Když na raftu někdo něco říká, znamená to, že se fláká. Musíme lapat po dechu a závodit, směje se raftař. Začíná mistrovství Evropy

Co udělá z člověka mistra Evropy v raftingu? Kromě toho, že jste kamarádi, že na sebe slyšíte, že o sobě spoustu věcí víte... Musím dřít? Mít cit pro vodu?

Myslím, že jste řekla všechno. (směje se) Mám přístup, že nejdůležitější je ta parta. Jezdíme spolu dlouho, několik let, lidi si hlavně musí lidsky rozumět. Musím vědět, že se můžu spolehnout na háčka před sebou nebo na zadáka. Fyzická příprava je důležitá, ale pro mě osobně nejdůležitější je parta, aby lidi na sebe byli zvyklí a posádka byla sehraná, než nějaký individuální sportovní výkon.

Teď začíná na Šumavě mistrovství Evropy. V pondělí jsou první jízdy. Vy odjíždíte kdy?

Pojedu dneska po práci. Závodíme nejdřív v Českém Vrbném v Budějovicích, tam se jede sprint a slalom, pak se přesouváme na Lipno, kde odjedeme ten sjezd.

Čtěte také

Nebylo žádné mistrovství Evropy a světa, odkud bychom nepřivezli medaili, usmívá se rafterka. Proč je u nás tento sport opomíjený?

Je to nejtěžší voda v Evropě, myslím, že i jedna z nejtěžších na světě. Když jsme v roce 2003 pořádali mistrovství světa, tak Američanky na Lipně nenastoupily. Přijely a vyhodnotily to tak, že je to nad jejich síly a do řeky nenastoupily. Což zpětně obdivuju, protože přesně o tom je zodpovědný přístup k řece. Když je něco nad moje síly, tak do toho nevyrazím. Ony dokázaly i na mistrovství světa takhle sklonit hlavu a nesednout do raftu v těchhle divokých peřejích.

Podívala jsem se na všechny dostupné vody na internetu a na to, jak se jezdí na raftu. Zjistila jsem, že háčci jsou často pod vodou, voda je plná vzduchových bublinek, takže občas není skoro nic vidět, ale to, abyste viděl, je vaše práce na zadáku, vy to potřebujete vidět...

Loď řídí zadák, to je nejdůležitější, aby viděl, kudy jede. To mám nejradši – čistá hlava, je potřeba pádlovat, dodávat sílu a rychlost lodi. Háček je vždycky mokrý, spolyká veškerou vodu, když najedeme do nějaké vlny. Zadák je nejzodpovědnější funkce, musí pořádně vidět na cestu a řídit loď.

Je něco slyšet v té lodi? Něco si musíte říkat, když už jedete tím peklem...

Říkáme si to, ale dost nás to rozčiluje. Protože když někdo něco říká, tak to znamená, že se fláká, protože má dost času na to, aby ještě mluvil. My musíme lapat po dechu, závodit a dojet do cíle co nejrychleji. Moc nemluvíme. Kormidelníci a zadáci si občas řeknou, jestli pojedeme doprava nebo doleva. Ale moc toho neříkáme. Snažíme se občas hecovat.

Když někdo vypadne z raftu nebo obecně vidím na vodě někoho pod jezem... Kdy vím, že to ještě má cenu, a kdy vím, že bychom pod vodou umřeli oba?

Čtěte také

Čeští raftaři si většinu nákladů musí platit sami, říká Jan Vávra

Má to cenu, jenom když mám u sebe nebo na sobě dobré vybavení... Ve vestě jezdím pořád. V loděnici se mi trošku smějí, ale já říkám, že ji ani tak nemám kvůli sobě, ale pro tyhle případy, kdyby bylo potřeba někomu pomoct. Člověk nesmí ohrozit sebe, to je záchranářské pravidlo: mrtvý záchranář – žádný záchranář. Musí mít dobré vybavení. Když trošku váhám z jakéhokoli důvodu, tak se do toho nepouštím, nedá se nic dělat.

Turista je ten, kdo na vodě pije, nemá na sobě vestu a pořádně nepádluje. Je to taková cesta od hospody k hospodě

Když se podíváte na letní provoz na Vltavě, na Sázavě, na Otavě..., co vidíte jako zkušený raftař?

Vidím turisty. Mně trošku vadí, když se jim říká vodáci, protože pro mě to není vodáctví...

Kdo je vodák a kdo je turista?

Turista je ten, kdo na vodě pije, kdo nemá na sobě vestu a chová se nehezky k ostatním, protože si to nemůžou užít, pořádně nepádluje, je to taková cesta od hospody k hospodě to, co se děje na Vltavě. Tohle jsou turisti. Vodáci jsou ti, kteří vyráží za nějakým aspoň rekreačním sportem. Snaží se pod jezem zastavit, přejet ten proud, naučit se náklon, závěs, záběry... to je rekreační vodák.

Co učíte děti v oddíle?

Hlavně to, aby se k sobě chovaly hezky, to si myslím, že je nejdůležitější. Kamarádství je nejvíc. Pak je učíme, aby se uměly postarat o sebe – postavit si stan, uvařit si na ohni, zabalit si barel, naložit barel do kánoe a putovat týden po řece. Letos jsme byly na Ohři a moc se nám to líbilo, myslím, že se nám to podařilo.

Jaká disciplína Libora Pešku nejvíc baví? V jakém věku je ideální začít se závodním raftingem? A kdy se na raftu bál? Poslechněte si celý rozhovor.