Kvalita zboží v obchodních řetězcích, Vánoce a nákupy, parlamentní volby v Iráku

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Jsou obchodní řetězce jakýmsi státem ve státě, na který zákony nestačí nebo je kontroly opravdu donutí, aby neprodávaly zkažené a prošlé zboží. V Duelu týdne odpoví vedoucí oddělení spotřebitelské politiky ministerstva průmyslu Ivana Kocová a prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.

Vánoční nákupní horečka vrcholí a mnozí Češi se zadlužují. Často i kvůli dětem, které vyžadují stále dražší a dražší dárky. Psycholog Petr Šmolka poradí, jak na žadonění ratolestí reagovat a od ekonomky Dany Chytilové uslyšíte, jak můžete dopadnout, pokud se necháte nalákat na některé typy půjček.

V Iráku proběhly tento týden parlamentní volby. Složitost vztahů mezi politikou, ekonomikou a náboženstvím poodhalí odbornice na oblast Pavla Jazairiová.

Takový je zhruba 50 minut následujícího vysílání Radiožurnálu, ve kterých nebude chybět ani oblíbený fejeton Jana Pokorného. Příjemný poslech přeje Štěpánka Čechová.

Duel

Štěpánka Čechová: Kvalita zboží v obchodních řetězcích a jejich chování vůči dodavatelům i zákazníkům, třeba ohledně reklamních akcí je prakticky celý tento rok v centru zájmu nejrůznějších kontrol a ty stále nacházejí nové a nové nedostatky. Dění nám teď připomene reportér David Vandrovec.

David Vandrovec: Dalo by se říct, že pozornost kontrolorů na sebe hyper a supermarkety strhly už při novoročních výprodejích. Doslova davy lidí tehdy podlehly reklamním letákům, slibujícím obrovské slevy. Zákazníci se ale nestačili divit, když zjistili, že obchody měly na skladech jen minimální zásoby inzerovaného zboží. Například jen 3 superlevné televize na celý hypermarket, které se vyprodaly během pár minut. Česká obchodní inspekce tehdy konstatovala, že nějakým způsobem pochybil každý řetězec. Ministerstvo průmyslu a obchodu pak navrhlo normu, která měla dát slevám jasná pravidla. Ta se ale tak dlouho posouvala legislativním procesem, až ji na konci listopadu vrátit Senát Sněmovně. Asi každý si také vzpomene na kauzu zelené maso. Při myšlence na záběry televizních kamer se ještě teď leckomu dělá nevolno. Bohužel nešlo o výjimku. Podobné nedostatky letos našla Státní zemědělská a potravinářská inspekce celkem v 18 velkoprodejnách. Šlo především o manipulace s dobou trvanlivosti a prodej prošlých a zkažených potravin. K tomu přidáme zjištění České obchodní inspekce. Ta za deset měsíců roku při téměř 3 tisících kontrol v obchodních řetězcích našla porušení zákonů více než sedmsetkrát, tedy téměř ve čtvrtině případů. Člověk by si mohl myslet, že po tom, co vyplavalo z praktik některých hypermarketů letos na povrch, si už řetězce budou dávat pozor. Jenže průzkum starý jen pár dní tentokrát od Agrární komory odhalil opět víc než 800 prohřešků, především diskontní prodejny podle něj opět nabízely prošlé výrobky a měly chyby v označování potravin.

Štěpánka Čechová: Pozvání do pražského studia přijala vedoucí oddělení spotřebitelské politiky ministerstva průmyslu a obchodu inženýrka Ivana Kocová, hezké odpoledne.

Host (Ivana Kocová): Hezké odpoledne.

Štěpánka Čechová: A za mikrofon studia Českého rozhlasu v Liberci v těchto chvílích usedl prezident Hospodářské komory České republiky Jaromír Drábek. Hezké odpoledne.

Host (Jaromír Drábek): Dobré odpoledne.

Štěpánka Čechová: Bylo by asi úplně jedno, které z výsledků nejrůznějších kontrol bych si teď vzala k ruce. Prakticky všechny ukazují totiž stále na jedno, i přes snahu kontrolních orgánů obchodní řetězce neustále nabízejí českým zákazníkům buď prošlé, zkažené, anebo jinak nekvalitní zboží. Může s tím stát vůbec něco dělat, potažmo ministerstvo průmyslu a obchodu, anebo jsou hyper a supermarkety jakýmsi státem ve státě a vy na ně, paní inženýrko, vlastně vůbec nemůžete?

Host (Ivana Kocová): Já si myslím, že obchodní řetězce super a hypermarkety jsou podnikatelské subjekty a platí pro ně stejná pravidla. Faktem je, že jsou to velcí hráči na trhu a že mají značnou oblibu ze strany podnikatelů, ale pravidla jsou stejná jako pro ostatní. Je otázka, jakým způsobem jsou potom ze strany dozorových orgánů vymáhána a samozřejmě je tedy otázkou případné budoucí legislativní úpravy posouzení zda ta legislativní pravidla jsou dostatečná a dostatečně reagují na ty nedostatky na trhu.

Štěpánka Čechová: To jste konstatovala současný stav, ale oni kontrolní orgány kontrolují téměř řekněme jak vzteklé, ale výsledky se nějak nedostavují. Hypermarkety dál prodávají v podstatě co je napadne.

Host (Ivana Kocová): Nemohla bych souhlasit s tvrzením, že hypermarkety prodávají dále co je napadne.

Štěpánka Čechová: No, vždyť ta poslední kontrola opět ukázala na 800 dalších prohřešků, a to po skutečně roce kontrol, které neustále upozorňovaly na další a další chyby.

Host (Ivana Kocová): Samozřejmě, tady je z hlediska kontrol dozorových orgánů na trhu oni zaměřily svoje kontrolní pozornost na více aspektů činnosti těch hypermarketů. V současné době provádějí společné kontroly, aby obsáhly větší oblast činnosti supermarketů, aby je následně potom přijaly opatření, opatření k nápravě v podobě zákazu prodeje výrobků vadných v podobě uložení opatření a sankcí.

Štěpánka Čechová: Nebo-li to, co říkáte je, že si myslíte, že ty výsledky těchto intenzivních kontrol se teprve začnou projevovat, že teprve teĎ v dalším roce třeba uvidíme nějaké zlepšení.

Host (Ivana Kocová): Určitě, ta pozornost bude mít určitě vliv na třeba bezpečnost výrobku, poctivost prodeje a podobně.

Štěpánka Čechová: Pane prezidente, ta diskuse o chování hypermarketů, i když v širší souvislosti, než jen se zaměřením na zákazníky, ta se táhne vlastně už déle než rok. Mnoho posluchačů si možná vybaví situaci, kdy se chtěl tehdy ministr Palas sejít a bylo to v prosinci 2004 se zástupci velkých řetězců, no a ti jeho schůzku bojkotovali. On už tehdy prohlašoval, že někteří obchodníci se v tuzemsku chovají tak, jak by si to ve svých mateřských zemích nedovolili. Tedy stejná otázka pro vás, jsou řetězce do jisté míry státem ve státě a musejí si nechat mluvit do obchodních záležitostí, anebo ty kontrolní akce státu nepovedou skutečně ke zlepšení?

Host (Jaromír Drábek): Tady možná je důležité říci, že ta četnost kontrol, ono to vypadá podle médií, že četnost kontrol je vysoká. Z mého pohledu četnost kontrol není dostatečná, protože pokud si dnes jednotlivé řetězce podle těch kontrol dovolí nedodržovat základní předpisy a základní normativy, tak je to určitě tím, že prostě nemají obavu z toho, že ta kontrola bude tak častá, aby jim to ekonomicky uškodilo. Druhým problémem je, že přestože se dnes provádí společné kontroly jednotlivých kontrolních institucí, takže chodí společně kontroloři z různých kontrolních orgánů, tak stále bojujeme s tím, že nejsou jasné kompetence, není jasné, kdo má přesně co kontrolovat a tady chybí metodiky kontrol, chybí to, aby bylo jasné, která instituce má možnost kontrolovat celkově ty prodeje v hypermarketech, a to není jenom otázka legislativy, to je zejména záležitost vymezení priorit jednotlivých kontrolních orgánů.

Štěpánka Čechová: Nebo-li skutečně platí to, co říkám, v tuto chvíli nic nenutí obchodní řetězce, aby si dělaly cokoliv z požadavků českého státu?

Host (Jaromír Drábek): Tak nutí, ty kontroly samozřejmě je dobře, že probíhají, měly by být ještě častější tak, aby se skutečně ekonomiky nevyplatilo porušovat české zákony.

Štěpánka Čechová: Paní inženýrko, souhlasíte s tím, co říká pan prezident Hospodářské komory, tedy nedostatečné kontroly, nedostatečně časté kontroly a chybí jejich metodika?

Host (Ivana Kocová): Já bych s tím nesouhlasila, protože pokud já mám informace, tak Česká obchodní inspekce i ostatní inspekční orgány v letošním roce velmi zesílily kontroly.

Štěpánka Čechová: Nicméně Hospodářská komora, která zde do jisté míry zastupuje i ty obchodní řetězce tvrdí, že ty kontroly nejsou dostatečné.

Host (Ivana Kocová): My samozřejmě můžeme a povedeme z naší působnosti Českou obchodní inspekci, aby dál věnovala těm prodejním praktikám zvýšenou pozornost, to nepochybně jako mohu slíbit, že takovéto jednání ve vztahu k České obchodní inspekci zajistíme. Pokud se týká těch nedostatečně jasných kompetencí, tady také nejsem přesvědčena o tom, že je to zcela pravda. Už od roku 1997, kdy došlo k takovému zásadnímu dělení, byly rozděleny kompetence mezi dozorové orgány v oblasti potravin a v oblasti nepotravinářských výrobků. Mohou být případy, dílčí, které se týkají určitého úzkého problému, kde může být debata o tom, který orgán má působit a v tomto směru my také samozřejmě můžeme a zabezpečíme metodickou pomoc těm orgánům dozoru v tom vyjasnění těch kompetencí.

Štěpánka Čechová: Říkáte zajistíme, zlepšíme, zařídíme, do kdy?

Host (Ivana Kocová): No, my to můžeme začít na tom pracovat hned, jako vymezíme, uděláme analýzu těch problémů, ale znovu bych chtěla připomenout, že to základní rozčlenění, že v podstatě 90 procent kompetencí dozorových orgánů tak, jak jsou stanoveny ve stávajících zákonech, jsou jasně vymezeny a není tam třeba vést o tom diskusi.

Štěpánka Čechová: A když už jsme u těch kompetencí, myslíte si, že součástí těch kompetencí jsou i dostatečně výrazné a důrazné postihy pro tak velké obchodní řetězce? Znamená to, že několikamilionová pokuta si myslíte, že skutečně odradí třeba hyper supermarket od toho, aby pokračoval v takových praktikách?

Host (Ivana Kocová): Otázka pokud je velmi složitá, samozřejmě třeba zákon o ochraně spotřebitele v současné době umožňuje uložit pokutu až do výše dvou milionů korun, ale to při opakovaném zjištění a případně za každé porušení. Přesto mohu jako říci, že v současné době projednáváme novelu zákona o ochraně spotřebitele. V Poslanecké sněmovně byly předneseny pozměňovací návrhy, které budou výrazně zvyšovat sankce u vybraných zákonů, a to u zákona o ochraně spotřebitele, u zákona o potravinách, u zákona o obecné bezpečnosti výrobku, což se týká teda oblasti ochrany zdraví a u zákona o technických požadavcích na výrobky, který má také vztah k bezpečnosti výrobku a ochraně zdraví a ta hranice, která je tam navržená, pokud si to dobře pamatuji, tak je až do výše 50 milionů korun.

Štěpánka Čechová: Pane prezidente, teď jste slyšel, co s tím plánuje ministerstvo udělat, slibuje, že zařídí a zlepší, pomohou třeba ty vyšší nebo o hodně vyšší pokuty, jak jsme teď slyšeli až do 50 milionů korun a třeba i nějaké zpřísnění další v těch zákonech skutečně vylepšit tu situaci, anebo zase není úplně tak oblastí, do kterých skutečně může stát těm hypermarketům natolik zasahovat, aby to fungovalo?

Host (Jaromír Drábek): Já myslím, že základní problém není v legislativě. To, že se zvýší pokuty na dvaceti, pětadvaceti násobek oproti tomu, co je nyní, to určitě nebude řešit tu situaci uspokojivě. Je základní problém skutečně v tom, o čem byla řeč na začátku, a to v četnostech kontrol, protože pokud ty kontroly budou chodit dostatečně často, tak dvoumilionová pokuta i pro hypermarket je dostatečně účinným nástrojem. Je ale potřeba skutečně se podívat na statistiku, já souhlasím s paní inženýrkou, a je to určitě dobře, že četnost kontrol velmi výrazně vzrostla za poslední rok, ale to nic neříká o tom, jestli je to absolutní číslo, jestli počet kontrol, který byl proveden na celém území státu, jestli je dostatečný k tomu, aby podnikatelé, a teď mluvím všeobecně, nejenom o obchodních řetězcích, prostě věděli, že musí dodržovat zákon, protože pokud ho nebudou dodržovat, tak je to pro ně nevýhodné. Jde o to, aby upřednostňováni byli ti, kteří dodržují pravidla a aby bylo jasné, že ti, kdo je dodržovat nebudou, takže budou znevýhodněni, protože to je i otázka férového podnikatelského prostředí.

Štěpánka Čechová: A není tady, pane prezidente, taky tak trochu na českém zákazníkovi, aby se konečně naučil vážit si sám sebe a hlídat si, kam investuje své peníze a začal si mezi těmi obchody prostě vybírat? Může fungovat takovýhle tlak?

Host (Jaromír Drábek): Určitě ano, samozřejmě, to je také záležitost, kterou je potřeba vzít v úvahu, ale na druhou stranu záležitosti, které se týkají bezpečnosti občanů, to znamená kvality potravin, prošlých lhůt, některých zdravotních záležitostí, tak to jsou věci, které stát nemůže nechat na občanovi, tam prostě musí fungovat stát jako kontrolní orgán efektivně a musí zajistit to, aby pokud stát vydává nějaká pravidla, nařizuje nějaké chování, tak aby to chování také dokázal vymoci.

Štěpánka Čechová: Pojďme tedy k tomu teď co je hodně aktuální a to je reklama při výprodejích. Ten problém se objevil loni v lednu při výprodejích po novém roce a vzhledem k tomu, že jak už jsme slyšeli v úvodní reportáži, Senát vrátil Sněmovně zpět zákon na regulaci reklamy, tak teď ten problém stále není dořešený. Znamená to, že po novém roce se mají Češi opět připravit na to, že se objeví letáky, které je budou lákat na zboží, které třeba má dotyčný hypermarket pouze ve třech kusech a prodá ho během pěti minut a podobné fígle?

Host (Ivana Kocová): Legislativní proces u tohoto zákona ještě není ukončen a pokud já mám informace, tak Poslanecká sněmovna by se tímto zákonem měla zabývat na své prosincové schůzi a měla by tedy definitivně rozhodnout o tomto zákoně. My doufáme a předpokládáme, že budou ta pravidla, která tam jsou nastavena právě pro tu oblast těch slevových výprodejových akcí, že budou platit tak, jak byla navržena.

Štěpánka Čechová: Tak jako tak se to ale do nového roku stejně nemůže stihnout.

Host (Ivana Kocová): Zákon má účinnost dnem vyhlášení, takže si myslím, že ne 1.ledna, ale v co nejkratší době si myslím, že ten zákon bude v lednu jako v účinnosti.

Štěpánka Čechová: Pane prezidente, záležitost regulace reklamy. Do jaké míry je skutečně podle vás ten zákon potřeba a do jaké míry vůbec může soukromým podnikatelům nebo obchodním řetězcům stát mluvit do toho, jakým způsobem budou propagovat své výrobky?

Host (Jaromír Drábek): Odpověď je jednoduchá. My, když najdeme nějaký problém, tak vždycky vymýšlíme novou legislativní úpravu, ale pokud se podíváme do obchodního, do Zákoníku, do živnostenského zákona, tak je naprosto zřejmé, že pokud je reklama prováděna tím způsobem, jaký tady byl zmíněn, to znamená vlastně reklama na něco, co de facto neexistuje, existuje jenom formálně v několika málo kusech, tak takové zboží prostě není možné takovou reklamou nabízet a jedná se o nekalo soutěžní jednání a na to už dnes podle našich zákonů existuje řada různých způsobů, jak takové jednání postihnout. To, že právě místo toho, aby bylo jednoznačně metodikami určeno kdo má takové nekalo soutěžní jednání postihovat, že místo toho se tvoří nový zákon, to podle mě není efektivní způsob.

Štěpánka Čechová: A vzhledem k tomu, v jakém stadiu je ta legislativní úprava, o které vy v podstatě říkáte, že není nezbytná k tomu, aby bylo možno obchodníky postihnout, myslíte si, že něco podobného čeká na české zákazníky i letos?

Host (Jaromír Drábek): Tak určitě podobné excesy mohou nastanout, ale myslím si, že po té mediální kampani, která se kolem toho strhla před rokem, takže dnes už si ti, kteří by chtěli takový to způsob reklamy využít, dají mnohem větší pozor, protože ten, kdo chce udržet dobré jméno své značky, svého řetězce, tak určitě se k takovému jednání neuchýlí, protože dnes už spotřebitelé skutečně tyto způsoby nekalého chování sledují.

Štěpánka Čechová: Paní inženýrko, zaznělo, že stát už mohl s tím něco udělat. Je to pravda?

Host (Ivana Kocová): To je právní názor tady pana předsedy, státní orgány velmi pečlivě posuzovaly tu možnost jako zasáhnout. Tam, kde skutečně došlo k porušení třeba zákona o regulaci reklamy tím, že nebyl nabízen vůbec žádný výrobek a podobně, tak samozřejmě tam státní orgány zasáhly. Ale ta právní úprava skutečně z hlediska zákonu byly pochybnosti právě o tom, že by bylo možno zasáhnout ve smyslu těchto zákonů. A právě proto jsme navrhli tu novelu, která stanoví jasná pravidla pro zvláštní nabídky, pro slevové akce a chtěla bych ještě připomenout, že ten návrh novely vychází z nové směrnice, kterou v květnu přijal Evropský parlament a Rada a je to směrnice o nekalých praktikách a která právě takovouto praktiku, kterou nazývá vábivou reklamou, tak právě takovouto praktiku zakazuje a také ji dává taková výslovná pravidla.

Štěpánka Čechová: Pane prezidente, jste ochoten připustit, ať už si to stát vyřeší třeba novou legislativou, pomůže-li to k nápravě, že je to dobrá snaha?

Host (Jaromír Drábek): Ale určitě a tak, jak říkala paní inženýrka, tak souvisí to i s přejímáním evropské legislativy, ale jde o to, abychom nepřidávali při každé příležitosti stále další a další paragrafy do zákonů, protože ty zákony potom jsou tak složité a tak nepřehledné, že potom skutečně ani podnikatelé nevědí u všech zákonů, co vlastně přesně všechno je potřeba dodržovat a čím složitější zákony jsou, tím složitější je také jejich kontrola ze straty státu.

Štěpánka Čechová: Pane prezidente, napadá mě ještě jeden pohled. Sněmovna má teď v rukou zákon na ochranu hospodářské soutěže, který má řešit především vztahy malých dodavatelů a velkoodběratelů, zpět na stůl se ji vrátila i regulace reklamy, vy sám zmiňujete, že kdykoliv se vyskytne problém, přijímáme nebo snažíme se přijmout novou legislativu. Nedochází tedy vlastně k nějaké formě skryté odvety, víte, že by si řetězce řekly, stát nás chce zákony regulovat, nám se to nelíbí, tak mu ještě ukážeme, co si můžeme dovolit. Proč taky ne, když si to zákazník nechá líbit.

Host (Jaromír Drábek): A tak já si myslím, že takto situace není, že prostě každý podnikatelský subjekt využívá zákonů, využívá toho, co mu zákon umožňuje, ale jde také o to, aby i kontroly a posuzování dodržování zákonů byly prováděny z věcného hlediska. Já si myslím, že dobrý příklad tady byl uveden právě v oblasti té vábivé reklamy. Je přece věcně úplně jedno, jestli ta reklama je udělaná přesto, že žádný výrobek není nabízen nebo jestli v hypermarketu jsou nabídnuty tři takové výrobky. To je věcně jedno a my prostě musíme přejít od toho rakouského stylu, rakousko-uherského stylu, že úplně přesně v zákoně musí být vymezeno přesně doslova jednání, které může být postižitelné k tomu věcnému posuzování. Ony potom soudy, pokud dojde ke sporu, tak stejně většinou posuzují to chování věcně, a to je správně a neposuzují jednotlivá písmena, která jsou v paragrafech zákona uvedena.

Štěpánka Čechová: Paní inženýrko, dočká se tedy český zákazník v dohledné době nápravy, ať už ve formě legislativy, ve formě častějších kontrol, anebo dokud nebude sám pečlivě vybírat, kam chodí nakupovat, tak se prostě náprava nestane?

Host (Ivana Kocová): Já jsem o tom přesvědčená, že ta náprava bude vidět.

Štěpánka Čechová: Vaše přesvědčení je hezké a povzbudivé, ale já si jako zákazník ptám dokdy, kdy to poznám, kdy se ke mně ty obchody chovat tak, abych se nemusela při každém nákupu dívat na obaly, kontrolovat každý výrobek, abych si nekoupila něco špatného a podobně.

Host (Ivana Kocová): Ne, já si myslím, že každý podnikatel si bude svoji obchodní politiku dělat tak, jak mu to i vy, jako spotřebitelka, umožníte, takže i na spotřebitelích je prostě, aby si řadu věcí ohlídali sami, jako jsou informace o výrobcích, takže já si myslím, že soubor všech těch aspektů, ať legislativních nebo samotná činnost spotřebitelů, tak i výkon dozorové tak i ta samoregulace ze strany podnikatelů, že určitě přinese svoje ovoce.

Štěpánka Čechová: Pane prezidente, myslíte si, že může dojít i časem k tomu, vlivem té samoregulace, že hypermarkety, sdružené třeba pod Svazem obchodu a cestovního ruchu, prostě je vyloučí ze svého podnikatelského středu a budou určitým způsobem bojkotovat ty, kteří kazí jejich dobré jméno?

Host (Jaromír Drábek): Určitě je to další způsob, jak zlepšovat to prostředí a já bych chtěl říct, že i Hospodářská komora, jejíž je Svaz obchodu a cestovního ruchu členem, tak vidí v tomhle tom iniciativu, která má název Korektní podnikání, nakonec předsedou toho sdružení Korektní podnikání je viceprezident Hospodářské komory pan Vízner, takže to určitě tuto oblast, oblast samoregulace, oblast šíření informací v podnikatelské sféře nepodceňujeme, ale podle mého názoru je to jednoznačně nadstavba nad to, že všechny podnikatelské subjekty musí být státem nuceny k tomu, používám schválně slovo nuceny, k tomu, aby dodržovaly zákony a pravidla, která Česká republika jako stát nastavil, tak aby také věděly, že pokud je budou porušovat, takže se jim to nevyplatí.

Štěpánka Čechová: Pozvání do pražského studia přijala vedoucí oddělení spotřebitelské politiky ministerstva průmyslu a obchodu, inženýrka Ivana Kocová, díky, na slyšenou.

Host (Ivana Kocová): Na slyšenou.

Štěpánka Čechová: A v libereckém studiu byl prezident Hospodářské komory České republiky Jaromír Drábek. I vám děkuji, na slyšenou.

Host (Jaromír Drábek): Na slyšenou.

Štěpánka Čechová: Jak zvládnout vánoční požadavky dětí a nepodlehnout lákadlům takzvaně výhodných úvěrů, o tom uslyšíte už za chvíli z pohledu psychologa i ekonoma. Teď je ale už se zprávami na řadě Pavel Prouza.

Vánoce a dárky, dárky a peníze

Štěpánka Čechová: Tam v dálce v městě Betlémě, to byla písnička, která by nám jako předznamenala další téma našeho pořadu. Ovšem teď těm Vánocům trochu strhneme tu romantickou roušku. České děti, masírované ze všech stran reklamou i tlakem kolektivu, požadují totiž stále častěji po svých rodičích velmi drahé dárky. Ti menší k Ježíšku chtějí například nákladné elektronikou vylepšené hračky, starší už si říkají o poslední mobilní telefony nebo třeba značkové oblečení. Rodiče pak stojí hned před několika otázkami, je správné dopřát dítěti takový luxus a když to neudělám, nebude to brát, jako že ho nemám dostatečně rád? Úvahy ještě komplikuje fakt, že dítě často vyžaduje věci, které vidí u svých spolužáků a může se stávat i terčem posměchu, protože nemá to co ostatní. Bezradní rodiče se pak třeba rozhodnou raději zadlužit, než potomkům nevyhovět. Mezi nakupující ve městě se vydala situaci mapovat redaktorka Ivana Bernátová.

Ivana Bernátová: V Liberci v těchto dnech praskají obchody ve švech, tedy také ty s hračkami, knížkami a dalšími věcmi, které si děti obvykle přejí pod stromeček. Poměrně skromná je podle svého tatínka malá Magdalenka, protože si Ježíškovi napsala o dárky, které nejdou do tisíců korun.

Projev účastníka: Nějaký Lego tam bylo od Harryho Pottera, knížku Asterixe, já si myslím, že jsou úplně levný dárky.

Ivana Bernátová: Malá Klaudie už byla náročnější. Odpovídala za ni maminka.

Projev účastnice: Discmana, nějaký oblečky, nejvíc značkový, no a nějakou parádu.

Ivana Bernátová: Klaudie, když vidí reklamu v televizi, chce okamžitě to, co tam je?

Projev účastnice: Samozřejmě.

Ivana Bernátová: A jak tomu vy čelíte psychologicky?

Projev účastnice: No, někdy hůř, někdy líp. Někdy křikem, někdy vysvětlím.

Ivana Bernátová: Vašíku, co ty sis přál k Vánocům?

Projev Vašíka: Autíčko na ovladač.

Ivana Bernátová: Já se zeptám maminky, měl Vašík také nějaká větší přání, třeba to, co viděl v televizi, že chtěl.

Projev účastnice: Jako myslíte televizní reklamy? Věřte mi, že jo.

Ivana Bernátová: Co vás nejvíc zaskočilo, když chtěl?

Projev účastnice: Džípa, který stojí tři a půl tisíce.

Ivana Bernátová: A jak jste mu vysvětlila, že to nebude.

Projev účastnice: Ježíšek tolik penízek nemá, musejí všechny děti. On jako je schopnej, on to pochopí.

Ivana Bernátová: A pochopí i to, že třeba některé děti to mají?

Projev účastnice: Někdy, to je dnešní doba, no.

Ivana Bernátová: Maminka okatého klučíka říká, že musí také neustále odolávat lákadlům televizních reklam.

Projev účastnice: Třeba toho robota za tři tisíce si přál kluk, že jo, ten je ještě malej, tomu to nevysvětlím.

Ivana Bernátová: Zdeňka Sedláčková, která má malé hračkářství, říká, že zákazníci velmi často chtějí hračky, které jejich děti viděly v reklamě.

Host (Zdeňka Sedláčková): A my se snažíme jim vyjít vstříc, že vlastně když si to tady i objednají, teď nejvíc frčí chodící štěkací psi, kuchyňky taky teda a autodráhy pro kluky.

Ivana Bernátová: Už jste takhle slyšela, že přišla maminka s dítětem a dítě chtělo něco a maminka řekla ne, na to nemáme penízky.

Host (Zdeňka Sedláčková): Taky jsem toho byla svědkem. Odcházel s pláčem.

Štěpánka Čechová: Na radu se v následujících minutách zeptám jak odborníka na lidskou duši, tak odbornice na finance. Jako prvního ve vysílání vítám psychologa, doktora Petra Šmolku, prezidenta Asociace manželských a rodinných poradců. Dobrý den.

Host (Petr Šmolka): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Pane doktora, zvlášť menším dětem asi těžko můžete vysvětlit, že Ježíšek nemá na takové dárky peníze. Jak nejlépe mají rodiče takovému malému dítěti říct, že nedostane to, po čem toužil?

Host (Petr Šmolka): Já se obávám, že ono nejde pouze o ty dárky o Vánocích, ono to srovnávání mezi vrstevníky ve škole, dokonce už ve školce, je vlastně celoroční záležitost, nicméně před Vánoci je to cosi, co je aktuálnější a obtížnější. U dětí, které už vnímají hodnotu peněz je někdy opravdu docela užitečné dát jim jakousi rámcovou představu o tom, jak vypadají nutné příjmy, nutné výdaje rodiny a co si vůbec můžeme dovolit a samozřejmě je otázka, jestli jediné dárky, které mohou dostat, jsou ty, které mají penězi vyčíslitelnou hodnotu, protože když jsem včera slyšel informaci, že my Češi se zadlužili sedmi miliardami korun na vánoční dárky, no tak to je dost děsivé a ...

Štěpánka Čechová: Ano, ale, pardon, že vás přerušuji, ale představme si opravdu reálnou situaci, kdy malé dítě vidělo v televizi reklamu před svojí oblíbenou pohádkou, kde mu vnucují drahou panenku, která umí plakat, chodit a nevím co ještě, a ono tu panenku prostě chce a neví, že stojí hodně peněz, co s tím ti rodiče mají dělat?

Host (Petr Šmolka): Si myslím, že i to malé dítě pochopí, že může spoustu věcí chtít a ne všechny dostane a málo platné, ono nakonec pak i ty děti časem zjistí, že možná dárek, který mu umožňuje víc rozvíjet fantazii a víc s ním něco vytvářet, takže je možná zábavnější než ta panenka, která sice umí sama pár úkonů, ale ty úkony se neustále opakují a to, co je další, to je asi spíš pro rodiče, že my máme občas pocit, že jako bychom měli těmi dárky něco těm dětem nahradit, co jim nedáváme přes rok, a to je potom ještě horší. Ale ti rodiče, kteří jsou na tom tak, jak říkáte, tak přece jenom mohou poskytnout dětem něco, co jim zase mohou závidět ti další, a to je čas a aktivity v něm, kdy to dítě, které je řekněme takzvaně z chudší rodiny, tak pokud má rodiče, kteří jsou, a teď plácnu, ochotni s ním blbnout tak, že udělají Ježíška na sněhu a pod živým stromkem v lese, tak asi bude mít zážitek, který jeho vrstevníci těžko kde seženou.

Štěpánka Čechová: A řešil jste, třeba ve své rodinné poradně, také nějaké podobné případy, máte nějakou zkušenost, kam až může dovést rodinu stres kolem peněz z dárků?

Host (Petr Šmolka): Řešil, samozřejmě jsme spíš poradna, která se věnuje dospělým a tudíž také důsledkům toho vánočního šílenství a asi nejzávažnější důsledky, které bývají, jsou v okamžiku, kdy ti rodiče se neshodnou v tom, co je či není vhodné dítěti dopřát, takže takový ten konflikt máme či nemáme to koupit, pak jsou zajímavé v uvozovkách pikantní spory rodičů, kteří se rozvedli a teď se snaží to dítě uplatit dárky a ještě nejsou schopni se domluvit, takže dítě pak dostane ty chodící, mrkající a čůrající panenky dvě, protože se tatínek s maminkou nedomluvili a pak bohužel jsou i rodiny, které se dokáží tak totálně zdecimovat finančně kvůli tomu, aby se předváděli jak jsou štědré, že po zbytek roku mají vážné starosti, jak vůbec přežít.

Štěpánka Čechová: Doufejme, že ty letošní Vánoce pro většinu českých rodin skončí šťastněji, tolik psycholog, doktor Petr Šmolka. Díky, na slyšenou.

Host (Petr Šmolka): Tady, na shledanou.

Štěpánka Čechová: A rozhovor s námi poslouchala i redaktorka serveru Peníze.cz. Dana Chytilová. Dobrý den.

Host (Dana Chytilová): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: I doktor Šmolka vzpomínal z praxe situace, že se rodiny kvůli Vánocům zadluží a pak jsou celý rok ve finanční tísni. Tomu odpovídá také úspěch, který mají v tomto období se svými nabídkami nejrůznější poskytovatelé úvěrů. Pod tím psychickým tlakem se ale lidé mohou stát snadnou kořistí pro společnosti, poskytují takzvaně výhodné, rychlé úvěry. Na jaké formy půjček je třeba dávat si pozor?

Host (Dana Chytilová): Tak hlavně si ten vlastně klient musí dopředu zjistit všeobecné smluvní podmínky a pokud mu je třeba ta banka nebo splátková společnost nebo i jiná prostě nebankovní instituce nedá, tak si je musí vyžádat. To znamená, musí si dávat pozor nejenom na úrok, který různé společnosti ringerují jako velmi nízký, to znamená třeba od 8 procent a tak dále a nejenom na úrok, ale hlavně taky na roční procentní sazbu nákladů, to znamená takzvané RPSN, v této sazbě jsou kromě úroku zahrnuty i vlastně další poplatky. To znamená, že tam může být poplatek třeba za zřízení toho účtu, banka si může strhnout například jedno procento z té částky toho úvěru, to znamená, pokud si bereme třeba úvěr ve výši 20 tisíc, tak si banka může strhnout dva tisíce jako další poplatek, o kterém třeba my vůbec nic nevíme. Další poplatky můžou být například za vedení toho účtu, to znamená měsíčně bychom dále dali třeba padesátikorunu.

Štěpánka Čechová: A jsou podle vás na našem trhu některé vysloveně nebezpečné společnosti, u kterých ty úroky dosahují až nehorázných procent?

Host (Dana Chytilová): Ano, tak samozřejmě, většinou jsou to, samozřejmě nejsou to banky, nejsou to splátkové společnosti, ale jsou to takové ty společnosti, kdy třeba vy ve výtahu najdete nějaký letáček, že ta a ta firma nabízí prostě výhodnou půjčku na splátky a tam už se potom to RPSN může vyšplhat třeba i na 200 procent. Třeba si vezmete dejme tomu padesátitisícovou půjčku, ale ve skutečnosti potom zaplatíte ohromné částky několikanásobně vyšší.

Štěpánka Čechová: Čili když už si půjčovat, tak raději od nějaké renomované společnosti, rozhodně nevyužívat podle vás služeb neznámých poskytovatelů úvěrů, kteří vám nabízejí, že vám peníze bez ručitele dovezou až do domu.

Host (Dana Chytilová): Ano, to je samozřejmě strašně nebezpečné, protože oni právě získávají peníze na tom, že nemusíte mít třeba až takový dejme tomu příjem teda, který by vyžadovala banka, nemusíte být tolik důvěryhodní a tím pádem si kompenzují potom ty obrovské úroky nebo to RPSN.

Štěpánka Čechová: Kromě nebývale vysokých úroků, jsou i nějaké další fígle, které ty firmy využívají?

Host (Dana Chytilová): Ano, je tam ještě, zvláště pak u tady těch jakoby v uvozovkách lichvářských firem, důležité, dát si pozor na to, jestli ji budete splácet měsíčně, anebo týdně. To znamená, pokud si půjčíte třeba 40 tisíc, tak ta splátka potom týdně může vyjít i třeba na tisíc dvě stě korun. A začali byste splácet jakoby hned ten další týden, co vám vlastně jakoby přijdou ty peníze.

Štěpánka Čechová: Dá se očekávat, že třeba po Vánocích stoupne počet exekucí, že opět se najdou ti, kteří přecení své možnosti?

Host (Dana Chytilová): Tak, asi se to očekávat dá, ale opravdu ty firmy se snaží vám to třeba nějak upravit, asi očekávat se to možná dá.

Štěpánka Čechová: Jsou třeba nějaké formulace ve smlouvách, které je potřeba vyhledávat a dávat si pozor, aby ta smlouva je neovala, které by nás třeba mohly připravit doslova o klíče od bytu a podobně?

Host (Dana Chytilová): No, důležité tady u těchto smluv je, jestli podepisujete skutečně smlouvu o úvěru nebo smlouvu o takzvaném revaluvingovém úvěru. V tom druhém případě se jedná o to, že vy, když jakoby správně splácíte třeba půl roku, tak ta firma vám potom jakoby automaticky poskytne nový úvěr, i když o něj prostě zájem nemáte. To někdy vůbec vám třeba neřeknou a pak se divíte, že vám zase bylo navýšeno prostě nějaká částka a vy ji musíte splácet a ještě se stává, že třeba firmy, když vědí, že je dobře splácíte, tak vám potom pošlou třeba kreditní kartu. V momentě, když už ji začnete využívat, tak jsou tam obrovské poplatky. Tam je potom důležité ji třeba vůbec nezačít využívat.

Štěpánka Čechová: Tolik redaktorka serveru Peníze.cz Dana Chytilová. Díky na slyšenou.

Host (Dana Chytilová): Na slyšenou.

V Iráku po volbách

Štěpánka Čechová: 15. prosince se Irák dočkal plánovaných parlamentních voleb. Pozorovatelé soudí, že proběhly v relativním klidu a velmi úspěšně. Poprvé se jich zúčastnily všechny tři skupiny obyvatel, z kterých se Irák skládá, tedy šiíté, kurdové a sunnité. K urnám přišlo téměř 11 z 15 milionů oprávněných voličů, to je zhruba 70ti procentní volební účast. Pro Radiožurnál dění v Iráku sledovala spolupracovnice Pavla Jazairiová, hezké odpoledne.

Pavla Jazairiová: Hezké odpoledne.

Štěpánka Čechová: Pavlo, v Iráku překvapila velká účast zejména sunitské části obyvatel. Víme, že při posledním hlasování ohledně referenda o irácké ústavě přišlo k urnám jen něco přes polovinu voličů.

Pavla Jazairiová: Ano a připomeňme si, že sunité jsou v irácké společnosti menšinoví, přesto po desítky let Iráku za Saddámovy doby vládli. Měli tedy výlučné postavení a nyní stáli v opozici. Z velké části stáli v opozici, ale po těchto volbách je patrné, že se hodlají zúčastnit na správě země a na to mají podle zákona ovšem plné právo, zastoupení v Parlamentu je úměrné rozložení obyvatel v jednotlivých provinciích a podle tohoto klíče jsou ovšem většinoví šiíté, pak kurdové a nakonec sunnité. Stav věcí je však ještě komplikovanější, protože také bude záležet na politické příslušnosti, jaký blok z těch nejdůležitějších získá největší počet hlasů. Připomeňme si, kandidovalo 6 tisíc 655 kandidátů, kteří byli vlastně shromážděni do 300 stran a tyto strany byly v 19 koalicích a také je zajímavé, že třetina kandidátů musely být ženy. Ale krátce. Ve složení nového Parlamentu nyní mají sunnité dobrou naději na vyváženou reprezentaci a vůbec nejdůležitější bude smír a kompromis.

Štěpánka Čechová: Zaznělo slovo kompromis, ten by se měl týkat konkrétně čeho?

Pavla Jazairiová: Především jak bude vypadat nová Irák. Co s sebou přinese jeho budoucí federální uspořádání, to je už tedy v ústavě, to se týká rozdělení ropného bohatství tak, aby se dostalo na všechny, bez ohledu tedy kde bydlí, kolik mají vlastních ropných zdrojů, omezení vlivu duchovenstva, aby Irák nebyl náboženským státem podle šíitského klíče. Takže hlavním problémem bude nejen boj o moc, ale také jednota. Jeden příklad za všechny, kurdové, kteří by vzhledem ke svým národním zájmům měli být zcela jednotni a sepjati, tak nejsou. Aby přestalo to, co bývá nazýváno občanskou válkou, musí tedy dojít ke shodě, k jednotě, musí zavládnout bezpečnost a teprve bezpečnost umožní hospodářský rozvoj, teprve potom budou do Iráku skutečně směřovat dostatečné zdroje a budou se o Irák zajímat investoři a tím bude i možné zmírnit bídu a společnost také musí, to s tím souvisí, získat na průhlednosti, to znamená odstranění korupce, která už nyní v Iráku bují. Pokud zájmy některých skupin, například sunnitů, budou opomíjeny, tak ovšem násilnosti budou pokračovat. Ovšem během těchto voleb Iráčané jasně ukázali, že věří na budoucnost, že mají vůli ke smíru. Je pravda sice, že volby probíhaly za velké účasti policie, armády, ale lidé se nebáli, ubránili se výhrůžkám, například Kajdy a jiných zločineckých i nátlakových skupin a šli volit. Šli volit muži, ženy, šli volit mladí lidé, oblékli se do svých nejlepších šatů a slavili.

Štěpánka Čechová: Irák tedy vnímá tuto událost jako velmi, velmi důležitou a zlomovou, co by se tam mělo dít nyní?

Pavla Jazairiová: Konečné výsledky budou známy teprve až tak za 14 dní a nový Parlament, který teda vyjde z voleb, by měl do 30 dnů zvolit svého předsedu, dva místopředsedy a nový premiér bude mít také 30 dnů k tomu, aby si vybral svůj kabinet a tato demokraticky zvolená vláda by měla vydržet 4 roky. Během těchto let by mělo dojít ke stažení spojeneckých sil z Iráku, to znamená, že by měli vojáci, kteří teď velice jsou nevítaní v Iráku. Konečně nechat lidi, aby si řešili své problémy sami. Připomeňme si ještě, že v Iráku je nyní pouze amerických vojáků 150 tisíc.

Štěpánka Čechová: Tolik odbornice na oblast Pavla Jazairiová. Díky, na slyšenou.

Pavla Jazairiová: Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Štěpánka Čechová: A nadešel čas na slibovaný fejeton Jana Pokorného. V takovém fejetonu je možné tvrdit ledacos. Autor je tentokrát dokonce toho názoru, že za kauzou tohoto týdne, tedy vykupováním pozemků pro stavbu automobilky na severu Moravy je prostě chytrý marketinkový tah.

Jan Pokorný: Slušná média si dávají velký pozor, aby někomu nedělala reklamu jinde než v inzerci nebo reklamních časech. Pravda, firmy se pokoušejí protlačit do novin, rádií, či televizí po celý rok a hlavně na jeho konci jsou jako utržené z řetězu, a to nikoliv z toho vánočního. Posílají do redakcí kalendáře, rozličné reklamní předměty, ba dokonce i láhve s vybranými víny očekávajíc, že bezzásadový novinář o nich sem tam něco utrousí na papír či do éteru. V uplynulém týdnu jsme ale byli svědky marketinkové novinky. Na jihokorejský špek jsme skočili všichni, protože se nemluvilo skoro o ničem jiném než o značce jednoho automobilu. A to tak často, že když teď řeknu Hyundai, už se to asi nezblázní. Stačilo málo, nechat vyrobit problém s odkupováním pozemků pro stavbu automobilky a už to jede. Hyundai, Hyundai, Hyundai. Ostatní nejmenované značky můžou jen závistí pukat. Pravda, když se rozkoukaly, začaly vyvíjet reklamní ofenzívu, ale na to už bylo pozdě, takže to ani nestojí za řeč, spíš za připomenutí. Nejmenovaná mladoboleslavská automobilka, součást to nejmenovaného koncernu, sídlícího v nejmenované sousední zemi, se snažila nabídnout médiím své jméno v souvislosti s možným působením nejmenovaného vicepremiéra na manažerském postu, ale na to ji skočila jen některá nejmenovaná média. Je jasné, že nápaditost, rafinovanost a dopad reklamní kampaně společnosti Hyundai letos už nikdo nepřekoná. A navíc, tahle otevřená reklama přinášela ještě kampaň skrytou. V Nošovicích, kde možná bude časem automobilka, už přeci stojí pivovar, takže když se řeklo Hyundai, dodalo se Nošovice, a tím se vlastně mluvilo i o . . , ne, ne, nebudu už jmenovat. Tu radost pivovaru neudělám, zase, až tak naivní v těch médiích nejsme. To víte, život je hořký.

Štěpánka Čechová: Slova Jana Pokorného ukončila pořad Týden v tahu, příjemný zbytek večera při poslechu Radiožurnálu vám přeje Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.