V dětství Gejzy Horvátha chodili Romové hrát po vesnici gádžům koledy
Jak Romové dřív slavili Vánoce? O tom dokáže dlouze vyprávět známý romský hudebník Gejza Horváth. Narodil se v roce 1948 v Písečné na Šumpersku, ale dětství strávil v osadě Kolinovce u slovenského města Krompachy. Pochází z muzikantské rodiny a už ve dvanácti letech hrával s největšími kapelami na Slovensku. Takže o Vánocích se rozhodně nenudil. Do vzpomínek se s ním ponořila Jana Šustová.
Vánoce ve vzpomínkách Gejzy Horvátha jsou neodmyslitelně spojeny s hudbou.
„Víte, těch Vánoc bylo strašně moc. Ale když si vzpomenu na ty Vánoce, když jsem byl dítě, tak to byly úplně jiné Vánoce, než jsou dnes. My jsme těmi Vánocemi žili jako děti. To byl proces, na který jsme čekali. A když přišel, tak jsme se do něj zapojili a chodili jsme zpívat po vesnici. Romové chodili hrávat a my s nimi. Zpívali jsme slovenskou koledu, protože my,
Romové, jsme v té době neměli žádnou romskou koledu. A pro nás to bylo velkým snem, když nás gádžové pouštěli dovnitř, nebo jsme jim zazpívali pod okny nebo u dveří. Oni nám dali koláče a penízky a my jsme tak šli od domu k domu, dál a dál. A romská kapela chodila, a my s ní. A opravdové Vánoce začínaly v celé vesnici, až když Romové začínali chodit od domu k domu a vyhrávat těm gádžům.“
Gejza Horváth se ve vzpomínkách na Vánoce svého dětství přenesl do úplně jiného světa.
„Bylo to období štěstí, lásky, upřímnosti, velké síly. A tam se také odehrávaly velké romské hodnoty. Co to vlastně byla romská hodnota? I když jsme měli málo na stole, i tak jsme měli všechno. Dokázali jsme se s tím podělit. Romové, kteří skončili ve vesnici, pak přišli k Romům a chodili z baráku do baráku. A takto jsme slavili ty Vánoce všichni. Romové se hostili. Romové si projevovali lásku. To byla síla, jednota. A dnes už to není.“
K Vánocům také patřil sníh a led.
„My jsme třeba jako děti slavili Vánoce na ledě na zamrzlé řece. Doma se pekly koláče, různé buchty, masa a všechno. A my jsme na zamrzlé řece bruslili a hráli hokej. Maminky nám donesly v košíku jídlo: ‘Pojďte už jíst, aby vám nebyla zima! Tady máte teplou polévku, tady šinga.’ V košíku to donesly, daly na led plátno nebo koberec, tam nám prostřely. A my jsme si brali jídlo, ochutnávali jsme a bruslili jsme. Bylo to něco nádherného.“
Bohužel už mnohé z těchto tradic vymizelo.
„Když si na to vzpomínám, ty časy jsou pryč. Jednak tím, že svět se změnil, ty staré generace odešly, internet zpřístupnil svět všem národům. Lidi spíš válčí mezi sebou a ty tradice, i romské, skoro vymizely. A myslím si, že za pár let už ty tradice nebudou takové, jako byly. A myslím si, že Romové to potřebují kvůli udržování jazyka, kvůli té síle našich tradic, našich hodnot – my tomu říkáme paťiv, ta se vytrácí.“
K Vánocům Gejzy Horvátha také patřil stromeček zavěšený u stropu, čokoládové salónky, které děti potají ujídaly, a také vzpomínání na zesnulé předky a blízké.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Trump s Grónskem šlápl vedle, postup s cly se mu může vrátit jako bumerang, míní amerikanista
-
Velká volební studie: ANO totálně dominovalo u důchodců, snaha získat mladé mu nevyšla, ukazují nová data
-
Za dva dny by byl konec, tvrdí kanadský model o případné invazi USA. Pak už jen taktika ‚udeř a uteč‘
-
Akcie Strnadovy CSG se začnou v Praze obchodovat v pátek. Burza odpouští na měsíc poplatek