozrávají", tedy přesněji řečeno schnou nalakované předměty.

"Nejprve je tři měsíce natíráme, dokud nezískají typickou černou barvu. Schnou položené na dřevěných policích nebo bambusových roštech, a jak vidíte, některé už budou brzy hotové, takže nás čeká závěrečná fáze," ukazuje majitelka dílny Ngwe Htee.

Tím posledním krokem je zdobení. "Po šesti měsících jsme konečně hotovi. Misku zdobí ornamenty i zvířecí či nadpozemské postavy z Džátaky, sbírky textů vyprávějících příběhy z minulých životů Buddhy. Nabízíme i předměty se znamením barmského zvěrokruhu. Pokud jste náročnější a nemáte hluboko do kapsy, můžete si koupit nádoby pokryté skleněnými mozaikami nebo polodrahokamy. Všechny ovšem mají jedno společné, jsou prakticky nerozbitné," vysvětlila Ma Bin-suk.

Hotový produkt pak rychle zaujme místo na policích v přilehlém obchodě. Turistů je ovšem kvůli krutovládě vojenské junty málo, proto je Ma Bin-suk ráda za každý prodaný kus. Misku mi nabídla v přepočtu za sto korun. Nechal jsem si přibalit i pár tácků, a nejen proto, že se mi líbily.

autor: mir
Spustit audio