Kraví oči a vepřové rypáčky. Mexickou kuchyni i celou zemi představuje Eva Kubátová už ve druhém průvodci

Dá se nějak popsat mexická národní povaha?

Mexická národní povaha je velmi hrdá a současně trochu podpantoflácká. Mexičané byli po staletí byli přesvědčováni o tom, že tak úplně za to nestojí, takže jsou standardně lehce poplatní čemukoliv cizímu.

Nejčastější otázka na mě v Mexiku během deseti let byla – proboha, proč tady žiješ, vždyť u tebe musí být přece lépe? A na to jsou specialisté taxikáři, ptají se na dvě věci – na víru a proč tady žiju.

Takže jsou přesvědčení, že všude je lépe a v Mexiku to za nic nestojí. A hrozně mě baví na Mexikopedii, že do určité míry otevírá oči a že je překvapuje to, že Česká republika má tak obrovskou touhu k poznávání Mexika a latinskoamerické kultury, když samotným Mexičanům to přijde normální.

Pro koho je vlastně určená Mexikopedie? Pro cestovatele?

Klidně. Mexikopedii jsem napsala tak, aby byla pro ty, kteří se do Mexika nikdy nepodívají, ale chtějí o něm něco vědět, a přitom si nechtějí číst historické romány. Aby tam nebyla přehršle dat. Současně je psaná i pro ty, kteří v Mexiku spoustu let žili nebo studovali, a stejně se v ní dozví něco nového, nebo z nějakého nového úhlu pohledu.

Jak by se člověk měl v Mexiku pohybovat, aby se nedostal do problémů?

Především by neměl mít velké a dalekosáhlé cíle, pokud se chystá standardně během dovolené na 14 dní, tři neděle do Mexika. Mexiko nelze procestovat během tří neděl ani tří let, je to obrovská země, kde jsou přesuny dlouhé.

Doporučuji se zaměřit na nějakou menší, dílčí část a jsem si jistá, že vás země okouzlí natolik, že se budete vracet a prozkoumávat jinou část.

Popište mi nějakou část?

Mám třeba strašně ráda centrální Mexiko, státy, které jsou okolo Mexiko City, třeba stát Hidalgo, kde jsou nádherné přírodní úkazy, vodopády, to jsou věci, na které jen tak nenarazíte. Většina lidí míří na Youcatan, nikdy jsem to nepochopila, tu touhu po Youcatanu, byť tím, jak má dobře stanovená turistická pravidla, je pro našince jednodušší to zvládnout. Zatímco pro centrální Mexiko člověk musí umět španělsky.

Čtěte také

iROZHLAS

Gurmánské pochoutky z Mexika, které našinec těžko chápe

Jak jsou rozdělené role v Mexické rodině? Kdo je hlavou rodiny?

Hlavou rodiny by si moc přál být muž, ale je jí matka, potažmo babička, která všemu velí. Pramení to z toho, že žena je stvořitelka. Vezměte si, že patronkou Mexika je Panna Maria Guadalupská, což je výsostně mateřský symbol, nositelka života. Hlavní slovo tedy má matka, nebo babička, která diktuje, jak bude rodina stavěná do latě. A muž před svou matkou skutečně poklekne.

Říkáte, že v Mexiku se nedá žít celý život?

Říkám, že se v Mexiku dá žít celý život, pokud je člověk obrněn vůči mexické byrokracii. V Mexiku žít je nádherné a úžasné, ale myslím si, že země se lépe užívá například na prázdniny. Takže jsme se po deseti letech nádherného života přestěhovali do České republiky a hodně si užívám obyčejných věcí, třeba toho, jak lidé jezdí po eskalátoru a dají v levém pruhu šanci projít těm, kteří pospíchají víc.

Čtěte také

Co si pamatovat a co raději zapomenout? Post Bellum sbírá osudy pamětníků na Kubě

Pracujete také pro společnost Post Bellum. V čem spočívá nahrávací projekt kubánských disidentů a lidsko-právních aktivistů?

Spočívá v tom, že od roku 2017 máme díky podpoře ministerstva zahraničních věcí šanci nahrávat kubánské disidenty na ostrově i mimo něj v exilových diasporách, ať už je to Miami nebo Madrid. Shromáždili jsme na dvě stě kubánských výpovědí, které tvoří mozaiku kolektivní paměti ještě stále aktuálně totalitní Kuby. Je to taková moje životní rovnováha, práce na Post Bellu a Paměti kubánského národa, je takový protipól všemu tomu veselému, co přináší Mexikopedie. Kubánská realita mě trochu sráží z výšin radosti Mexikopedie na drsnou zem.

Jak slaví Mexičané Velikonoce? A jak cestovat po Mexiku? Poslechněte si celý rozhovor.