Během Vánoc mne těší setkávání se s novými lidmi, říká biskup Malý

„Ano, osamocených lidí je velmi mnoho a neměl bych ho na to zapomínat. Proto dobré o Vánocích takového člověka povzbudit, zavolat mu nebo ho navštívit. Jde především o rovinu osobní přítomnosti. Myslím si, že je velmi důležité právě být trochu sám ze sebe, i když vím, že je to těžké. A přirozeně, pokud jde o věřící, tak otevřít Bibli nebo otevřít nějakou pěknou knihu či si poslechnout koledy a umět se radovat v čase, který jinak může být pro ně smutný.”

Během svátečních chvil v každém z nás ožívají vzpomínky na ty, kteří už mezi námi nejsou. U biskupa Václava Malého tomu není jinak. Přesto se vždy těší na setkání s lidmi při bohoslužbách.

Katolický kněz Václav Malý|foto:Zbyněk Pecák

„Vánoce, především pro mě, znamenají nejen pěknou vzpomínku, ale zároveň se i těším na setkání s lidmi, které jsem dosud neznal. Po bohoslužbě mě totiž často někdo osloví a chce se mnou ještě chvíli hovořit. A vždycky je ta atmosféra trochu jiná, protože chodím do různých kostelů, kde jsou různá společenství a různí lidé. A to mě opravdu těší.”

I během slavnostních mší se objevují chvíle, které člověka rozesmějí a přinesou úsměv i do vážného okamžiku.

„Přirozeně. Jednou jsem v katedrále během půlnoční mluvil o boží něze. A pod schody, pod hlavním oltářem, stáli dva mladí lidé, kteří to pochopili tak, že se začali velmi vášnivě líbat a objímat. A trvalo to dost dlouho, to jsem se musel smát. Opravdu v sobě v tu chvíli nenašli vědomí, že jsou na veřejnosti a že by bylo dobré, aby si pokračovali někde jinde. Tak to třeba beru humorně. Já jsem jim to přál, samozřejmě jsem nic neříkal, ale chvilku jsem čekal, kdy to tedy skončí. A vyvolalo to právě to mé slovo o boží něze, zrození Ježíše, výrazu boží něhy vůči člověku.”

Pane biskupe, co byste letos popřál lidem o Vánocích?

„Podívat se do sebe, i když to někdy je nepříjemné. Každý z nás má dobré vlastnosti i slabiny, a právě je potřeba umět zvážit a říct si, není konec, mohu jít dál. Aby to vánoční světlo bylo i uvnitř a nebyl to jenom nějaký vnější efekt. Cesta dál není jenom tma. Samozřejmě nemůžeme všechno organizovat, všechno naplánovat, ale být připraven, že můžeme být i překvapeni něčím dobrým.”