Kandidát na prezidenta Jaroslav Bureš

Host (Jaroslav Bureš): No o to víc mě to motivuje k tomu, abych přesvědčil, že nejsem a počkejme si na výsledek tajného hlasování v obou komorách parlamentu.

Moderátor (Jan Pokorný): Říkáte, že Vás to motivuje k tomu, abyste přesvědčil, že nejste. Jak přesvědčujete, že nejste beznadějný kandidát?

Host (Jaroslav Bureš): Pořád stejně jako od prvního okamžiku, kdy jsem nabídku přijal, nabízím svůj program a detailně vysvětluji, jak bych vykonával tu či onou prezidentskou kompetenci. Myslím si, že je to podstatné a překvapuje mě, že u ostatních kandidátů se taková poptávka neobjevuje. Myslím, že nestačí nabízet jenom nějaká obecná schémata a nabízet svou minulost, ale že je třeba jasně říci: "Takovým bych byl velitelem ozbrojených sil, takto bych vykonával své kompetence v legislativních procesu, takto bych zastupoval Českou republiku v zahraničí." A to je, podle mě, jediná možnost, jak přesvědčit.

Moderátor (Jan Pokorný): Jak to myslíte, když říkáte, nenabízet svou minulost, když mluvíte o ostatních kandidátech?

Host (Jaroslav Bureš): No ne, zatímco jenom říká: "On působil v politice sedm let, dělal to, a to ho kvalifikuje na prezidenta." Já jsem postavil své představy a ne proto, že jsem si to vymyslel, ale že mi to říkají, například zejména mladí sociální demokraté, na jasné informaci o programu. Já si nedovedu představit, že je možné o vysokou politickou funkci se ucházet jinak než nabídkou jasného programu.

Moderátor (Jan Pokorný): Což je ale možná způsob sebereprezentace při přímé volbě. Má smysl při volbě dosavadním stylem?

Host (Jaroslav Bureš): Samozřejmě, poslanci jsou také lidé a uvažují úplně stejně jako jejich voliči.

Moderátor (Jan Pokorný): Zajímá je program budoucího prezidenta?

Host (Jaroslav Bureš): Jistě, já jsem zjistil, že je zajímá a zjistil jsem, že jsem se nemýlil, když jsem postavil svou naději na jasně formulovaném programu.

Moderátor (Jan Pokorný): Takže nemají pravdu ti, kteří říkají, že zejména první volba prezidenta bude za této konstelace toliko politickým obchodem, ničím jiným?

Host (Jaroslav Bureš): Já jsem přesvědčen, že nemají.

Moderátor (Jan Pokorný): Podpořte nějak toto přesvědčení argumentem, kterému bych uvěřil a rozuměl?

Host (Jaroslav Bureš): Tak za prvé, jsem kandidátem nejsilnější politické strany, která, jejíž předseda je premiérem vlády této země. Tato strana mě na svém vrcholném orgánu, výkonném výboru sociálních demokratů téměř jednomyslně schválila jako kandidáta, uložila svému místopředsedovi vyjednávat se všemi parlamentními stranami. A to já myslím, že je dobré východisko.

Moderátor (Jan Pokorný): To vyjednávání není tedy politický obchod?

Host (Jaroslav Bureš): Žádný kandidát nemůže být zvolen hlasy jen své politické strany, čili je nám naprosto jasné, že volba kteréhokoliv z kandidátů předpokládá jednání, v politice jsou jednání nejdemokratičtější metodou při realizaci vlastní politiky, jak dosáhnout určitého sjednocujícího cíle, čili jednání je korektní metoda, standardní a naprosto prospěšná.

Moderátor (Jan Pokorný): Ze sobotního jednání Ústředního výkonného výboru České strany sociálně demokratické mohl mít nestranný pozorovatel dojem, že si sociální demokraté zkomplikovali život tím takzvaným referendem.

Host (Jaroslav Bureš): Já myslím, že ne. Proč by si ho zkomplikovali? Jestliže chtěli odpověď na otázku, kdo a myslím si zejména uvnitř Sociální...

Moderátor (Jan Pokorný): Myslíte, že prvotním motivem byla ta odpověď na otázku a nebo vyšachování Miloše Zemana, když to řeknu natvrdo?

Host (Jaroslav Bureš): No rozhodně ne vyšachování Miloše Zemana, takový názor já nemám, nemám pro něj argumenty, nemohu přijmout takový závěr, to jsou podle mého názoru spekulace.

Moderátor (Jan Pokorný): Pokud lze věřit slovům politiků dvou menších koaličních stran vládní koalice, tak podpory od nich se vám nedostane. Na co tedy spoléháte?

Host (Jaroslav Bureš): Takhle, já jsem to neslyšel. Já jsem slyšel, že Unie svobody není jednotná v názoru na mou podporu, čili myslím si, že pro vyjednávací pozice je tu situace, kdy není jednoznačně formulován názor a to vyjednávání probíhá. Já jsem to už jednou přirovnal k fotbalovému zápasu, zatím ještě mužstvo nevyběhlo na trávník a teprve až vyběhne a ukáže se, kdo je libero a kdo je schopen dobře bránit a kdo dobře útočit, tak myslím, že se ten výsledek objeví v reálné podobě.

Moderátor (Jan Pokorný): Zdá se ale, že v tom souboji o prezidentský post přituhuje, alespoň mediálně. V nedělní politické debatě naší nejsledovanější televize přišli na přetřes Petr Pithart, Otakar Motejl, zejména některé události z jejich dávnější minulosti než té, o které jste mluvil Vy, pane doktore Bureši. Když se ohlédnete Vy zpátky, můžete říct: "Žil jsem tak, že bych byl dobrým prezidentem?"

Host (Jaroslav Bureš): Já bych se jinak o tu kandidaturu neucházel.

Moderátor (Jan Pokorný): Co říkáte těm debatám o té dřívější minulosti, třeba těch kandidátů, o kterých jsem mluvil?

Host (Jaroslav Bureš): Každý z kandidátů, já jsem si to na vlastní kůži vyzkoušel, musí počítat s tím, že když veřejně svou minulost neodhalil a každý by měl pečlivě zvážit, do jaké míry je schopen nabídnout čistý obraz, tak počítat s tím, že to bude předmětem různého posuzování. Já jsem asi udělal chybu, i když to byla technická chyba, protože jsem na svých internetových stránkách, jak i Vy určitě víte, tento údaj zveřejnil, bohužel technicky naběhly o jeden den, své členství v KSČ jsem nikdy netajil, ale vznikl tento dojem. Evidentní to byla chyba a každý, kdo vstoupí do tak vysoké politické hry, tak musí počítat s tím, že takové chyby se mohou vymstít.

Moderátor (Jan Pokorný): Někdo možná bude srovnávat, když mluvíme tedy o Vašem někdejším členství v KSČ, kde jste byl, tuším do dvacátého listopadu 1989. Například Petr Pithart také na svých internetových stránkách má uvedeno, že byl v KSČ od roku 1960 do roku 1968, kdy sám odevzdal legitimaci. Vnímáte nějaký rozdíl v těchto dvou členstvích?

Host (Jaroslav Bureš): Pane doktore, já svou pozici nevymezuji tím, že bych hleděl do minulosti jiných kandidátů. Mým cílem je představit svůj program a svou kandidaturu a není mou metodou budovat své úspěchy na tom, že budu poukazovat na chyby ostatních kandidátů. Pro mě to srovnání nemá pro mě osobně žádný zvláštní význam.

Moderátor (Jan Pokorný): Jedním, řekněme, ze zpravodajských témat těchto dní a hodin je Kodaňský summit Evropské unie. Ptám se Vás tedy jako budoucího kandidáta na hlavu státu nebo jako kandidáta na budoucí hlavu státu. Máte pocit, že náš vyjednávací tým dosáhla za ta léta rozhovorů maxima?

Host (Jaroslav Bureš): Určitě, pan doktor Telička je špičkový vyjednavač, já dobře znám poměry Evropské unie, zejména komise a když se tak rozhlížím, tak si myslím, že nám ho mohou závidět. To, že v některých oblastech jsme třeba nedosáhli takových představ, jakých jsme očekávali, zejména teď se mluví o zemědělství, není rozhodně chyba strategicky jejich orientací pana Teličky, já si ho velice cením a myslím si, že, dokonce pro mě je to až překvapivé, že jsme byli schopni nabídnout tak špičkového úředníka, který by se neztratil, okamžitě, ihned, ani ve vysokých orgánech Evropské unie, jsem o tom hluboce přesvědčen. Nikoho lepšího jsme neměli, čili je to lamentování nad něčím, co prostě není reálné.

Moderátor (Jan Pokorný): Takže jeho vliv na naší nynější pozici v přístupových rozhovorech s Evropskou unií je třeba větší než vliv tehdejšího ministra zahraničí a nynějšího ministra zahraničí?

Host (Jaroslav Bureš): No samozřejmě, že pan Telička má především za úkol vyjednat to, co je politickým rozhodnutím politiků, formuluje vláda, ministr zahraničních věcí, ale to vyjednávání lze buď vést sebevědomě, tvrdě, obratně a na vysoké odborné úrovni a nebo jiným způsobem. To první, to je to, co bylo vlastní panu Teličkovi a já jsem na něm zejména oceňoval to, jak se dokáže dokonale orientovat v nejrůznějších oblastech. On hodinu dopoledne mluví o hospodářství, odpoledne o školství a je dokonale informován a jeho pozice je velmi sebevědomá. To je týmová práce, já oceňuju i jeho tým, velmi mladí lidé, velmi schopní, vzdělaní, jazykově vybavení, prostě dobrý tým.

Moderátor (Jan Pokorný): O takovém podobném týmu jste hovořil v anketě České tiskové kanceláře, že byste si jej v případě zvolení vzal na Pražský hrad. Co jste tím myslel? Už máte nějaký takový vybudovaný?

Host (Jaroslav Bureš): Tak každý, kdo se o takovou funkci uchází, tak musí přemýšlet. Já přemýšlím, mám ve svém okolí přátele, známé a i na ministerstvu spravedlnosti jsem si velice pochvaloval dát šanci mladým, vzdělaným lidem, velice se mi to vyplatilo, teď třeba pan místopředseda Rychetský chce jmenovat novým náměstkem doktora Camrnu, což je třicetiletý špičkový odborník, to jsou lidé, na které já se orientuji, jsou mi blízcí názory, životními postoji a hlavně svou schopností tahu na branku.

Moderátor (Jan Pokorný): Mluvil jste v jedné části našeho dnešního rozhovoru o tom, že třeba byste byl rád, aby se lidé zajímali o to, jaký byste byl vrchním velitelem ozbrojených sil. Hypoteticky, kdyby třeba došlo k útoku Spojených států a některých jejich spojenců na Irák, byl byste pro naše angažmá v této akci?

Host (Jaroslav Bureš): Tak prezident není tím, kdo rozhoduje, rozhoduje vláda, parlament, prezident svůj názor jistě musí připojit, já pořád říkám, že taková akce by byla velmi problematická pro Českou republiku, museli bychom uvážit plnění svých aliančních závazků, musela by mít z mého hlediska podmíněno souhlasem Rady bezpečnosti, čili měla by mít větší potenciál než jenom samotné alianční rozhodnutí a tak jako tak si nemyslím, že přichází v úvahu jiná forma účasti než v těch tradičních podobách, ve kterých jsme silní. V tom souhlasím s panem premiérem, protichemická rota, vojenská nemocnice.

Moderátor (Jan Pokorný): Využíval byste v případě zvolení hlavou státu svých kompetencí, to znamená, zúčastňoval byste se třeba jednání vlády, povolával byste si na hrad ministry intenzivněji než třeba dosavadní prezident Havel?

Host (Jaroslav Bureš): Já nevím, proč bych si je měl povolávat na hrad, já bych s nimi zejména jednal o problémech tam, kde vznikají, čili já jsem těm, kteří mi odevzdali své hlasy slíbil, že budu-li prezidentem, tak se tam vrátím. V mých představách prezident by měl spíše být v republice než na Hradě a daleko lépe je s ministrem o problému, který trápí občany, jednat tam, kde vzniká. Ale je to právo, já bych řekl za určitých situací povinnost prezidenta, tuto ústavní kompetenci využívat, takže ano.

Moderátor (Jan Pokorný): Hodně se mluví o tom, jestli a zda by měl být budoucí prezident nadstranický, Vy jste řekl, že nadstranickost je pojem bez skutečného obsahu. Kdybych Vás poprosil o vysvětlení tohoto Vašeho názoru?

Host (Jaroslav Bureš): Jednoduché, každé rozhodnutí prezidenta má politický obsah, všimněte si třeba jmenování náčelníka generálního štábu, sice tam nebyl nějaký velký konflikt, ale novináři spekulovali o neshodě mezi ministrem obrany a rozhodnutím prezidenta. Neshoda člena vlády a prezidenta má přece velký politický obsah, čili prostě to není pojem, který by občanovi něco konkrétního sdělil.

Moderátor (Jan Pokorný): Řekněme stranická ideologie, ať už taková nebo jiná, tak to jsou možná dva rozdílné světy.

Host (Jaroslav Bureš): To jistě, ale já jsem tím chtěl říct, že to rozhodnutí těžko může vyznívat nadstranicky, málokteré, právě proto, že buď osloví určitou skupinu voličů, politickou reprezentaci a nebo neosloví. I takové rozhodnutí může být, co do personálního obsazení, vnímáno jako spíše podpora konzervativního vidění světa nebo podpora levicového vidění světa. Přece osobnosti skutečné mají svou orientaci a rozhodnutí spojené s jmenováním osobností určitou orientaci naznačuje, čili já si myslím, že důležité je ujistit se , že prezident bude respektovat volnou soutěž politických stran a ctít parlamentní demokracii, to je pro mě úkol prezidenta, na to bych se ptal, jestliže bych chtěl posuzovat vhodnost jednotlivých kandidátů.

Moderátor (Jan Pokorný): Není přímá volba. Jako právník a bývalý ministr spravedlnosti, nynější náměstek jste přesvědčen, že strany, které o ní mluvili, udělali v uplynulých měsících maximum pro to, aby této poptávce veřejnosti vyhověli?

Host (Jaroslav Bureš): V uplynulých měsících ne, jistě že ne. Ta doba, kdy se o tom mělo hodně jednat a diskutovat, ta by musela být hodně dozadu, protože vyjednat změny ústavy nutné pro přímou volbu prezidenta, to podle mého skromného odhadu tak, jak jsem vnímal jiná jednání o změnách ústavy, chce tak osmnáct měsíců, dva roky, čili jestliže vzniká dojem, že to je problém několika posledních měsíců, v žádném případě. Soustředit to do těch třech měsíců, to je falešné téma, to už prostě nešlo, to nebylo možné. Kdyby začala jednání na jaře v roce 1999, pak samozřejmě mohla být přímá volba připravena, ale vždyť jsme přece viděli, že například ODS do poslední chvíle kategoricky odmítala změny ústavy vedoucí k přímé volbě prezidenta.

Moderátor (Jan Pokorný): Může se to všechno ještě zamotat tak, že nějaký čas bychom byli bez hlavy státu a pak, zdá se, by se mohly politické subjekty, ty rozhodující, dohodnout na patřičných změnách ústavy a možná i přímé volby prezidenta. Šel byste do ní?

Host (Jaroslav Bureš): To je otázka podpory, kdybych neměl podporu politické strany, čili kdyby mě nepodporovala nadále ČSSD, tak ne, protože nemám odpovídající finanční prostředky na volební kampaň a bez ní nemá žádný z kandidátů nejmenší šanci.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem dnešního pořadu O kom se mluví byl Jaroslav Bureš. Děkuju za rozhovor, na shledanou.

Host (Jaroslav Bureš): Děkuju za pozvání, na shledanou.

Dotaz posluchače: Dobrý den, tady Petr Duchtala.

Moderátor (Jan Pokorný): Dobrý den, pane Petře.

Dotaz posluchače: Já bych Vám jenom chtěl říct, on za to nemůže, že musel tehdá vstoupit do KSČ, protože to byli tlačení lidi, který trochu chtěli někde uspět, ale Vy jste tam měl předevčírem pana Klause, tak jste se ho měl zeptat, on chtěl kandidovat na prezidenta, že hodil po tý Vaší jedný kolegyni kámen v 1993, to už mu žádný nevytýká a že chodil telefon při volbách novinářům, to kdyby udělal Zeman, tak ho taháte, jenomže to pan Klaus, to je profesor, to je právě ono, víte a takovýho bych v životě nechtěl vidět na Hradě.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. Další telefonát, dobrý den.

Dotaz posluchače: Dobrý den, tady Jambor z Brandýsa, já jsem otřesenej, úplně otřesenej, protože Komunistická strana byla vyhlášena, jestli se nepletu, za zločineckou organizaci, čili proč vláda měla mandát od těch lidí, kteří byli jejími členy a pan kandidát na prezidenta byl tedy věrným členem do konce a podle mýho názoru v 1968 v tý straně už nemohl být člověk z přesvědčení člověk, který byl chytrej a rovnej.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za názor. Další telefonát. Máte slovo.

Dotaz posluchače: Dobrý den, tady posluchačka z Prahy 10.

Moderátor (Jan Pokorný): Která se jmenuje, prosím?

Dotaz posluchače: No nepokládám to za nutné se představovat. Já bych jenom chtěla říct toto, že sebevědomí je sice hezká věc, ale mám dojem, že pan Bureš toho sebevědomí má až příliš mnoho. On říká, že je kandidátem největší, nejsilnější politické strany, přehlíží tu skutečnost, že na prvním místě byl v tom referendu Miloš Zeman a podporu ostatní koalice, tj. Unie svobody a pravděpodobně KDUČSL by měl třetí z těch navržených, pan doktor Motejl, takže skutečně si myslím, že jeho šance jsou minimální.

Moderátor (Jan Pokorný): Další telefonický názor. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Já Vás zdravím, Kašpar, Choceň.

Moderátor (Jan Pokorný): Dobrý den, pane Kašpar.

Dotaz posluchače: Mám takovou úvahu, prosím Vás, známý postoj ODS vůči KSČ, ten je dost tvrdý a teď bych chtěl vědět, když pan Klaus by dělal prezidenta, jak by se srovnal s tím, když jeho první náměstek nebo místopředseda pan Langr skončil až, jak on říká, za tím póvlem, což je KSČ. Jakou teda reprezentuje on kvalitní stranu, když jeho voliči, pana Langra, kteří ho perfektně znají, ho dají až za ten póvl KSČ. Máme vůbec jistotu, že by se to nestalo ještě horší stranou než byli ty komunisti?

Moderátor (Jan Pokorný): Jenom připomínám, že hostem byl Jaroslav Bureš a ne nikdo z těch dvou jmenovaných, o kterých jste, pane Kašpare, mluvil, nicméně děkujeme za názor. Předposlední telefonický ohlas, dobrý den.

Dotaz posluchače: Huhula mé jméno.

Moderátor (Jan Pokorný): Dobrý den.

Dotaz posluchače: Dobrý den, je mi trošku smutno, když vidím, takový kandidát jako je Váš host, já bych si přál trošku lepšího prezidenta, děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): A závěrečný telefonát do dnešního vydání pořadu O kom se mluví. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Pane Pokorný, já bych měla takovýto názor. Já jsem chtěla říct tolik k Vašemu názoru jednomu, bych se obrátila, Vy jste řekl, že převažujou levicoví kandidáti a v naší republice už všichni tři posty, které máme, jsou obsazeny levicově smýšlejícími kandidáty.

Moderátor (Jan Pokorný): Promiňte, to jsem nikdy neřekl.

Dotaz posluchače: Já jsem to slyšela, tento názor jsem chtěla upřednostnit.

Moderátor (Jan Pokorný): Mluvil jsem v minulém pořadu O kom se mluví o tom, že tři ústavní posty by mohly být obsazeny členy nynější vládní koalice, to bylo celé.

Dotaz posluchače: Ano a teda to všechno vypadá, že i čtvrtý post dopadne obdobným způsobem a ještě bych chtěla říct, že mě mrzí, jak se vymezujou posluchači vůči Václavu Klausovi. Hledají zbytečné a neopodstatněné věci, není mi to vůbec pochopitelné, protože z těch kandidátů, které máme před sebou, jednoznačně vyčnívá, nic proti panu Burešovi, ale myslím si, že o jeho kvalitách vůbec není sporu, to jsem jenom chtěla říct.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou a tím končí další vydání pořadu O kom se mluví. Jan Pokorný přeje dobrý poslech u dalších programů Radiožurnálu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.