Rakovina je šok, pomáháme lidem zbavit se strachu, říká garantka osvětové kampaně Fuck Cancer

Je psychoterapie onkologických pacientů běžná věc?

Měla by to být běžná věc. Psychoterapie v České republice je stále poměrně těžko dostupná. Každopádně je třeba podotknout, že psychoterapie není pro každého, ne každý je nastavený na to někam přijít a někomu cizímu něco vyprávět. Ale myslím si, že by měla být pro každého možnost psychoterapeutickou péči využít.

Proč je v Česku psychoterapie stále trošku démonizovaná?

Čtěte také

Rakovina? Léčba děti frustruje ještě víc, říká onkolog

Někdy zažívám klienty, kteří to doma tají, protože se bojí, že by to nepřijali jejich nejbližší. Nevím, proč je démonizovaná, myslím si, že je to dané tím, že jsme pozadu, co se týče psychoterapie oproti jiným zemím. Když si vezmeme Spojené státy americké, tak tam má psychoterapeuta téměř každý, kdo na to má peníze. Tady se o psychoterapii moc nemluví a nemluvilo. Nemluvilo se vůbec o osvětě – v momentě, kdy máme problém s psychikou, tak to znamená, že jsme cvoci. Bohužel je to tak nastavené, ale lepší se to a je to otázka času a další osvěty.

Onemocnění rakoviny je šok. Jak ho zvládnout? Jak může pomoci psychoterapeut?

Je to šok, obrovský strach o své blízké. Někdy pomůže nejbližší okolí, někdy je fajn, když se lidé obrátí na odborníka, v tomto případě na psychoterapeuta, kdy o tom s lidmi mluvíme, snažíme hledat zdroje, to, co jim pomůže to zvládnout. Snažíme rozebrat situaci a najít něco podpůrného, aby jim to pomohlo nezbláznit se z toho, že někdo z jejich blízkých nebo oni sami trpí závažnou nemocí.

Jak často se dostavuje u lidí fáze popření, i u těch blízkých, nejenom u těch, kteří jsou nemocní?

Je to hodně individuální. Znám lidi, kteří nejsou schopní tu nemoc pojmenovat, že to je rakovina. Mluví o tom jako o nádoru, nebo ta věc, ta nemoc a podobně. Potom jsou lidé i blízcí, kteří na to reagují zvláštně, nepřiměřeně, jako kdyby to k nim nedoteklo. Nevím, jestli to je osobnostní nastavení, nebo to je dané šokem, tím, že potřebují situaci zvládnout. Vycházím z toho, že jestli je v životě něco opravdu důležité, tak to jsou vztahy, které nás hodně naplňují. Když zjistíme, že někdo, koho máme strašně rádi, je nemocný, situace je vážná, tak abychom se z toho nezbláznili, tak nastupují různé obranné mechanismy.

Můj největší obranný mechanismus je naděje, pořád mám naději v dobré konce, to je něco, co mě drží při životě, abych to zvládala dál


Pavla Doláková

Je cílem psychoterapie pro onkologické pacienty smíření se s nemocí?

Nemyslím si, že jde jenom o smíření se s nemocí. Cílem psychoterapie je pomoci dosáhnout toho, co lidé potřebují, co si sami řeknou. Takže přijdou lidé, kteří potřebují projít nemocí, potřebují pomoc to zvládnout, zbavit se strachu. Nebo jsou klienti, kteří se potřebují naučit říkat si o pomoc někomu jinému, protože už ty věci nezvládají. Často se stává, že se objeví klienti, kteří onkologickou léčbou prošli, dopadla dobře, jsou zdraví a mají stále strach. A potřebují se vyrovnat se strachem, s tím, co se během té léčby dělo.

Když si povídáme o nemocných, tak bychom se měli bavit i o těch, kteří s nimi žijí. Co to udělá s partnerským vztahem?

Je to krizová situace. Krizové situace často lidi spojí a vztah se posílí, nebo to naopak urychlí rozpad. Někdy se partneři bojí, že je partner opustí kvůli nemoci, někdy se bojí, že s nimi je jenom kvůli nemoci.