Když dítěti vyřešíme vadu v časném věku, změní mu to život, vypráví plastický chirurg

Můžu se naučit být tvůrčí jako plastický chirurg, nebo k tomu musím mít určitý předpoklad?

Naučit se dá spousta věcí, ale aby tam byla ta vzletnost, lehkost, musíte mít dány některé předpoklady, dispozice. Zcela zásadní je prostorová představivost, 3D představivost, to se těžko učí. Když mají studenti na gymnáziu měli deskriptivní geometrii, dá se vytipovat, kdo by mohl být plastický chirurg.

Co je to rekonstrukční chirurgie?

Čtěte také

„Drobná instalatéřina.“ U operací bypassů medicína neustále posouvá možnosti

Máte nějaký defekt, který se projevuje tím, že tam je ztráta anatomických struktur, my ho rekonstruujeme do podoby identické, nebo do velice podobné, která nám dává nějakou funkci, která je smysluplná a pacientovi ulehčuje život.

Studovala jsem vaši práci a zjistila jsem, že u obličeje se dá spousta věcí zachránit pomocí silikonových protéz…

To není záchrana, to je náhrada. Tvář dokážeme relativně dobře rekonstruovat, ale to, co nedokážeme rekonstruovat, jsou oční víčka, oko, ucho a nos. A pomocí epitéz, což jsou silikonové protézy, které se dělají na míru pacienta, dokážeme nahradit anatomicky velice věrně část obličeje, která chybí.

Když dojde k nějakému neštěstí, jakým způsobem s pacienty mluvíte?

Snažíme se mu zjednodušit svízelnou situaci, dát mu naději a vyzkoušet všechny možnosti, aby si nakonec vybral. Někdy je to složité, máte pacienty, kteří bojují, vidíte, že k tomu mají pozitivní přístup. Potom jsou pacienti, kteří jsou negativističtí a nejsou schopni se s tím poprat. Musí situaci přijmout, překlopit to v hlavě a začít bojovat.

Věnujete se i supermikrochirurgii, to už je něco tak malého, že si to neumím představit…

Jsou to výkony na strukturách, které jsou menší než 0,8 milimetru, většinou se jedná o cévy a nervy o průměru půl milimetru, pomocí speciální techniky mikroskopu, který tady budeme mít, se dokážeme dostat na 0,2 milimetru, udávají Japonci. To už si nedovedu představit. Ale 0,4 milimetrech si myslím, že je docela dobře zvládnutelné.

Pyšníte se tady tím, že umíte v rámci mikrochirurgie přenést kloub z prstu z nohy na ruku?

To je situace pro motivované pacienty, kteří potřebují hybnost prstu, může to být chirurg, houslista, někdo, kdo potřebuje ovládat zbraň při výkonu služby. Bereme kloub z nohy, který musíte přenést na cévách. Cévy musíte napojit, aby tkáň z nohy zůstala prokrvená, potom to musíte pomocí syntetického materiálu spojit a všechno udělat tak, aby to zůstalo hybné, abyste dosáhla dobrý rozsah pohybu v přeneseném kloubu.

Jaký máte vztah k estetické části chirurgie, tedy k operacím, které nejsou nutné, ale jsou pro lepší pocit toho, který si je zaplatí?

Jak plastický chirurg bývá kreativní a tvůrčí, tak i estetická chirurgie je velice kreativní záležitost. A pro většinu plastických chirurgů je situace taková, že to mají namíchané. Vždycky říkám, že estetická chirurgie vám přináší jiný způsob satisfakce než rekonstrukční… Staří plastici říkali, že se nedá oddělovat estetika od funkce, že se to prolíná.

Pomáhá virtuální realita nebo vůbec moderní věda plastické chirurgii?

Určitě, je to v plánování některých výkonů, ve výuce anatomie, kde jsou možnosti na základě zobrazovacích metod a 3D projekcí nesrovnatelné s tím, co jsme měli dříve.

Kam se posunula plastická chirurgie za dobu, co ji děláte?

Jedna cesta, kam se posouváme, je supermikrochirurgie, kdy se dostáváme do oblasti, která pro nás byla neuchopitelná technicky ještě před nedávnou dobou. Potom jsou to šetrnější operační techniky, pak transplantační chirurgie…

S čím se tady nejčastěji objevují děti?

Asi nejčastější jsou odstálé uši, pak různé drobné vady ruky, a u nás je poměrně hodně dětí, kteří přicházejí z rozsáhlými nervy na obličeji, to jsou ta velká mateřská znaménka. Léčba probíhá několik let, nejdřív s dítětem ani nemůžete mluvit, pak se skamarádíte, pak se to vyřeší. A pak přijde třeba mladá slečna a doveze ukázat dítě, že je po x letech maminka. Tam je to krásné, že když stigma, které si nesou, vyřešíte v časném věku, změníte jim celý život, vyrůstají jako plnohodnotný jedinec. Zatímco když se to začne řešit pozdě, jsou ti lidé poznamenaní, diskvalifikovaní a nesou si společenské stigma méněcennosti celý život.

Kam kráčí plastická chirurgie? A jakým způsobem používá moderní technologie? Poslechněte si celý rozhovor.