Koupání na konci světa. Termální lázně Grettislaug na severu Islandu napájí horká voda z nitra země i chladivá z ledovců

Na zápraží dřevěného domečku vítá návštěvníky lázní muž s šedivým plnovousem připomínající Krakonoše nebo Gandalfa, z chlupaté čepice mu visí liščí nebo možná norčí ocas. Říká o sobě, že je poslední Viking na Islandu. A volá na svého zetě.

„Jmenuju se Brynjólfur Þór Jónsson, to v islandštině znamená obrněný vlk. Můj otec vybudoval tyto bazénky. Kdysi to byla jen horká jezírka,“ ukazuje směrem k dvěma termálním rybníčkům.

„Jsem poslední Viking,“ říká o sobě muž s šedivým plnovousem, který vítá návštěvníky lázní na zápraží dřevěného domečku|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

Vytápění zajišťuje příroda

Po kamenech lezu opatrně do lázně, z které lehce stoupá pára, a obavy, že mi bude zima, rychle mizí. Venku je chladno, jen asi patnáct stupňů, ale voda má krásných čtyřicet. Je tu dokonalý klid. Z bazénku sledujeme hory, které jsou na vrcholcích ještě zasněžené, dole poblíž lázní se pasou koně. Jsme na konci světa, široko daleko žádná vesnice.

Ve vodě relaxuje jen několik lidí, mezi nimi Beer z Nizozemska: „Je to moc fajn – voda je horká, příjemná. Trochu špinavá, ale to je příroda, to k tomu patří.“

Brynjólfur přichází pozdravit relaxující návštěvníky. „Všechna horká voda vychází ze země, z mnoha různých míst, můžete mi je spočítat,“ usmívá se. „V tomto bazénku má nějakých 67 stupňů. Já ji používám i na ohřívání sprch,“ dodává.

Boj s oceánem a řasou

Ve vodě, která vyvěrá přímo ze země, by se návštěvníci lehce uvařili, proto přírodní bazének chladí ještě voda z hor, která přitéká z malé trubky nad hladinou. Je pitná, takže se během koupele můžete i napít.

Ve vodě, která vyvěrá přímo ze země, by se návštěvníci lehce uvařili, proto přírodní bazének chladí ještě voda z hor, která přitéká z malé trubky nad hladinou|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

Lázně fungují jen od jara do podzimu. Široko daleko totiž není žádná civilizace, a tak v zimě příjezdovou cestu nikdo neudržuje. „Mám tu koně, takže je sem jezdím na traktoru krmit i v zimě – a občas se tu vykoupu. Ale většinou tu jenom pracuju a pořád něco vylepšuju,“ popisuje Brynjólfur.

A později už v suchu domku vysvětluje, že udržovat termální jezírka v blízkosti oceánu není jen tak: „Museli jsme chránit bazénky před oceánem, protože postupně odplavoval půdu. Proto jsme kolem postavili támhleten kamenný val,“ ukazuje.

V přírodních bazéncích se také daří řasám, proto Bryjónflur jednou za měsíc vodu vypustí, aby je vyčistil.