Knižní prvotina Juli Zeh udělala díru do světa

Host (Juli Zeh): Halo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Juli Zeh je ročník 1974, narodila se v Bonu, momentálně žije v Lipsku. Vystudovala mezinárodní právo, jeden semestr strávila na krakovské univerzitě. V New Yorku pracovala pro OSN, v Záhřebu působila na německém velvyslanectví. V úloze pozorovatelky se loni zúčastnila svobodných voleb v Srbsku, Bosně a Hercegovině. Na nedávném veletrhu Svět knihy představila svoji prvotinu Orli a andělé. Ta byla jako německý debut roku přeložena do dvaceti jazyků. Natáčí se podle ní film. Další titul má název Ticho a hluk. Vy prý hovoříte polsky. Rozumíte trochu češtině?

Host (Juli Zeh): Jakžtakž rozumím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak dobře, možná bychom ani nepotřebovali překladatele. Ale asi se bez něj neobejdeme.

Moderátor (Naděžda Hávová): Váš román má být podle anotací generačních výpovědí. Psala jste ho už s tím záměrem?

Host (Juli Zeh): Když mám být upřímná, tak mně opravdu šlo spíše o to vyjádřit nějaký psychologický obraz těch osob, které se vyskytují v tomto románu, ale myslím si, když se člověk narodil, je tedy dítětem této doby a potom popisuje 2, 3 postavy z této doby, tak se automaticky také stává člověkem, který dělá tu generační výpověď.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já se musím přiznat, že čtu vaši knížku, ale nedá se toho vstřebat moc najednou, musím dělat pauzy, abych nepodlehl depresi. Setkala jste se už s takovým ohlasem?

Host (Juli Zeh): Ano, tuto reakci už jsem slyšela. Mnozí říkají, že to je temné, tmavé, černé, depresivní. Někteří také hovoří o zániku světa.

Moderátor (Vladimír Kroc): Byla jste v takovém stavu, když jste tu knihu psala?

Host (Juli Zeh): Ne, vůbec ne, já nejsem nějaký depresivní pesimistický člověk, ale když člověk si vybere takové téma, tak automaticky prostě sklouzne do toho celého, protože má fantazii, kterou samozřejmě vyvíjí, ale já jsem se naopak cítila dobře, když jsem tu knihu psala. Já bych to možná srovnala s Karlem Májem, který nikdy nebyl v Americe a psal přesto příběhy z Ameriky.

Moderátor (Naděžda Hávová): Juli, přibližte nám, o čem vlastně kniha Orli a andělé je?

Host (Juli Zeh): Já se pokusím tedy to shrnout krátce. Jde o právníka Maxe, který je zaměřen na mezinárodní právo. Také jde o jeho přítelkyni, která se jmenuje Jessi, a na začátku románu spáchá sebevraždu, ale v tom románu není přesně řečeno, jakým způsobem ji spáchá. Tahle smrt je příčinou, je impulsem, protože on se vykašle na svoji práci. Max neopouští svůj byt, jenom fetuje doma, konzumuje pizzu a nekomunikuje s prostředím. V této době se seznámí s moderátorkou z rádia s Klárou a s ní začne odhalovat tento příběh minulosti a také smrt Jessi. On zjistí sám, že byl zapleten do mezinárodního zločinu na Balkáně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Právě jste to řekla, že hlavní postava příběhu Max je právník stejně jako vy. My novináři rádi někdy zjednodušujeme, našly by se tedy v knize autobiografické prvky?

Host (Juli Zeh): Záleží to na tom, jak chápeme autobiografické prvky. Není to historie nebo není to nějaký příběh, který bych já sama prožila, ale jsou tam určitě prvky, které já jsem viděla nebo nějakým způsobem zažívala, opravdu tedy jenom části.

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč jste se rozhodla napsat knihu v osobě mužského rodu?

Host (Juli Zeh): To bylo spíše technické rozhodnutí, protože hlavní postava, to je tedy to děvče Jessi, nemohla vyprávět. Potřebovala jsem nějakou perspektivu zvnějšku. Klára není příliš důležitá, ta nemohla tento příběh vyprávět. Jediný, kdo to celé zažil, byl Max a ten tedy také proto to vypráví.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte dojem, že rozumíte mužskému světu?

Host (Juli Zeh): Teď už ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vaše kniha Orli a andělé byla přeložena do dvaceti jazyků. Byla přeložena také do polštiny?

Host (Juli Zeh): Ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak to jste určitě sama, protože jste polštinu studovala, mohla posoudit, jak moc se lišil překlad od originálu. Jak se vám to zdálo?

Host (Juli Zeh): Já jsem četla také jiné překlady jazyků, které ovládám. To znamená anglický překlad a překlad do francouzštiny. Pro mě to je takový pocit, jako kdybych četla knížku někoho jiného. A když je ten překlad dobrý, tak mě to samozřejmě láká. Když jsem četla tu anglickou verzi, tak jsem to přečetla od začátku do konce na jednou jedním dechem a to mi připadalo, že to je tedy kniha někoho jiného.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ohlas v Německu byl mimořádně pozitivní, koneckonců posbírala jste několik literárních cen. Kde všude tedy kniha už vyšla, už jsme zmínili několik těch jazyků? Překvapilo vás třeba nějaký konkrétní ohlas v zemi, kde byste to třeba nečekala?

Host (Juli Zeh): Byla jsem velice ráda, že ta kniha vyšla v Rusku a také ve Spojených státech, protože to není běžné, aby tam vycházela německá literatura. Také mě potěšilo, že ta kniha byla vydaná v Izraeli a jinak to byly tedy evropské země. Z toho jsem také měla radost. Ale co mě překvapilo, byl vůbec ten obrovský ohlas, ta obrovská reakce. Já jsem, když jsem ji psala, tak jsem vůbec nevěděla, jestli to skončím. Když už jsem tedy tu knížku napsala, tak jsem zase nevěděla, jestli se mi podaří ji vydat. Potom mě překvapil ten úspěch. Byl to pro mě šok, že to mělo takovou obrovskou reakci. A druhé překvapení pro mě bylo, že spousta lidí tu knížku označilo za generační výpověď. Já když jsem ji psala, tak to spíše byla pro mě taková studie psychologického mikrokosmu. Mnoho lidí ji označilo jako obraz stavu naší společnosti.

Moderátor (Naděžda Hávová): Určitě vás muselo také příjemně překvapit, když přišla nabídka natočit na to film. Podílela jste se potom nějak na scénáři nebo to bude film jenom volně na motivy té knihy? Budete sledovat přípravy natáčení filmu?

Host (Juli Zeh): Ten scénář ještě není hotový, a proto nevím, co z toho přesně bude. Tenkrát, když mi to nabídli, tak jsem původně chtěla se podílet na scénáři, ale potom jsem si to rozmyslela, protože jsem si netroufala, protože to je něco opravdu jiného psát knížku a psát scénář. Já doufám, že to budu moct trošičku ovlivnit, jak ten scénář bude vypadat. Doufám, že to nebudou opravdu jenom motivy nebo že to nebude jenom na motivy mé knihy, protože já ten příběh dobře znám a také doufám, že se mě občas zeptají, jak to bylo míněno. Až pokročíme i s tím natáčením, až k tomu přistoupíme, tak bych určitě chtěla přijít podívat se nato.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jakou muziku si představujete, že by měl člověk při čtení vašeho příběhu poslouchat?

Host (Juli Zeh): Možná tu hudbu, kterou jsem při tom poslouchala já. Já totiž když píšu, tak vždycky poslouchám hodně muziky. Možná by nebyla špatná hudba, kterou jsem tedy poslouchala, to byla hudba polské zpěvačky Edita Bartoszewicz. Možná by to s ní fungovalo a nebo ONA, to je také polská kapela.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zatím jsme mluvili o vaší prvotině. Ta druhá knížka Ticho je hluk se zabývá Balkánem. Čím vás ta oblast přitahuje?

Host (Juli Zeh): Bosna, válka, to všechno také hraje nějakou roli v románu, o kterém jsme mluvili, Orlech a andělích. Důvod, proč jsem se tím začala zabývat, je také mé studium. Já jsem studovala mezinárodní právo a my jsme se tím intenzivně zabývali, protože tenkrát, když jsem studovala, když jsem dělala zkoušku, tak právě byla válka v Kosovu a permanentně jsme o tom mluvili. Najednou přišlo to přání podívat se také na ty země, nejenom o nich abstraktně pojednávat. Když jsem poprvé byla v této oblasti v Bosně, tak jsem cestovala, seznámila jsem se vůbec s touto zemí. tenkrát mě hrozně překvapilo, jaký byl rozdíl mezi tou mojí představou a mezi realitou, byl opravdu obrovský a mně se chtělo vyplnit tu propast, která se tam objevila. Potom jsem se tedy rozhodla, že to nechci objevit sama pro sebe, ale že bych chtěla napsat i knihu. A tak přišla na svět kniha Ticho je hluk.

Moderátor (Naděžda Hávová): S jakým ohlasem se setkává tahle kniha u veřejnosti?

Host (Juli Zeh): Veřejnost v Německu byla velice překvapená, že jsem napsala takovou knížku. Vždycky když člověk napíše nějakou prvotinu a ta je úspěšná, tak ho veřejnost sleduje, co bude psát dál. Ten první román byl úspěšný, tak všichni očekávali, jak bude vypadat další knížka. Čekalo se, že to bude také román. Bylo proto i překvapením, že jsem napsala cestopis, takovou polofikci. Já jsem byla velice ráda, že obě dvě mé knihy si našly jiné čtenáře. To jsou jiní lidé. Často se setkávám s tím, že lidé, kteří četli mé knihy, tak říkají: Buď se mi líbil ten první román a nebo ten cestopis. Jsou to takové oddělené skupiny lidí. Druhá knížka se většinou líbila lidem, kteří přímo pocházejí z Bosny, kteří jsou uprchlíci a nebo mají nějaký jiný osobní vztah, nějak jsou spojeni s touto zemí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Čím překvapní Juli Zehová potřetí?

Host (Juli Zeh): Já píšu momentálně dlouho očekávaný druhý román a dopsala jsem ho před třemi dny. Je to tedy pracovní verze, není to ještě úplně hotové. Tato kniha by měla vyjít v srpnu tohoto roku, to znamená, to je velice brzy. Jmenuje se německy Spiel Trieb. V překladu je to Touha nebo Touha chtít žrát, možná posedlost nebo gemblerství.

Moderátor (Naděžda Hávová): Uvidíme, jak český nakladatel nebo vydavatel tomu dá název.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste se tady při vstupu do budovy Českého rozhlasu prokazovala novinářským průkazem. Jste novinářka, spisovatelka, právnička, co jste?

Host (Juli Zeh): Já jsem všechno, co jste zmínil, najednou. Já bych se nechtěla ničeho z toho zříci. Někdy je to trošičku spojeno s logistickými problémy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mezinárodní právo je jistě prestižní profese. Kde pracujete teď?

Host (Juli Zeh): Momentálně se zabývám spíše tou teorií než praxí, ale když jste mluvil o tom, že mezinárodní právo je prestižní činnost, tak si myslím, že to tak není, protože mnozí lidé ho považují za nějakou směsici práva a politiky. Něco mezitím. Je to taková disciplína, která je na okraji.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem vaše doktoranská práce na jaké bude téma?

Host (Juli Zeh): Jde o právo, které se v angličtině označuje jako vytváření národů, tvorba národů. Jde mi o pohled na Kosovo, Afghánistán, Irák. Je to tedy juristický právnický pohled a máme tam nějakou občanskou zprávu. Oni se někdy chovají jako okupanti a mně jde o to právo samotné.

Moderátor (Vladimír Kroc): Několik dnů už jsme sousedi ve společné Evropě. Co myslíte, že nám to přinese?

Host (Juli Zeh): Doufám, že se změní hodně. Myslím jak po ekonomické stránce, tak také v jiných aspektech. Já jsem opravdu na to čekala, těšila jsem se, až padne tato zeď mezi západem a východem v Evropě. já jsem velkým fanouškem, fandím východní Evropě, ráda cestuji po východní Evropě a doufám, že se vytvoří taková rodinná pouta, rodinné vztahy v celé Evropě, že se nám podaří překonat tuto propast. Já si myslím, že se musí změnit zejména něco na německé straně, protože zde podle mého názoru jsou větší předsudky než třeba na vaší straně.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jste v Praze pár hodin. Jste tady poprvé, jak se vám tu líbí?

Host (Juli Zeh): Já už jsem v Praze byla několikrát. Moje nejlepší kamarádka tady delší dobu studovala, tak jsem za ní často jezdila, ale byly to většinou víkendy. Praha patří k mým nejoblíbenějším městům a to nejenom ve východní Evropě, ale obecně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to jsme rádi, ostatně z Lipska to není tak daleko. Povězte, Ce, to je běžné německé jméno nebo jakého je původu?

Host (Juli Zeh): Těžko říci. Zeh znamená v němčině prst na noze. Já když se představuji, říkám: Dobrý den, já jsem Juli Zeh jako prst na noze. Protože lidé to někdy zkomolí nebo to napíší špatně. Já jsem se domnívala, že možná to nějakým způsobem souvisí s východoevropskou oblastí a to je pouze domněnka, že to třeba souvisí nějak s touto oblastí, ale možná také je tam nějaké rodinné propojení, ale já to opravdu nevím a není to tedy běžné jméno a toto jméno nemá mnoho lidí v Německu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Juli, zajímala jste se třeba také o českou kulturu? Říkala jste, že jste sem celkem pravidelně jezdívala za kamarádkou. Viděla jste třeba nějaké české filmy? Co se vám líbí?

Host (Juli Zeh): Já jsem ty české filmy, které jsem viděla, neviděla v Praze, ale v Německu. Ten dojem, který mám já, myslím si, že v České republice se na té kulturní úrovni opravdu děje hodně. Je to takové živé, jsou tady aktivní mladí lidé. Já doufám, že k nám do Německa se to trošičku přelije. Já nevím, jestli to tak mohu označit, ale Německo mě připadá, jakoby trochu usínalo v tomto ohledu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vzpomenete si třeba na nějaký titul českého filmu, který jste viděla naposledy?

Host (Juli Zeh): Divoké včely, Samotáři, to jsem viděla, myslím, v polštině.

Moderátor (Vladimír Kroc): My jsme rádi, že máte poměrně dobrý přehled i o naší kultuře. Hodně úspěchů a hlavně spokojených čtenářů. Mějte se hezky, na shledanou.

Host (Juli Zeh): Děkuji vám mnohokrát.

Moderátor (Naděžda Hávová): My také děkujeme. Hostem pořadu Dva na jednoho byla mladá německá velmi úspěšná spisovatelka Juli Zeh. Příjemný poslech Českého rozhlasu 1-Radiožurnál vám přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.