Klidnou krásu přehrady Gazivode v Kosovu zatím nenarušují davy turistů. A mají tu rybí restauraci!

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Přehrada Gazivode, jedna z přírodních krás Kosova
0:00
/
0:00

Obrovské množství životodárné tekutiny sevřené mezi kopci se stalo předmětem sporů mezi Srbskem a nejmladším evropským státem, Kosovem. Přehradní nádrž Gazivode na severní kosovskosrbské hranici je ale také vyhledávaným cílem sportovců a turistů. Je i domovem opravdu velkých a chutných ryb.

Krásné i významné jezero

Na jezero Gazivode má právník Marko Rakić ze srbské části města Kosovska Mitrovica na severu Kosova vzpomínky z dětství. Často sem s rodiči o víkendech jezdil a když mu bylo sedm let, naučil se tady plavat. Pak sem jezdíval tábořit a prožíval tu i první lásky.

Právník Marko Rakić ze srbské části města Kosovska Mitrovica se tady naučil plavat

Dnes Marko mluví o přehradě nejen jako o jedné z přírodních krás Kosova, ale také jako o místu, které má velký strategický význam. Zásobuje pitnou vodou velkou část obyvatel mladé republiky.

Přivádí vodu do hnědouhelné elektrárny Obilič, která zásobuje elektřinou většinu Kosova. Voda řeky Ibar zachycená přehradou také plní zavlažovací kanály dole v nížině.

Nesváry zapsané do vlnek

O správu přehrady postavené za dob socialistické federativní Jugoslávie v sedmdesátých letech dvacátého století má ale zájem i Srbsko, které existenci samostatného Kosova více než deset let neuznává.

Voda řeky Ibar zachycená přehradou také plní zavlažovací kanály dole v nížině

Místostarostka Zubin Potoku městečka pod přehradou Gazivode Latinka Utvićová věří, že oblast má velký potenciál v turistickém ruchu. Turisté mají být hlavním zdrojem příjmů obce, ale nikdy prý nebudou peníze nadřazené ochraně přírody, která od stavby přehrady byla prakticky nedotčená člověkem.

Za rekreací sem jezdí obyvatelé Kosova i Srbska. Pláže na březích nádrže Gazivode jsou ale divoké a turistických zařízení je kolem čtyřiadvacet km dlouhé vodní plochy málo. Všeho všudy jeden motel a dvě restaurace.

Čtvrtletní restaurant 

Jednu z nich si před dvěma lety zařídil Božo Cvejić, který musel opustit veškerý svůj majetek v jižní části Kosova po intervenci Severoatlantické aliance v roce 1999. Kosovskoalbánští ozbrojenci podporovaní americkou armádou mu zabrali celé hospodářství.

Nejvíc mu je líto rodinných fotografií, které si nestihl vzít s sebou, když utíkal na převážně srbský sever Kosova. Dnes je přehrada Gazivode pevnou součástí jeho života. Tedy alespoň tři měsíce v roce, kdy má jeho restaurace otevřeno.

Přicházejí k němu i členové veslařských oddílů, kteří sem jezdí až z Bělehradu. Pro ně je vodní plocha ve výšce 700 metrů nad mořem jedním z nejlepších tréninkových míst v Evropě. Na přehradě trénují i kajakáři z nedalekého městečka Zubin Potok. Na březích sedávají i rybáři.

Obrovská pochoutka

Z jezerních ryb je tady nejznámější gazivodský candát. Loví se tu i kapři, cejni, sumci, tloušti, slunky a další drobné ryby. Žijí tu i škeble a raci. To je důkaz, že voda je tady opravdu čistá.“

Pečený candát je specialita restaurace pana Cvejiće Ráj na vodě a nešlo odolat a na břehu nádrže Gazivode ho neochutnat. Pečený candát ulovený v jezeru Gazivode byl ale tak veliký, že jsem ještě dostal balíček, abych si zbytek mohl odnést s sebou.

Pečený gazivodský candát je místní specialita. Ani Pavel Novák ale nezvládl spořádat celou porci

autoři: Pavel Novák ,
Spustit audio

Související