Josef Dostál / kajakář

Jeho lenost se spojila s vynalézavostí. „Od ubytování do jídelny je to asi tak 500 metrů po rovině a moje lenost dospěla do takové fáze, že jsem to jezdil autem,“ říká Josef Dostál. Protože mu to ale přišlo absurdní a pěšky chodit nechtěl, tak vymyslel, že bude jezdit na longboardu.

Ono to ale s tou leností nebude tak horké: tréninků je mnoho, času na odpočinek minimum, do toho cestování na všechna možná soustředění a závody. Ale pojďme se vydat do Josefova dětství. Má dvě sestry, a podle vyprávění otce Tomáše Dostála jeho děti ani líné být nemohly, protože měly od dětství množství různě zaměřených kroužků.

Josefova lenost mu způsobila jediný velký „průšvih“ ve škole. Na třídní schůzce v první třídě se na něj provalilo, že je líný se převlékat na hodiny tělocviku, tak si jen přes džíny natahoval tepláky. Přiznává, že totéž dělal i doma, když si na spaní oblékal pyžamo přes kraťasy. Někdy je líný se převlékat i dnes.