„Kdo to je?“ ptají se domorodí Papuánci, když vidí svou fotku, vypráví antropolog

Když se řekne voodoo, tak se většině lidí vybaví neskutečná škála různých stereotypů. Jak ho chápat správně?

Kvůli hororům nebo béčkovým filmům máme stereotypní představy, ale je to vlastně náboženství, které má původ v subsaharské Africe, v Beninu, ale setkáme se s ním i na Haiti nebo třeba v jižních Spojených státech.

Čtěte také

Svátek vody překračuje hranice náboženství. Buddhisté i hinduisté posílají po vodě světélka a přejí si, aby se nepřevrhla...

Dává to celkem smysl, na Haiti a ve Spojených státech je to ukázka náboženské synkreze, která vznikala následkem vyvážení otroků do Spojených států a na Haiti, kde se ta původní subsaharská tradice mísila s křesťanstvím a s dalšími vlivy, například evropskou lidovou magií.

A získalo to takový negativní punc, ale je to náboženství, na Haiti, pokud vím, dokonce státní náboženství.

Co obětiny? Je to další stereotyp? V historických pramenech je najdeme…

Obětiny nejsou jenom otázka voodoo, je to celkem rozšířený jev. Evropské představy o jiných kulturách, jiných společnostech a vírách, byly ale hodně často motivovány touhou po koloniální expanzi. Sloužilo to jako takový opěrný pilíř.

Máme to zdokumentované třeba z Fiji, kde se tvrdilo, že ve velkém jede kanibalismus. A nebylo to nic jiného než snaha ospravedlnit koloniální expanzi. Ale ne že by se oběti neprováděly, známe je z celé řady tradičních kultur.

Ve chvíli kdy tam nemáte klidnou hladinu, nevidíte, jak vypadáte.

Čemu jste čelil v rámci terénních výzkumů na Papui Nové-Guneji?

Byla tam celá řada výzev a zároveň spousta pro mě takových „aha momentů“, které mě přivedly k úvaze nad vlastní společností, v jakém prostředí žijeme.

Když tam jsem, vždycky s sebou beru zrcadlovku. Pak si ty fotky prohlížím a některé rovnou mažu. Jednou za mnou seděl terénní asistent Benny a fotky komentoval. Říkal: „Jé, to je Jeppi, jé, to je vodopád Jabem, a tak dále.“ A najednou tam byla fotka jeho. Ozvalo se ticho, a pak z něj vypadlo: „Kdo to je?“ Říkal jsem mu: „Ty ho neznáš?“ Myslel jsem si, že si ze mě dělá legraci.

Tak jsem mu říkal, že žije ve vesnici, kde bydlí. „To není možné, to bych ho musel znát,“ odpověděl mi. Až pak jsem pochopil, že on se opravdu na té fotce nepoznal. Smartphony tam začaly být novinkou, takže žádná selfíčka. A ve chvíli kdy tam nemáte klidnou hladinu, nevidíte, jak vypadáte.

Čtěte také

Na Papui Nové Guineji pracuji na výzkumu, našla jsem si tam manžela a zažila i přepadení, vypráví bioložka

Pro mě to byl takový „aha moment“. Od té doby přemýšlím, jak jsme pořád obklopeni vizuálním materiálem, že víme, jak vypadáme na fotkách, že si vytváříme nějakou body image. A říkal jsem si, že je to něco úžasného. Bude zajímavé, jakým způsobem se to tam promění, ale ten moment, že se nepoznal, byl pro mě fakt velkým překvapením.

Vy jste na Papui-Nové Guineji poměrně zdomácněl. Vracíte se tam několik let po sobě. Když byste měl porovnat svoji první návštěvu s tou poslední, co se tam stalo?

Nemůžeme si představovat, že ve chvíli, kdy místo opustíme, nic se tam neděje, že nedochází ke změnám. Měl jsem možnost pozorovat poměrně dlouhé období od roku 2009 a asi ta nejrazantnější změna, která tam přišla, přišla v souvislosti s mobilními telefony a s mobilním signálem. Ve chvíli, kdy máte na dosah mobilní signál, máte k dispozici celou síť, internet, máte k dispozici platformy sociálních sítí atd. a něco to s vámi pochopitelně dělá.

Čtěte také

Nejsme Číňané, ale Hongkongžané. Markéta Moore přibližuje proměnu bývalé britské kolonie

Na druhou stranu jedno z témat, které mě baví dlouhou dobu, jsou dětské kresby. Spolupracuji tam s místní ZŠ, povídáme si a děti kreslí na různá témata. A jedním z těch témat, která jsme jim zadávali, bylo „Co je to nová technologie“. To byl pro mě další „aha moment“. Jistěže děti kreslily mobilní telefony, laptop nebo satelit. Ale taky tam byla třeba tužka a hodiny, protože to, co je nová technologie, je otázkou kontextu.

Kdybych se měl bavit o koloniální západní expanzi, tak jenom to, že používají hodiny, znamená vnutit někomu strukturaci času, která jim nepatří.

V čem byli křesťanští kolonialisté úspěšní na Papui Nové-Guineji? A má se antropolog ještě kam vydat, když zkoumá původní kultury? Poslechněte si celý rozhovor.