Když jsem před deseti lety nastupoval do Ředitelství silnic a dálnic, mělo pověst horší než věznice na Pankráci, směje se tiskový mluvčí

Máte s sebou žlutou vestu, aby si vás každý přiřadil k Ředitelství silnic a dálnic. Nosíte ji, i když je někdy situace ve společnosti vůči organizaci napjatá?

Právě proto. Vestu jsem začal nosit krátce poté, co jsem nastoupil do Ředitelství silnic a dálnic a tehdy byla situace a pověst celé organizace tak špatná a zlá, že proti tomu byly věznice na Borech a na Pankráci odpoledními kurzy šití.

Čtěte také

Tuna i víc nad limit. Přetížené kamiony se budou vážit a pokutovat, oznamuje Ředitelství silnic a dálnic

Také jsem tehdy mezi zaměstnanci vnímal, že se stydí za to, kde pracují. Když se jich někdo v hospodě zeptal, kde pracují, zamumlali, že dělají někde úředníka, nebo si ze služebního auta sundávali magnetické cedulky ŘSD. Ale já si řekl, že se za to stydět nebudu, že budu ukazovat a říkat, co ti zaměstnanci dělají, protože jsem zjistil, že je to spousta práce a že nemají jediný důvod se za ni stydět.

Stane se, že počasí překvapí i tak zkušenou instituci jako Ředitelství silnic a dálnic. Co v tu chvíli děláte? Máte krizový štáb?

Krizový štáb je samozřejmě ustaven, ale nemusí se zabývat zimní situací. Na celé dálniční síti máme přes 20 středisek, každé středisko má dispečera a odpovídá za nějaký úsek. Máme předplacené speciální meteomodely, takže už hodiny dopředu tušíme, jak se bude počasí vyvíjet. A cílem je – a to je docela velké umění dispečerů i řidičů – vyjet 30 až 40 minut předtím, než začne sněžit. Když sněží do nasoleného, je to podstatně účinnější.

Čtěte také

Jako elektrokolo jen vypadá. Jízdní kolo na vodík je těžší a má na sobě nádrž se stlačeným vodíkem. Silnice ale ještě úplně nebrázdí

Ale dálnic je 1300 kilometrů, silnic první třídy 5500 km, navíc se ani ten mrak nechová slušně a často někde upustí více a někde méně, tak musíme reagovat operativně a vše se nedá hned stihnout.

Jaké případy vás dokážou naštvat?

Případy, kdy skutečně dojde k zablokování nebo nesjízdnosti třeba kvůli legráckám řidičů kamionové dopravy, kdy první začne hrabat v kopci, ten druhý si řekne, že má lepší gumy, tak ho zkusí předjet, ale zůstane vedle něj, no a ten třetí je rozjetý, tak jim to chce předvést, vjede do úplně levého pruhu a tak zůstane taky stát. A do toho sněží.

V tu chvíli se přímo k nim s auty nedostaneme, takže v extrémních případech couváme z kopce, chlapi v montérkách mezi kamiony roznášejí sůl a kamioňáci si v klidu sedí v teplé kabině. Tak v těchto chvílích skřípu zuby a opravdu bych se pral.

To zní jako nevděčná práce.

Čtěte také

Dáváte bacha? „Na rizika a krizové situace na silnicích připraví řidiče virtuální pomůcky,“ popisuje instruktor

Není to v žádném případě nevděčná role. Znova jsem si ověřil, že jsem nekonečný životní klikař, protože to, co dělám, je naprostá práce snů. Dělat někde na tropickém ostrově správce milionářské rezidence by byla nekonečná nuda, asi bych tam shnil, ale tohle je nádhera, protože mám možnost bavit se s lidmi, neustále kolem sebe mám živou situaci, kde můžu vysvětlovat, co se děje, co se dít bude, co se dá dělat, když je něco špatně.

Jak to vypadá s modernizací D1? A jak prožívá Jan Rýdl vtipy na adresu organizace? Poslechněte si celý rozhovor.