Když obranný průmysl pomůže Ukrajině, otevře dveře ostatním průmyslům. Země si pamatují, kdo jim pomohl, říká šéf asociace zbrojařů

Česko domlouvá s Ukrajinou podobu dvoustranné dohody o bezpečnostní spolupráci. Podle prezidenta Petra Pavla by mohla být uzavřena v květnu nebo v červnu. Jaká výroba by mohla být na Ukrajinu přenesena? „Především ta, kterou Ukrajinci technicky zvládnou, a která je užitečná jim, ale samozřejmě i nám,“ přibližuje prezident Asociace českého obranného průmyslu Jiří Hynek. Moderuje Tomáš Pancíř.

Jak důležitá je připravovaná bezpečnostní dohoda pro český obranný průmysl?

Každá dohoda, kterou vláda uzavře s vládou Ukrajiny, je pro nás významná, protože ji můžeme využít ať už pro spolupráci, ale i pro dodávky na Ukrajinu. My jako asociace jsme v loňském roce přistoupili k průmyslovému paktu.

Já bych třeba jenom zmínil, že tento týden podepsala První brněnská strojírna Velká Bíteš dohodu o spolupráci se svým ukrajinským partnerem. Podepisovalo se to na ukrajinské ambasádě. Věcí, kde spolupracujeme průmyslově, je podstatně více.

Čtěte také

Jaká výroba by mohla být přenesena na ukrajinské území?

Měla by to být především výroba, kterou Ukrajinci technicky zvládnou, a která je užitečná jim, ale samozřejmě i nám. V současné době se jedná především o výrobu vojenského materiálu. Nejde jenom o zbraně, ale myslím si, že materiál, který je využitelný vojensky….

To znamená, jde spíš o munici?

Nejenom o munici.

Ekonomický pohled

V jakém rozsahu je reálné přenášet výrobu na Ukrajinu?

V tom rozsahu, co Ukrajinci zvládnou. Musíme to přenášet do regionů, které jsou relativně bezpečné. Čili především na západní Ukrajinu, kde stále ještě funguje protivzdušná obrana, protože nedává smysl postavit na Ukrajině továrnu, kterou Rusové okamžitě zničí.

Říkáte, že připadají v úvahu oblasti, kde funguje protivzdušná obrana. Ale přece jenom slýcháme, vidíme, že Rusko se snaží posílat rakety v podstatě do všech oblastí Ukrajiny. Z tohoto pohledu, není přece jenom bezpečnější nechat výrobu mimo ukrajinské území?

Bezpečnější určitě ano, ale vzpomínám si na jednu naši konferenci, kterou jsme pořádali a která se týkala obcí v krizové situaci. Měli jsme pozvanou starostku z města Novyj rozdil ve Lvovské oblasti. Popisovala nám, co všechno musela řešit, když vypukla válka.

Čtěte také

Nejvíc mě překvapilo, oni tam měli továrnu, která vyráběla podvozky pro vagóny. Měli německého partnera, který od nich odebíral veškerou produkci. A největší ranou pro ně bylo, že první den války jim Němci vypověděli zakázku.

A ona říkala: „Nám musí fungovat ekonomika. To je naprosto klíčové, jinak se nám demoralizují lidi, zchudnou, a nebudeme mít peníze ani na válku.“ Sama mě žádala, kdyby to jenom trochu šlo, abychom do Nového rozdilu dostali nějakou výrobu, že by jim to pomohlo.

Čili i tento ekonomický pohled se musí brát v potaz. Dohodu o průmyslové spolupráci považuji za velmi významnou, protože nejde jenom o bezpečnost výroby, ale také o to, abychom jim pomohli zachránit ekonomiku. I pro nás je to důležité, protože přiznejme si, když nebude práce na Ukrajině, tak Ukrajinci přijdou do České republiky a budeme se o ně muset starat.

„Obyčejná platba“

Vy si dlouhodobě stěžuje na přístup bank ke zbrojnímu průmyslu. Ostatně i v našem rozhovoru jste se několikrát zmínil o tom, že je problém s financováním. V čem konkrétně je problém? Banky nechtějí dávat úvěry nebo vůbec nechtějí, abyste byly jako zbrojařské firmy jejich klienty? Nebo nechtějí, aby přes ně přicházely platby za vojenský materiál?

Všechno z toho, co jste řekl, je problém. Ale největší problém je, že mnohdy nejsme schopni přijmout peníze za vojenský materiál, který někam exportujeme. Jsem rád, že se toho ujme paní ministryně obrany (Jana Černochová).

Myslím si, že jednání se posouvají dopředu. Nejsme ve stavu, že by to bylo dobré, ale aspoň jsme měli možnost vyměnit si pohledy a názory. Já říkám, že situace na bojišti se mění každým dnem. Jeden týden jednu banku pochválím, že změnila přístup, a druhý týden zjistím, že vypovídá některým našim firmám účty, protože si její matka zjistila, že porušují interní pravidla.

Čtěte také

Pro mě šokem, že dva roky po válce jsou u jedné korporátní banky stále pravidla, které říkají: „Nelze přijímat platby za vojenský materiál ze země, která je ve válečném konfliktu.“ Kdyby toto aplikovaly všechny banky, tak odsoudí Ukrajinu k zániku. Oni přece musí kupovat munici, musí kupovat zbraně, a když za to nedostaneme zaplaceno, tak jim to nemůžeme dodat.

Na druhou stranu, pozitivně vnímám, že jiná korporátní banka, která historicky striktně odmítala financovat obranný průmysl, najednou dala šanci firmám, které přišly o účty v první bance a zřídila jim účty a normálně provádí hladké platby za vojenský materiál.

Já jsem se ptal, jak je to možné, a oni řekli: „My jsme si vyjednali na své matce výjimku. My můžeme.“ Alfa omega je, že když něco prodáme, tak za to nedostaneme zaplaceno. Pak se můžeme bavit o úvěrech, pak se můžeme bavit o nějakých dalších bankovních nástrojích. Ale pro nás jsou teď klíčové hladké platby. Obyčejná platba.

Mluvíme o situaci, kdy nedaleko českých hranic na Ukrajině stále pokračuje válka. Připravujete se jako český obranný průmysl na okamžik, až válka skončí? Máte nějaké scénáře, co to pro vás bude znamenat?

Neplatí to jenom na Ukrajině, platí to i v jiných zemích. Když obranný průmysl svými dodávkami pomůže stabilizovat situaci v dané zemi, ubránit její území, tak otvírá dveře pro všechny ostatní průmysly, investiční celky, dodávky běžného spotřebního materiálu.

Proč? Protože ty země si pamatují, kdo jim pomohl. Já si myslím, že obranný průmysl bude mít na dalších dvacet nebo třicet let o práci postaráno.

Jakou výrobu jsou Ukrajinci schopní zvládnout technicky? Co všechno dodávají české zbrojovky nebo firmy na Ukrajinu? A je reálné, že by se v Česku vyráběly střely do západních systémů protivzdušné obrany? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.

autoři: Tomáš Pancíř , job
Spustit audio

Související