Šurpa, vodka a Blankytná jezera – tak se tráví Velikonoce u Slavjansku
Východní Ukrajina je v těchto dnech a týdnech dějištěm dramatických událostí, násilných incidentů, nepokojů s obětmi na životech. Neklid ale zdaleka nezachvátil celý východ, jehož epicentrem je město Slavjansk – centrum regionu se slatiništi, borovými i březovými háji a mnoha jezery s průzračnou vodou a čistými písečnými plážemi.
A právě tam se minulý prodloužený víkend vydali Ukrajinci trávit velikonoční svátky. „Paprika, olivy, salám, saláty, mazanec, sýr a chléb,“ popisuje sváteční stůl podnikatel Oleg, který z tohoto kraje pochází.
Bude vařit šurpu na otevřeném ohni a přitom nám vysvětlí kulinární i politické souvislosti. Dozvíme se, jak se správně pije vodka, a projdeme se k jezeru.
Hluboká jezera se v létě neprohřejí
Jsme ve vesnici Šcurovo, v rekreační oblasti Blankytných jezer. Tento místopisný název vyvolává trochu jiné asociace, protože slovo „goluboj“ se v ruštině používá i pro osoby s netradiční sexuální orientací.
Když je hezké počasí, voda v jezerech má blankytnou barvu. Dříve tady těžili písek, jezera jsou proto hluboká až 60 metrů a ani v létě se voda moc neprohřeje. A hodně lidí se tady utopilo.
Dřív tu kromě cihelny nic nebylo, a z cihelny už zůstaly jenom ruiny. Bungalovy, restaurace, chaty – to všechno se začalo stavět před deseti lety. Je tu krásně a jezer je celkem kolem třiceti.
Všechny ryby pytláci vylovili
A jdeme vařit šurpu, která sice právě ukrajinským národním jídlem není, ale už tady zdomácněla. „Vepřové koleno, nožky, cibule, pepř a voda. Je to asijská polévka, ale nemáme skopové, tak bude vepřová,“ říká Oleg.
Šurpa se na ohni vaří asi dvě hodiny, dokud se maso samo neoddělí od kostí, a to je čas na výpravu k jezeru. Z původně klidné osady nás totiž vystrnadili sousedé se zlatými řetězy kolem krku, kterým se zachtělo hlasité hudby.
Voda je tady velmi čistá, a protože má nízkou hustotu, je průzračná do velké hloubky. „Za Sovětského svazu byla jezera plná ryb, pak je pytláci vylovili a teď už tu nejsou skoro žádné. Jako kluci jsme za dvě, tři hodiny nachytali tašku ryb,“ vysvětluje Oleg.
Svůj kraj by k Rusku nepřipojil
„Když sem přijíždím, jako bych se vracel do dětství, tady jsme se koupali, opalovali a pod těmi břízami jsme mluvili o budoucnosti a přemýšleli o tom, jaký asi bude náš život dál,“ nastiňuje Oleg, který je ukrajinský Rus, ale když na to přijde řeč, tak k Rusku by svoji oblast připojit nechtěl. A separatistům? Těm nemůže přijít na jméno.
„My jsme taky Ukrajina a taky tady chceme mít pořádek. Ale to neznamená, že vezmu samopal a půjdu na ulici. Potřebujeme dobré a rozhodné vedení země. Na východě Ukrajiny stačí den, a je klid. Dejte mi jeden prapor a zítra tady bude ideální pořádek,“ říká.
To už jsme se ale přesunuli od jezera zpět k naší šurpě a hlučným sousedům. „Vodka se má zapíjet pivem, v žádném případě ne naopak,“ zní poslední dobrá rada pana Olega, kterou si host obvykle zapamatuje. Pak už den začíná nabírat ryze místní ráz i svéráz.
Region s jezery v okolí Slavjansku
