Krehké spomienky: Výstava Barbory Haviárové nabízí pohled na stáří, mezigenerační solidaritu a inkluzi Romů

11. prosinec 2024

Výstava autentických portrétů romských seniorů, které pořídila fotografka a dokumentaristka Barbora Haviarová, byla instalována v synagoze ve známém slovenském poutním městečku Šaštín (Stráže).

Krehké spomienky: Mariška, Levoča

Díváme se na dojemný portrét, z kterého dýchá nostalgie a vzpomínky. Na posteli sedí starší žena. Jednu ruku má položenu v lůně, druhou se drží růžové přikrývky. Zastarané zelené obkladačky a modré šaty, i světlo, které na babičku měkce dopadá, dotváří barevnou paletu fotografie, kterou Barbara Haviarová dala na pozvánku k vernisáži výstavy Krehké spomienky.

„Jsou to Romové, staří lidé, kteří se narodili během nebo těsně po 2. světové válce. Jejich příběhy byli proto opravdu neskutečné. Ti, kteří si vzpomněli, nám vyprávěli zážitky z války nebo z doby začínajícího komunismu. Stále vlastně byli na okraji společnosti. Některé z jejich příběhů byly opravdu velmi silné.

Krehké spomienky: Hrabušice

Barbara Haviarová na projektu spolupracovala s Magdalenou Rothovou, ředitelkou Asociace pro kulturu, vzdělávání a komunikace, která organizuje i prestižní ocenění Roma Spirit. Magdalena Rotová si s romskými seniory povídala o jejich životě. Barbara Haviarová jejich výpovědi dokumentovala na video a potom sestříhala portréty, ze kterých vznikla i výstava.

„Někteří ze seniorů poprvé seděli před fotoaparátem profesionálního fotografa. Někteří se styděli, jiní si to užívali.”

Krehké spomienky: Adolfína, Rudňany

Projekt chce přispět k veřejné diskusi o stárnutí, inkluzi Romů i o slovenské společnosti obecně. Jeho cílem je přiblížit veřejnosti nezdeformovaná a autentická svědectví o životech, které v sobě nesou sílu a moudrost pro současnost i budoucnost. Nejmladší respondent Milan Kroščen z Rabušíc se narodil v roce 1949, zatímco nejstarší Štefán Šimončič z Levoče přišel na svět v roce 1925. Výstava Krehké spomienky, která skončila v říjnu, měla velmi dobré ohlasy.

Krehké spomienky: Július, Stráne pod Tatrami

„Když jsem jim donesla jejich fotky, tak boli nadšení a šťastní. Dojatí, že mají konečně svoji první zarámovanou fotku.”

Barbaru Haviarovou během práce na projektu zaujaly mnohé detaily. Například to, že romští senioři žijí většinou ve vícegeneračních domácnostech. Není zvykem je posílat do domovů se sociálními službami. I tak se ale často cítí osamoceně. Fotografka uvádí například situaci, kdy tři sourozenci žijí v jedné ulici, ale přitom se osobně nesetkali tři roky. Romští důchodci, které fotografovala, žijí i v odlišných životních podmínkách.

Krehké spomienky: Dominik, Hrabušice

„Někteří žili v chatrči na rozpadnutí a druzí v tak luxusních domech, že se i mně protáčely  panenky. Vlastně rozdíly dost podobné a známé z naší společnosti.”

Barbara Havierová se fotografii věnuje profesionálně už 20 let. Její tvorbu představuje také kniha. V práci se věnuje tvorbě videí, představila krátký film, ale jak sama říká, její srdcovou záležitostí je focení portrétů a subjektivní dokument.

Krehké spomienky: Kokava nad Rimavicou
Spustit audio