K Shakespearovi patří i dějiny smíchu, říká profesor Martin Hilský

21. červenec 2016
Martin Hilský

Martin Hilský – profesor anglistiky, který přeložil do češtiny celé dílo Williama Shakespeara, čte v pěti jazycích. I když díky Shakespearovi poznal bohatost angličtiny, lidé se před ním nebojí mluvit anglicky.

Překladu Shakespeara věnoval s přestávkami celých 30 let pracovního času. Sám pro sebe si píše i vlastní básně, podle jeho názoru jsou ale příliš osobní a nemá ambici je vydávat. Pracuje na knize o Shakespearově Anglii. Říká, že jeho dílo nejde překládat bez znalosti reálií, protože v textech je bezpočet narážek na politické a jiné jevy každodenního života.

„Je úžasné, že jak Shakespeare napsal ty hry, tak většinou tam, kde se smáli alžbětinci i pozdější diváci, tam se smějeme i my dnes. Z vlastní zkušenosti vím, že smích a jazykový humor stárne nejrychleji. Už loňský vtip může být z módy,“ říká profesor Hilský.

Jak je tedy možné, že 400 let staré vtipy Williama Shakespeara nezastaraly? „Překlady stárnou, ale originály ne, jak se říká. Ty mohou zastarat vnějškově, že je lidé přestanou číst. – Při překladu se může stát, že otevřete humor tak, že se v Praze lidé smějí na stejném místě jako lidé v Shakespearově době, ale v Anglii to tak není, protože tam se nepřekládá a věci jsou někdy pokryty prachem. Mnohé asociace a kontexty slovních hříček jsou nesrozumitelné,“ vysvětluje Martin Hilský.


K Shakespearovi patří i dějiny smíchu, a ten nebyl vždycky pokládán za to, zač ho máme dnes – hlasitý smích byl vysloveně odsuzován jako cosi naprosto nepatřičného. MARTIN HILSKÝ

Občas má trochu strach, že mu divadelní režisér jeho námahu s překladem zkazí, ale jak říká, o to větší je radost, když to nezkazí. „To, co vymyslíte, má život na jevišti nebo v té knize. Když se to povede, je to obrovská nádhera, protože mluvené slovo funguje jinak než slovo tištěné a Shakespeare je hlavně kultura mluveného slova.“

Profesor Hilský přiznává, že po dokončení překladu Shakespearova díla měl abstinenční příznaky a hrozně mu to scházelo. Scházela mu i tréma na začátku překládání – dříve před prázdným papírem, později před prázdnou obrazovkou počítače. Abstinenční příznaky měl i proto, že takovou práci s řečí, jako u Shakespeara, jinde nenajde.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.