Knír málokomu sluší. Budí ve společnosti zvědavost, debatou se šíří osvěta, směje se koordinátor fondu Muži proti rakovině

Jak o tomhle onemocnění mluvit, aby posluchač od rádia neodešel?

Myslím si, že je to jedno z témat, o kterém se dá mluvit i relativně odlehčeně, jak se ukazuje třeba v rámci právě probíhající akci Movember, kde je, řekl bych, citlivě odlehčené a naopak možná boří tabu a s tím i strašáka.

Movember upozorňuje na prevenci onkologického onemocnění rakoviny varlat a prostaty. Mají poslouchat i ženy?

Určitě. Každá žena kolem sebe pravděpodobně má nějakého muže, ať už je to manžel, partner, syn nebo otec. Navíc když se do Movemberu zapojí ženy, jsou většinou kreativnější a dokážou vymyslet nové formy, jak se zapojit.

Čtěte také

Vážné téma se odlehčí těmi kníry, ten strašák je pak lehčí, říká koordinátor kampaně Movember

Jednou z možností zapojení se je nechat si narůst knír. Proč se stal symbolem hnutí?

Je to vlastně strašně jednoduché. Knír je vysoce maskulinní symbol, roste každému muži, tak proto.

Jaký to má smysl?

Jde o to, že knír málokomu sluší. Třeba mně nesluší… Takže to v určitém smyslu vzbuzuje zvědavost v okolí, lidé se vás ptají, co vás k tomu vedlo, proč jste si se sebou něco takového udělal. No a to je ten moment, kdy začíná konverzace o tom, s čím je to spojené.

Máte dva syny v adolescentním věku. Jak cílíte na mladé muže?

Je fajn na ně mluvit jejich jazykem, snažit se jim přiblížit téma takovým způsobem, aby tomu rozuměli. V rámci covidu jsme dělali kampaň, která se jmenovala Máš koule na hraní. Myslím si, že se povedla nebo aspoň vzbudila zájem.

Čtěte také

Trpíval jsem trémou a doufal, že v divadle vypadne jistič. Pak jsem pochopil, že vyšší moc nezasáhne, přiznává herec David Matásek

Zároveň se ukazuje, že mladší generace nemá takový problém se sdílením, a teď nemluvím čistě o sociálních sítích, jako starší. Když sháníme příběhy pacientů, tak se nám sejde mnohem víc příběhů mladších mužů s rakovinou varlat než těch starších s rakovinou prostaty. Pamatuji si jeden příběh, který mě opravdu zasáhl. Mladý kluk si objevil bulku na varleti a celé to natáčel na mobil, sestříhal to do Reels s cestou do nemocnice, s časem po operaci a kontrolou… chtěl tím apelovat na svoje přátele, to bylo opravdu autentické.

O čem je kniha Jiřího Hofreitera Buďsbohem? A proč spadá do žánru autofiktivního dokumentu? Poslechněte si celý rozhovor.