K léčbě z drogové závislosti ho přiměla až nemoc

15. listopad 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 00746320.jpeg

Čerstvých osmnáct a divoká párty. Tak začalo desetileté drogové období narkomana Jirky. První setkání s drogou – to byly jen příjemné pocity. Během deseti let se proměnily v beznaděj a neschopnost normálně žít. Poslední kapkou byla nemoc, kvůli které se dnes léčí z drogové závislosti v beskydských lesích.

Je to obrázek jako malovaný. Tmavovlasý muž stojí před srubem v lese a řeže dřevo. Není však na své horské chatě, ale v netradiční léčebně v Beskydech. Má dvacet osm let a přesně před deseti lety se poprvé setkal s pervitinem.

„Ráno máme budíček, vstaneme, pak máme rozcvičku a posnídáme. Potom je ranní komunita, kdy si říkáme, jak se nám spalo, na co se během dne těšíme a přečteme si zprávy,“ říká usměvavý Jirka v zelené bundě a vlasy spletenými do dredů. Čtyři roky užíval pervitin nosem, dalších šest let si ho aplikoval do žil.

„V neděli máme úplně volno, chodíme třeba na Pustevny a tak. Snažíme se být v přírodě,“ popisuje. Jak se vlastně k drogám dostal? „Měli jsme párty, byli jsme vzhůru celou noc. Tancovali jsme, byla prostě pohoda. A já jsem zjistil, že na pervitinu vydržím celou noc nespat, jsem v euforii a celý svět cítím tak nějak jinak. Došlo mi to velmi pozdě.“

Varovnou kontrolku v jeho hlavě rozblikala až nemoc. Jirka dostal žloutenku a řekl si – stop. „To uvědomění si je vlastně ze všeho nejdůležitější věc. Pokud si to člověk uvědomí, je to vlastně první krok k tomu, že by se měl jít léčit,“ dodává osmadvacetiletý mladý muž.

Sám by chtěl později pomáhat dalším drogově závislým

Léčba pro něj ale není jednoduchá, láká ho to opustit hory a vrátit se do města, blíž k drogám. Dobře proto ví, že ještě nesmí pryč. Pomáhá mu řád, který v Renarkonu musí dodržovat.

„Řád je důležitý a za porušení pravidel jsou sankce. Během sankcí nemůžeme mluvit a musíme pracovat. Člověk tak získává určitou pokoru,“ myslí si Jirka. V Beskydech se mu líbí: „Pro mě je to tady úplná nádhera. Krásný, čistý vzduch, čistá voda, úžasná energie. Úplně něco jiného než ve městě. Určitě mi to v léčbě pomáhá.“

Svou budoucnost a plány, až bude ze všeho venku, vidí Jirka následovně: „Určitě budu číst knížky o sociologii a psychologii a chtěl bych si dálkově dodělat v Ostravě vysokou školu. Chci dělat něco s lidmi, pomáhat drogově závislým. Myslím, že bych jim mohl něco dát.“

Během tříměsíčního pobytu v komunitě Jirka změnil názor nejen na tvrdé drogy, ale také na alkohol a marihuanu. Teď je řadí spolu s pervitinem do své třinácté komnaty a už je nechce pustit zpět do svého života. Boří v něm totiž zábrany a ničí hodnoty.

„Alkohol je u mě špatný v tom, že když se opiju, mizí u mě to, co mám teď. Můj duch, pocity, moje vědomí. Mohlo by se tak stát, že bych se zase vrátil k pervitinu. Proto určitě nechci pít.“ Jak ale říká osmadvacetiletý Jirka, i když se vyléčí, stopu po drogách si v sobě ponese do konce života.

Heroin je na ústupu, objevují se ale nové syntetické drogy

Pervitin, který užíval Jirka je česko-slovenskou specialitou a má u nás na svědomí největší počet drogových trestných činů. Podle zprávy Evropského monitorovacího střediska pro drogy se navíc začíná šířit do dalších evropských zemí. Co dalšího se ještě ve zprávě dočteme?

Drogy

Třeba – což je možná docela překvapivé – že užívání heroinu je v Evropě po třiceti letech na ústupu. Objevují se ale nové syntetické drogy, které se hlavně přes internet prodávají jako sběratelské předměty nebo hnojivo či soli do koupele. Roste také zneužívání antidepresiv nebo silných léků proti bolesti.

A co oblíbená marihuana? Pokud jde o užívání konopí, patříme v Evropě stále na špici. Musíme si však uvědomit, že zpráva mapuje situaci před dvěma lety, takže přichází se zpožděním.

Vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy Viktor Mravčík říká: „V posledních letech v České republice vidíme pokles zkušeností s užíváním konopí. Platí to jak pro dospělou populaci, tak i pro mladé dospělé řekněme v posledních třech letech.“

Určitě je důležité dodat také to, že všeobecná finanční krize doléhá i na protidrogovou politiku. U nás už je na ni dlouhodobě málo peněz. Národní protidrogový koordinátor musí pracovat s ročním rozpočtem 370 miliónů korun, což je opravdu málo.

autoři: lov , Jana Jeckelová
Spustit audio