K povodním před dvěma lety

Domů do svého se nastěhují Václav Klimeš s Jaroslavou Vaněčkovou do konce září, alespoň to tak mají v plánu. Druhým rokem bydlí na chalupě kousek od Plzně a vzhledem k jejich věku jdou opravy pomaleji.

Klimeš: Potřebujeme natřít okna, uklízet, sestavovat nábytek, abychom mohli do podzimu bydlet.

Vaněčková: Chybí nám pořádek, něco máme tam, něco na chalupě. Potřebovali bychom pomoci se sestavováním nábytku. Je nám přes sedmdesát let a nevíme, jak to půjde dál.

Manželům z Roudné zřejmě pomůže plzeňská diecézní charita, bylo tomu tak i v posledních dvou letech. Bez práce odborníků by se těžko obešli.

Klimeš: Už při odklízení se muselo zdivo odstranit až ke stropu, podlahy se musely vykopat a vyvézt. Byla tu děvčata a pomohla s úklidem. Největší pomoc byla skutečně od charity.

Kdyby byl pan Klimeš mladší, určitě by bydlel s manželkou v Roudné už dávno. Takhle to bylo všechno složitější.

Klimeš: Kdo povodeň nezažil, tak si to nedovede představit. Trvá vše dlouho, my žijeme z důchodu, schází finanční prostředky, všechno je dnes drahé, jednoduché to není.

Vaněčková: Oba máme nemocné srdce, špatně jsme tu katastrofu prožívali, museli jsme dost užívat léky.

Rozmary počasí ale oba manžely překvapují nadále. Paradoxně mají trable opět s vodou, přestože zcela jiného rázu. Na chalupě jim vyschla 12 metrů hluboká studna.

Klimeš: Hasiči nám do ní nějakou vodu přivezli, abychom mohli vegetovat.

Vaněčková: Měl už by být pomalu konec a budou snad lepší časy.