Každá budova Národního divadla má svůj genius loci. Chceme budovám šít repertoár na míru, říká umělecký šéf Lukáš Trpišovský

První impuls vzešel ze strany Národního divadla. Překvapilo vás to?

Úplně. S Martinem jsme vystudovali Katedru alternativního a loutkového divadla. A přestože jsme nějakých deset let dělali v kamenných velkých budovách, byli jsme vždycky považováni za alternativce.

Čím vás Národní divadlo přesvědčilo, že jste se toho ujali?

Cítili jsme ze strany hereckého souboru velkou podporu. Nemyslím, že jsme jediní, kdo by mohl vést činohru. Ale znali jsme se už při práci s velkou částí souboru. Plány, co by nás v takové velké instituci zajímalo dělat, kam by činohra mohla vykročit dál... nikdo tomu nekladl překážky, naopak se to líbilo, zdálo se to zajímavé.

Čtěte také

V hledišti taky nejsou ti samí lidé jako před 200 lety, hájí Alice Nellis svoji verzi Prodané nevěsty

Činohra i ve Státní opeře

Nechali jste se slyšet, že chcete využít atmosféry každé z budov první scény. Popište jak.

Každá budova má svůj genius loci a své diváky. Neříkám, že budeme stavět dramaturgii jenom pro budovy – pro soubor především. Ale ve chvíli, kdy nevezmete v potaz nejenom to, jak budova vypadá jako architektura, ale i to, co se na ni nabalilo, s jakým očekáváním třeba do historické budovy vchází divák, většinou se vám to potom vymstí a energie umělců, kteří chtějí komunikovat s diváky je ztracená.

Chtěli bychom v každé budově speciálně stavět repertoár, šít budovám repertoár na míru. Novinka je, že bychom chtěli hrát i ve Státní opeře. Je tam velmi dobrá akustika. Je to divadlo přívětivé pro činohru

Režisérské duo SKUTR: Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka|foto:Národní divadlo

Jaké stopy byste rádi svým uměleckým působením ve vedení činohry Národního divadla zanechali?

Jmenování na šest let se zdá jako dlouhá doba, ale v takové instituci je to nic. Než se koráb pootočí, končí jmenování. Určitě bychom byli rádi, aby po nás zůstal soubor. Aby se nestalo, že zanikne. Byli bychom rádi, aby se rozšířila orientace do zahraničí. Aby i soubor měl šanci víc vyjet, abychom měli tak zajímavé hosty, že by soubor byl zván na festivaly. To je ohromná výzva. A aby se dělalo současné moderní divadlo na prknech činohry Národního divadla.

Po dlouhé době máme ministra kultury, který se dost vyzná, kterého zajímá a baví kultura.

Povídáme si uprostřed prázdnin 2022. Jaký čas řešíte teď aktuálně?

Rok 2024 a 2025 nám v plánování úplně hoří. Dělají se rozpočty na to období, i když je to takové cvičení, díky nastalé situaci... Věřím, že nový ministr kultury, který se dost vyzná, –chodí do divadla, to je po dlouhé době, co máme ministra kultury, kterého zajímá a baví kultura –, že se spousta věcí přes něj podaří prosadit. Od veřejných kulturních institucí, nově udělaného zákona po to, že by konečně 1 % bylo pro kulturu.

Těžko se plánuje, když je tolik neznámých, protože asi nevíte, jaké ceny budou po příští sezóně.

Ani nevíme, za kolik budeme v budovách topit. Je to těžké. Divadlo a vůbec umění se po koroně neocitá v dobré situaci. Nečekají nás jednoduché časy.

Co se děje v budovách Národního divadla uprostřed prázdnin? Přemýšleli někdy Lukáš Trpišovský s Martinem Kukučkou, že by šel každý svou cestou? Jak mají rozdělené role? A kdo tvoří tým, který s sebou do Národního divadla SKUTR přivádí? Poslechněte si celý rozhovor.